Požadavek je jasný: umělec ať tvoří a nevykládá o tom po kavárnách. Když se ale ocitne na tiskové konferenci, která se jeho práce týká, promluvit by mohl a měl. Režisérky světových premiér festivalu Janáček Brno 2010 Pamela Howard a Kristiana Belcredi mluvily o svých inscenacích každá jinak. Pamela Howard přinesla scénické návrhy, vyložila svou koncepci, bylo jenoznačně vidět, že má všechno důkladně promyšlené a je do věci zcela ponořená. Od Kristiany Belcredi jsme se dočkali pouze plytkých výkladů o práci s mladým kolektivem a zmínky o třech archetypech, na nichž je Šárka založena. První informace je k ničemu, druhou lze snadno vyčíst z libreta.

Prezentace na tiskové konferenci dobrou inscenaci určitě neudělá, ale kdo má potom chodit do divadla a psát o něm? Koho zaujme režisér, který o své tvůrčí práci není schopen říct několik poutavých a promyšlených vět?