Dnes se dožívá 85 let slavný italský barytonista Enzo Sordello (* 20. 4. 1927).

Díky studiu na Konzervatoři Giuseppe Verdiho v Turíně mohl autenticky navázat na velkou italskou belcantovou tradici, na poli barytonu pěstovanou pěvci jako Mattia Battistini, Titta Ruffo, Mario Basiola nebo Carlo Tagliabue. Ještě před třicítkou Sordello dosáhl značných úspěchů v La Scale i v Met. Roku 1954 zpíval Cinnu v legendární Viscontiho inscenaci Spontiniho Vestálky s Mariou Callas, Francem Corellim, Ebe Stignani, Nicolou Rossi-Lemenim a dalšími (dirigoval Antonino Votto). S Callas se Sordello setkal též v Metropolitní opeře v Lucii z Lammermooru; od nesmlouvavého Rudolfa Binga dostal ,,padáka” poté, co s gustem využil selhání hlasu Marie Callas v závěru duetu ,,Soffriva nel pianto… Se tradirmi tu potrai” k exhibici vlastních hlasových dispozic. (Na druhou stranu, Maria Callas si měla dávat pozor už s ohledem na štěstí, že se do Met dostala; když /podle tajné úmluvy s ostatními účinkujícími/ strhla 30. 5. 1950 ve finále 2. aktu Guidem Piccem řízené Aidy mexické publikum dneš již legendárním vysokým E, nepříčetný Kurt Baum, jemuž se pomstila za jeho aroganci a soutěživost, jí ještě na jevišti přísahal, že vícekrát si v Americe nezazpívá, v Metropolitní určitě ne.)

Sordello se však v 50. a 60. letech objevil na snad všech významných světových scénách, přičemž jeho doménou zůstával italský romantický repertoár. Zmínit je třeba vynikající Serafinovu nahrávku Madam Butterfly (1958) pro Deccu s Renatou Tebaldi, Carlem Bergonzim a Fiorenzou Cossotto (hle, další, která jednou přezpívala Callas, tentokrát ve finále duetu ,,Mira, o Norma”). Sordello byl roku 1961 Filippem Maria Viscontim na první kompletní nahrávce Belliniho neprávem opomíjené, nádherné opery Beatrice di Tenda (Joan Sutherland, Marilyn Horne; dir. Nicola Rescigno). Podílel se na řadě živých i studiových nahrávek po boku předních světových pěveckých a dirigentských osobností. Sytým hlasem a dramaticky flexibilním výrazem byl výborně disponován pro verdiovské a veristické kreace a my se můžeme jeho umění obdivovat stejně jako umění jeho velkých současníků (Bastianini, Guelfi, Panerai, Capecchi, Sereni, Cappuccilli…) – dnes není takových pěvců v celém světě tolik, kolik jich v 50. letech bylo jen v Itálii!