Orchestr Berg věnoval pondělní koncert svého cyklu Space 2016 české premiéře oratoria Brány Jeruzaléma. Jeho autorem je současný litevský skladatel Bronius Kutavičius.

Bronius Kutavičius patří k předním skladatelům pocházejícím z Pobaltí, konkrétně z Litvy. V září mu bude 84 let, je tedy o pět let starší než Philip Glass. S Glassem ho nespojuje pouze příslušnost ke generaci, ale také minimalismus. Kutavičius jde ale ve své tvorbě odlišnou cestou a vychází z jiných pramenů než z těch amerických.

Jeho minimalistické uvažování vychází z tradičního litevského stylu sutartiné. Písně ve stylu sutartiné jsou značně odlišné od toho, co si jako lidovou píseň představí středoevropan. Nejsou pro ně typické klenuté melodické oblouky, jsou vícehlasé a vedení melodií připomíná spíš chorál. Výraz sutartiné znamená „být ve shodě“ a v tomto případě označuje vedení dvou až tří hlasů v paralelních liniích, které se vzájemně imitují podobně jako u kánonu.

• ČRo 3 Vltava, ranní Mozaika 17. 5. 2016, poslední příspěvek➚

Mezi jednotlivými hlasy jsou disonantní sekundové intervaly. Tvrdošíjné opakování skromné melodické formule v kombinaci s disonancemi vícehlasu vytváří zvláštní napětí a má charakter zaříkávání. Kutavičius se od této dávné litevské tradice odpíchl k vlastní podobě minimal music, která vytváří evropský protipól k jejímu typickému pojetí, jak je známé od amerických skladatelů.

Kutavičius se ve své tvorbě neobrací jen ke starému folkloru, ale často se ohlíží do minulosti. Brány Jeruzaléma vycházejí z biblického zdroje a odvolávají se na vizi Nebeského Jeruzaléma ze Zjevení svatého Jana. Jedná se o mystické město sestupující z nebe a určené pro všechny, kdo budou spaseni. Tuto vizi reflektuje křesťanské umění od vrcholných děl starých mistrů až po gospel Twelve Gates to the City, u nás známý v nesmyslném překladu jako Město s pěti věžemi.

Město je podle Janova popisu postavené ze zlata a drahokamů, má půdorys čtverce a vedou do něj z každé strany tři brány. Kutavičiusovo oratorium z něj odvozuje svou symetrickou formu – má čtyři věty po třech částech. Postupují ve stejném pořadí, v jakém o nich mluví Jan: východ, sever, jih a západ, takže výsledná dráha tvoří jakousi runu. Cyklus vznikal v letech 1991–95. Spadá tedy do období po pádu sovětského bloku, kdy se otevřely hranice a tím se uvolnila cesta k novým hudebním inspiracím i publiku. Do Kutavičiusovy tvorby pronikly vlivy japonské hudby charakteristické pro Východní bránu nebo africké ohlasy v Jižní bráně.

K provedení vokálních částí si Orchestr Berg přizval Kühnův smíšený sbor pod vedením sbormistryně Lenky Navrátilové. Orchestr Berg ale ke svým koncertům hledá i charakteristická místa. Tentokrát padla volba na kostel Svatých Cyrila a Metoděje v Karlíně. Ten se dá označit za dalšího účinkujícího pondělního koncertu.

Kostel Svatých Cyrila a Metoděje je historizující stavba z 19. století s bohatě zdobeným interiérem. Během koncertu ale kostel zůstal takřka úplně ve tmě, takže všechny ty sochy, vitráže a malby spíš prosvítaly a byly víc tušit než vidět. Nasvícení zdůrazňovalo sloupy po boku oltáře a místy ozářilo obraz Krista nad ním. Ke každé hudební části se navíc zapálila jedna svíce. Práce s prostorem i světlem byla uměřená a přiléhavá k hudbě. Dlouhý kostelní dozvuk pomohl mnoha táhlým souzvukům a roznesl je po celém rozlehlém kostele. Zušlechtil také projev sboru – chrámová akustika lidskému hlasu svědčí. Všechny čtyři věty Bran Jeruzaléma mají různé obsazení, které postupně narůstá. Ve třetí a čtvrté větě už začal dozvuk i trochu zlobit a zvuk se místy sléval.

Východní brána inspirovaná japonskou hudbou je velmi tichá, vynořila se nenápadně z nicoty a nutila posluchače k intenzivnímu soustředění. Kompaktní zvuk první části stál na elektrické kytaře rozeznívané paličkou na velký buben. Druhé dvě části Východní brány zněly průsvitně a křehce. Severní bránu inspirovali jakutští šamani, dominoval velký buben a rytmická recitace orchestrálních hráčů. V Jižní bráně se přidaly dřevěné dechové nástroje, zvuk orchestru zbarevněl a zhoustl. Tady už se občas ukázaly i nevýhody dlouhých dozvuků, které jinak udělají ušlechtilý zvuk téměř ze všeho. Západní brány zhudebňují latinskou sekvenci Stabat Mater. Po prolnutí chorálů kantora a sboru přišel ohlas litevských sutartinés. Tady měl sbor slyšitelné potíže způsobené snad nezvyklostí takového repertoáru. Všechno se zklidnilo až ve dvou závěrečných akordech – skladba ústí do jasného durového konce.

Bronius Kutavičius (1932): Brány Jeruzaléma (česká premiéra). Kühnův smíšený sbor, Lenka Navrátilová – sbormistr, Orchestr Berg, hudební nastudování Peter Vrábel. 16. 5. 2016, kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, Praha.

Příspěvek pro ČRo 3 Vltava, 17. 5. 2016, ranní Mozaika