Jak dostat krásnou Rosinu z rukou jejího starého poručíka doktora Bartola, který by se s ní sám rád oženil? Hrabě Almaviva to s pomocí rychlého Figara jistě zvládne a Rossiniho hudba vás příběhem à la commedia dell’arte provede tak, že si na sociální motivy Beaumarchaisovy předlohy ani nevzpomenete.

Sevilla je v úvodu charakterizovaná korálkovým závěsem, jaký jsme měli v 70. letech ve dveřích u nás doma, žaluzie jsou také jaksi povědomé – ze všeho čiší láce studia Československé televize. Co se týká stylu inscenace, je to Lazebník, jakého si představuje ten nejkonzervativnější divák. Vynahrazuje to do značné míry hudební nastudování, byť je partitura drasticky proškrtaná do stopáže 103 minut. Po předehře chybí celá úvodní scéna s pouličními muzikanty, z řady hudebních čísel zbyla polovina. Orchestr pod vedením Františka Vajnara pěkně artikuluje, v tempech je spíš klidnější, ale energie mu nechybí. Důraz je kladen na pestrou dynamiku a charakteristická rossiniovská crescenda.

Pěvci jsou velmi dobří, i když český překlad libreta přináší do lehkonohé italské hudby cizí zvukovou kvalitu a občas míchá s akcenty i délkou samohlásek. Všichni se výborně vypořádávají s recitativy, v áriích občas ošidí nějakou tu koloraturu (Marta Boháčová ne!), skvěle jim znějí ansámbly, celkově je radost je poslouchat. Všichni také mají perfektní výslovnost a je jim rozumět každé slovo. Tuto inscenaci určitě chcete vidět, při všech handicapech je zábavná, jak se na hudební komedii patří. A také nesmím zapomenout na excelentní dvojici basistů Jaroslav Horáček – Karel Berman.

Gioachino Rossini: Lazebník sevillský, libreto Césare Sterbini, český překlad J. V. Novotný a J. Dolanská-Holečková. Hudební nastudování: František Vajnar, režie: Bohu,il Zoul, scéna: Vojtěch Kolařík, kostýmy: Ladislav Branč. Figaro – René Tuček, hrabě Almaviva – Miroslav Švejda / Josef Čáp, Rosina – Marta Boháčová, doktor Bartolo – Karel Berman, don Basilio – Jaroslav Horáček, Marcelina (správně má být Berta) – Eva Hlobilová, Ambrogio – Rostislav Zeman, důstojník – Viktor Kočí, notář – Václav Bouzek. Symfonický orchestr Československého rozhlasu, Pražský mužský sbor, sbor Národního divadla v Praze. Československá televize Praha 1973.