Arditti Quartet je těleso, které si dobylo vynikající renomé svými interpretacemi hudby 20. století, nebo lépe řečeno hudby současné. Bylo proto velmi zvláštní, že do svého programu zařadili (posíleni ještě o violu a violoncello) Brahmsův Smyčcový sextet č. 1 B dur. A já si taky dovolím začít reflexi jejich koncertu netradičně odprostřed.

Brahmsův sextet nedopadl nejlépe a přestože jej Arditti Quartet uchopil konzistentně, myslím si, že klíč k interpretaci nebyl dobrý. Příliš akademicky upjatý a hyperkorektní přístup romantické partituře se zřetelnými prvky lidových melodií neprospěl. Na druhé straně působila Brahmsova hudba vyloženě odpočinkovým dojmem po úvodním Rihmově Grave, které mělo – myslím to pozitivně – naprosto zdrcující účinek. Skladba věnovaná památce violisty Alban Berg Quartetu byla těžká jak pro posluchače, tak pro hudebníky, rozhodně se nejednalo o nějaký lehký kousek na rozehrání a dokřoupání bonbónů. Já jsem z ní pociťoval téměř hypnotický účinek a do Brahmse jsem se potom nemohl dostat ani pocitově, myslím, že zaznít neměl. Excelentní bylo podání proslulého Schönbergova sextetu Zjasněná noc, který zazněl v druhé půli koncertu. Zvuk tělesa zmohutněl až budil dojem komorního orchestru, souhra byla perfektní. Opravdu zjasněná atmosféra závěru navíc nebyla znásilněna žádným sebeukájecím přídavkem – vynikající!

Arditti Quartet, Isabel Charisius – viola, Valentin Erben – violoncello, Wolfgang Rihm: Grave (in memoriam Thomas Kakuska), Johannes Brahms: Smyčcový sextet č. 1 B dur, Arnold Schönberg: Zjasněná noc. 6. října 2010, Besední dům, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim 2010 – de_kadence.