Franz Lehár: Hrabě Luxemburg

Hrabě Luxemburg je majitel statků, bohužel zkonfiskovaných. Rád se tedy za úplatu fingovaně ožení, aby jeho titul získala herečka, s níž se po rozvodu jako s rodem rovnocennou partnerkou ožení někdo jiný.

Nejdřív se se mnou oženíš, a pak ti budu stát modelem, jak dlouho chceš.

Nejdřív se se mnou oženíš, a pak ti budu stát modelem, jak dlouho chceš.

Že nic nejde tak jednoduše, jak si představoval budoucí vznešený manžel, který si herečku prozatím vydržoval, je snad jasné. Prostředí karnevalové Paříže a malířského ateliéru připomene do frašky převedenou Bohému, v době vzniku operety velmi módní Pucciniho operu. Těžko se tedy jedná o pouhou náhodu, spíš vědomé přiživení na populárním námětu. Druhé dějství na večírku u herečky Angele zase připomene souper u prince Orlovského ze Straussova Netopýra, včetně falešné identity titulního hrdiny a účasti předních baletek z opery. Hrabě Luxemburg je ale kompilát velmi inteligentní a zábavný, umělecká svrchovanost a originalita jistě není to, co u operet hledáme v prvním plánu.

Já nehodlám se trýznit a po penězích žíznit, když dneska už je zcela fér žít na úvěr.

Já nehodlám se trýznit a po penězích žíznit,

když dneska už je zcela fér žít na úvěr.

Režie se snaží o opulentnost inscenací Franka ZeffirellihoOtty Schenka, v čemž jí brání především viditelná televizní láce. Na druhé straně se – s přimhouřením oka – celkem úspěšně daří vzbudit dojem autentického malířského ateliéru, pouličního ruchu či luxusního večírku, pokud se příliš nesoustředíte na detaily. Dialogy jsou v podání předních herců svižné, hlasy propůjčené operními pěvci někdy až příliš vážné. Týká se to především Leo Mariana Vodičky, jehož procítěný, lyrický projev a tmavý tenor jsou skutečně bližší spíš Lukášovi v Hubičce či Vítkovi v Tajemství než lehkovážnému flámovi s titulem. Mezi našimi hudebně-dramatickými televizními inscenacemi patří Hrabě Luxemburg k tomu lepšímu, sám jsem překvapený, že jsem jej vlastně chtěl vidět.

Já miluji a moje srdce mládne...

Já miluji a moje srdce mládne…

Angele, za pět minut budete hraběnkou a za tři měsíce kněžnou.

Angele, za pět minut budete hraběnkou a za tři měsíce kněžnou.

Zase mi došly náboje.

Zase mi došly náboje.

Ale pánové, nač ty tajnosti?

Ale pánové, nač ty tajnosti?

Přátelé, dnes máme hostinu pro bohy!

Přátelé, dnes máme hostinu pro bohy!

Franz Lehár: Hrabě Luxemburg (Der Graf von Luxemburg), libreto Alfred Willner, Robert Bodanzky a Leo Stein, překlad: Eva Bezděková a Václav J. Pokorný, televizní inscenace. Hudební nastudování: František Vajnar, scénář a režie: F. Filip. Zpívají / hrají: Leo Marian Vodička / Josef Abrhám (hrabě Luxemburg), Jana Jonášová / Hana Maciuchová (Angele Didiérová), Jan Ježek / Václav Postránecký (Armand Brissard), Jiřina Marková / Dagmar Veškrnová (Juliette Vermontová), Miroslav Frydlewicz / Robert Vrchota (Basil von Hochstein), Nelly Gaierová (Stazi von Katterbach), René Tuček / Miroslav Masopust (Petrino), Zdeněk Jankovský / František Němec (Blanchard), Jaroslav Horáček / Jiří Lír (Pelegrin), František Hanus (Ředitel hotelu). Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Sbor Československého rozhlasu v Praze, tančí členové městských divadel v Praze. Československá televize 1985.



Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *