Leoncavallova opera Komedianti patří už od doby svého vzniku ke stálicím a slogan „Směj se, paňáco“ znají i lidé, kteří o operu v životě nezavadili. V Brně tentokrát nebyla uvedena se svým téměř nerozlučným dvojčetem, Mascagniho Cavalleria rusticana, ale s Pucciniho jedinou komickou operou Gianni Schicchi. Hudebního nastudování se ujal spolehlivý a osvědčený Jaroslav Kyzlink, po velkém úspěchu Prodané nevěsty se vrátil režisér Ondřej Havelka.

Havelkovi se podařilo najít klíč, s jehož pomocí odvyprávěl obě díla jako jeden příběh. Herecká společnost zahraje v první části večera frašku o florentském taškáři Schicchim, během níž je už naznačen žárlivý vztah principála k jeho ženě. Ve druhé části se typický příběh komedie dell’arte o klamaném manželovi promítne do soukromého života umělců a principál-Paňáca zabije svou ženu-Kolombínu i jejího milence. Divadlo na divadle se tedy hrálo od začátku až do konce a ne až ve druhé části Komediantů, jak bývá zvykem. Stylizace jednajících postav byla půvabná, působivá a funkční zároveň. Havelka se drží tradičního pojetí, nesnaží se děj zesoučasňovat ani psychologizovat, za tradici se ale neschovává. Jeho režie je nápaditá a vtipná, podtrhuje komická místa, zatímco tragická zvládá bez zbytečného patosu (umírající Nedda se naštěstí ke svému milenci nedoplazila). V rámci režijní koncepce došlo i k hudebnímu přesunu: slavný prolog Komediantů jsme slyšeli na úplném začátku ještě před Pucciniho komedií.

Jaroslav Kyzlink připravil orchestr výborně, v Giannim Schicchim překvapilo velmi lyrické pojetí, které dalo nevázané komedii nezvyklý ale rozhodně příjemný rozměr. Částečně se domnívám, že se jednalo o určité přizpůsobení hlasu Petra Levíčka, pro nějž byla role Rinuccia za hranicemi jeho hlasového oboru, Harlekýn ve druhé části večera mu seděl mnohem lépe. Gianni Schicchi je koncipován v podstatě jako jeden velký ansámbl, z nějž občas vyroste krátký sólový výstup. Pěvci se svých rolí zhostili velmi dobře a propletené pěvecké party držely přirozeně pohromadě. Prvním mužem v první části večera byl bezesporu Jiří Sulženko, který v prologu i v roli Schicchiho předvedl excelentní výkon po pěvecké i herecké stránce, Pavla Vykopalová (Lauretta) nádherně zazpívala populární O mio babbino caro, její velké chvíle však měly ještě přijít.

S Komedianty jsme se dostali do hudebně poněkud jednoduššího, ale o to efektnějšího světa (srovnání Pucciniho vypracovaného ansámblu s Leoncavallovým sledem scén hovořilo dost jasně o tom, kdo je tu velký skladatel). Nepříliš velkou ale důležitou roli Sylvia svým typicky lyrickým způsobem zazpíval Roman Janál. Jak jsem již poznamenal, Petr Levíček byl velmi dobrý Harlekýn, Jiří Sulženko přešel do role zloducha Tonia. Pavla Vykopalová byla výborná Nedda, přesvědčivá ve své rozporné životní situaci i jako Kolombína v divadelní hře. Její talent je jedním z největších přínosů pro Janáčkovo divadlo, jaký bylo možno v poslední době zaznamenat. Navíc je krásná. Michal Lehotský se exponované role principála Cania ujal skvěle. Začátek, jenž na mě působil poněkud rozpačitě, byl jen odrazovým můstkem k inteligentně vypracovanému a gradujícímu výkonu.

Celé představení bylo korunováno ovacemi vestoje. Řekl bych, že zaslouženými.

Gianni Schicchi, Komedianti, Janáčkovo divadlo, 18. 4. 2008. Dirigent: Jaroslav Kyzlink,
režie: Ondřej Havelka. Účinkující: Michal Lehotský, Pavla Vykopalová, Jiří Sulženko, Petr Levíček, Roman Janál, Jitka Zerhauová, Zoltán Korda, Daniela Straková, Ladislav Mlejnek, Jan Hladík a další.

Publikováno v Opus musicum, 4/2008