Narozeniny umění poprvé vyhlásil člen hnutí Fluxus Robert Filliou v roce 1963 a bylo to hned milionté jubileum. Umění tedy včera oslavilo 1 000 054 let své existence, v Brně tomu předcházely i narozeniny Sklepní scény na Skleněné louce.
Slavit „Narozeniny umění“ je v zásadě poťouchlý pokus stanovit přesný začátek něčeho, co přesný začátek mít nemůže. Není to možná tak nápadný útok na myšlenkové stereotypy, jaký člověk od hnutí Fluxus v době jeho prvního rozmachu očekává, ale přece jen obsahuje několik témat. Filliou stanovením konkrétního data, kdy umění vzniklo, vytvořil umělý mezník: den, kdy umění vstoupilo do lidských životů. Narozeniny umění stanovují zlom, před nímž umění nebylo – jinými slovy nevznikaly věci podnětné, ale pouze potřebné.
Dalším tématem je zpochybnění lidského uvažování v datech a časových skocích. Když se někdo odvolává na „staré dobré časy“, kdy skladatelé ještě psali krásnou hudbu a malíři tvořili srozumitelná plátna, obvykle nepřímo mluví o nějakém předělu, kdy tomu tak přestalo být a začala vznikat všechna ta moderní, současná a nesrozumitelná hrůza.
Slavit Narozeniny umění dnes díky možnostem propojení online a po rozhlasových vlnách znamená možnost stát se součástí celosvětové sítě bez pevného centra, v níž pohyb každého uzlu ovlivňuje ty ostatní. A v neposlední řadě je smysl oslav narozenin umění stejný jako u každých jiných narozenin, třeba i lidských – s radostí si připomenout, že je oslavenec mezi námi a máme ho rádi.
V Brně vznikla pro oslavu Narozenin umění malá domácí síť, jejímž uzlovým bodem bylo nádvoří mezi Pražákovým palácem, kde sídlí Moravská galerie, Besedním domem – tedy sídlem Filharmonie Brno – a multižánrovým prostorem Praha, sídlem občanského sdružení 4AM Fórum pro architekturu a média. V každém z těchto prostorů probíhal program alespoň částečně navazující a umožňující přecházet z jednoho místa na druhé bez ztráty kontinuity. Na samotném nádvoří probíhala Rádiová inter-akce Jana Sůsy a Zdenka Tomáška, kterou mohli v přímém přenosu slyšet posluchači Vltavy včera večer, a skrze niž účastníci nedigitální a neéterové živé oslavy museli projít. Potom už bylo na nich, kde a co sledovali.
V rámci oslav proběhla světová premiéra kompozice Tomáše Vtípila. Skladba Radiace 20161028 se odvolává k datu výročí vzniku samostatného Československa a jeho rozhlasovým reflexím z minulého roku. Konceptuálně se tak vkládají narozeniny neexistujícího státu do narozenin čehosi všudypřítomného a rovněž nehmatného.
Jeden plán skladby je napsaný v notách pro komorní ansámbl – hrál Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra. V dalším plánu jsou posuny a variace, realizované jednotlivými hráči podle pokynů, které během provedení dostávají do sluchátek. Další vrstvou je připravená nahrávka vytvořená z materiálů zachycených 28. 10. 2016. Vtípil pracuje se všemi složkami komplexně a vytváří z nich zvukový proud k neexistujícímu filmu, který završí podle volných pravidel opakované a proměňované melodické téma. Výraznou sólistickou roli hrál performer Pasi Mäkelä, jehož hlasové projevy vnášely do kompozice ducha raných alb Franka Zappy.
Jakýsi „oficiální“ začátek večera v brněnské Praze obstarala dvojice holandských performerů Thomas & Ruhller. Asi půhodinové vystoupení bez jediného slova bylo perfektně načasované, mělo ohromný tah a místy takřka artistické kvality. Výborná kombinace intelektuálství kontaminovaná cirkusovým klaunstvím.
Collective Composition No. 1 inicioval Ján Podracký, na skladbě se – jak název napovídá – podílelo mnoho autorů, na bicí a elektroniku ji provedla Lenka Novosedlíková. Poněkud roztříštěnou směsku nápadů držel pohromadě především elektronický zvukový proud. Při tvorbě této kolektivní kompozice byl pravděpodobně mnohem zajímavější proces vzniku než výsledek.
Posluchač rozhlasu získává při sledování narozenin umění komplexní přehled, a pokud sleduje internetové vysílání tak ještě možnost klipově přeskakovat mezi několika zdroji vysílání a vytvořit si tak doma neuralgický bod, v němž se stýká umění celého světa. A k tomu je tu samozřejmě také možnost obrovské koncentrace na zvukový zážitek. Ta ale souvisí se ztrátou vizuálního vjemu i přímé interakce s dalšími slavícími. Dnešní technologie ovšem umožňují být bez problémů na místě živých oslav a zároveň mít puštěný do sluchátek rozhlas, ale těžko říct, jestli tu možnost někdo využil.
Narozeniny Sklepní scény na Skleněné louce
Dům Skleněná louka je jedním z center uměleckého života už od devadesátých let a jeho suterénní prostory obnovily po delší pauze činnost 16. ledna 2014, tedy před třemi lety. Oslava narozenin Sklepní scény probíhala den před narozeninami umění a sešli se na ní především lidé z AVA kolektivu a Bastl Instruments. AVA jsou lovci terénních nahrávek a pořadatelé domácích koncertů, Bastl zase výrobci kutilských syntezátorů a zdrojů zvuku a ruchu.
Obě party už jsou dnes v podstatě zavedené firmy žijící v jakémsi zasíťovaném uměleckém prostředí, které je při zběžném pohledu nenápadné, ale přitom neustále pulsuje vlastní energií a nepřetržitě rezonuje s vibracemi města i světa. Průnik způsobu jejich existence s myšlenkou Narozenin umění je takřka stoprocentní, příště by možná stálo za řeč obě akce provázat.
Leave a Reply