Co je horší než blbá opereta? Blbá opereta opepřená komunální satirou z totalitních časů, po kterých se tolika lidem nepochopitelně stýská.

Je lépe být užitečným velrybářem, nebo rozvíjet umělecký talent? Bílý akát je rád, když ho někdo trhá pro někoho. Směs socialisticky angažovaných dilemat a operetního sentimentu je vpravdě smrtící. Karatelský kladný hrdina soudruh Čumakov, starý velrybář, je lehce směšný, ale všechno myslí dobře a má moudrý nadhled. Zloduch příběhu, soudruh Vetešník, od opilých námořníků lacino kupuje a poté dráž prodává, keťas. I v lásce je neupřímný, byť láska námořníka ochraňuje jako světlo majáku v bouři. Oslaďte si život, s. Vetešník (vlastním jménem Pernikov) má vždy po ruce nedostatkové žužu. Hudba i inscenace smrdí socialistickou estrádou. Fuj, tohle jste vidět nechtěli a já také ne.

Slušný člověk pozdraví i problematický charakter:

Materialistický světonázor nepostrádá originální myšlenky:

Dívčí touhy se od dob normalizace příliš nezměnily:

Velrybáři byli tenkrát hrdinové, ne jako dnes:

Rozhořčení a smutek kane z něžných rtíků:

Sice se to nemá, ale prozradím vám nejlepší vtip celého představení:

Pokud si chcete udělat představu o obsahové stránce Bílého akátu, podívejte se na jeden nesouvisející klip.

Isaak Osipovič Dunajevskij: Bílý akát (Белая акация), libreto Vladimir Zacharovič Mass a Michail Abramovič Červinskij, přeložil František Švec, úprava František Paul, texty písní Ladislav Šterc, aranžmá Vladimír Raška. Hudební nastudování: Vladimír Raška, režie: František Paul, scéna a kostýmy: Miroslav Jágr. Hrají a zpívají: František Voborský, Gabriela Třešňáková, Pavla Břínková, Karel Gult, Milena Zahrynowská, Ladislav Županič, Josef Haukvic, Dagmar Rosíková, Marie-Luisa Váchová, René Gabzdyl, Karel Bláha, Miloš Zavřel, Karel Effa, Bohumír Procházka, Otakar Žebrák. Orchestr, sbor a balet Hudebního divadla v Karlíně a Nuslích. Převzaté představení Hudebního divadla v Karlíně a Nuslích, Československá televize 1975.