Comments

6 responses to “Anton Bruckner mohutný a romantický”

1. 

   Martin Bojda

   18. 02. 2012

   Na Osmé jsem byl dnes. Lze říci, že to byla velmi kvalitní interpretace, měl bych ale několik základnějších připomínek. Na prvním místě tu nejprozaičtější – naprosto nechápu zesílení zvuku mikrofony, je pak až nepříjemně ohlušující, dosud mě bolí hlava. Co si takhle vzpomenout, že už ve starém Řecku se MLUVILO bez mikrofonů? Nemluvě o světelných efektech, na nichž se dnes zcela pomýleně zakládá divadelní představení, zatímco by mělo stát na plastičnosti deklamace a gesta. Inu dobře, je tady jiná akustika, nástroj není hlas, to by byla velká diskuse, ale obecně s těmi mikrofony nesouhlasím – jako by už z principu musela být dnes technika úplně všude. (Proč kupř. říci knihovnici, kterou knihu chci? Je přece ,,modernější“ jí poslat ,,požadavek na výpůjčku“ přes ,,systém“ – toto nás jednou zahubí!)

   Osmá symfonie je velmi wagnerovská – označil bych trochu za chybu, že byla wagnerovsky také zahrána – jednotliviny symfonické masy byly ,,vrhány“, nikoli ,,rozprostírány“, jak to Bruckner dle mě potřebuje (a nemusí to ani být tak extrémní jako u Celibidacheho). Brucknerův orchestr se jistě lecky rozezvučí velmi monumentálně, určitě to však není prázdná měšťácká pompa Straussova Heldenlebenu, naopak Brucknerova ,,religiozita“ je upřímná – přesto se halí do mystiky, ovládaná německou protestantsko-idealistickou tradicí duchovna jako ,,jediné pravdivé skutečnosti“ (Hegel)- pevný tvar je pro ni/něj pouhým subjektivně relativním jevem, nikoli sdělením a sdílením božského. Víra však neznamená rozplynutí se v kontemplaci před ikonou, to jsou jen zažitá klišé ve stylu středověk=temno. Naopak, u mnohých z nejkatoličtějších duchů (Goethe, Tolkien, Chesterton, Verdi, ale vzpomeňme i Chestertonových obrazů sv. Tomáše Akvinského či sv. Františka z Assisi!) nalezneme (velmi výchovný a tak málo reflektovaný, vykládaný!) racionalismus, důraz na smyslovost, prózu života – dech skutečnosti je pravou idealitou, napsal Goethe; stavění na jednotě, nikoli její hledání a kladení. (A vezměme si jen Dvořákovu Píseň bohatýrskou – ta je přece mnohem duchovnější než Osmá! Ona koření v realitě jako idealitě, nečiní ji z ní teprve! To jsou pořád jen ty stereotypy-duchovní je beztvaré, rozbředlé, co je nejasné, to je hluboké atd.) Nicméně – Bruckner idealitu (a – na rozdíl od Wagnera – ne jen princip, nýbrž osobu Boha) nekladl, tápal po ní – a to fixuje i jeho zvukově nejoslnivější partie. A to mi trochu chybělo v dnešní interpretaci.

   Reply
2. 

   Vilém Veverka

   18. 02. 2012

   Milý pane Bojdo,

   k Vašemu zaujatému komentáři, který by jistě zasloužil hlubší diskusi si dovolím jen malou poznámku.

   Mikrofony zvuk pouze snímaly, protože se oba koncerty nahrávaly. Nebylo to tedy žádné posílení, výsledný zvuk byl skutečně “in natura”. Vaše “zmýlení” ja tedy de facto určitým komplimentem, který jste Filharmonii projevil.

   Na druhou stranu, Brucknerova VIII.symfonie je jednou z nejrozsáhlejších symfonií a interpretačně velmi náročnou. Je to zkrátka referenční opus. O interpretaci, možnostech a způsobech by se dalo dlouze mluvit.

   Věřím, že interpretům zachováte přízeň.

   S pozdravem

   Vilém Veverka

   Reply
3. 

   Martin Bojda

   18. 02. 2012

   Vážený pane Veverko,

   děkuji Vám, to jste mě tedy skutečně přivedl do rozpaků… Že by filharmonie dokázala být přirozeně tak hlasitá? Já mám z “hlasitosti” upřímnou radost, škoda, že více opravdové znělosti nebývá při verdiovských inscenacích, tam mi zvuk často zní jaksi plechově. Svůj názor na povahu a interpretaci Brucknerových vrcholů jsem naznačil výše – méně vrhat, více rozprostírat.

   Zdraví

   Martin Bojda

   PS: Upřímnou ne-radost naopak mám z dnešního Macbetta.

   Reply
4. 

   Martin Bojda

   18. 02. 2012

   Dodatek, dovolíte-li: Vyjde někdy nahrávká brucknerovského koncertu? A nahrávala se též vystoupení Richarda Nováka v loňském roce? Myslím, že ne, a to je velká škoda! Obecně se vůbec nenahrává; kupř. Giangiacomo Guelfi, jehož nedávné úmrtí naše hudební média hanebně promlčela, natočil za 8 let 25 kompletních operních nahrávek. Přinejmenším poslech jeho Macbetta by mohl být pro některé zainteresované (ne)šťastníky příkladem: http://www.youtube.com/watch?v=93T12aJo31E

   (A zvládl to dokonale dramaticky i bez světelných efektů a mimo Mozartův sál Reduty, takový to byl mistr pěvec. Také Leyla Gencer si kupodivu poradila bez černých brýlí – konzervativci…)

   Reply
5. 

   Vilém Veverka

   18. 02. 2012

   Milý pane Bajdo,

   mikrofony byly opravdu instalované (na obou koncertech) pouze proto, aby byl tento stěžejní program -opus magnum symfonické litaratury 19.století a výkon orchestru zaznamenaný.

   Z pohledu interpreta samozřejmě nemohu 100% odhadnout finální intensitu zvuku, tak jak jste ho vnímal Vy v hledišti. Filharmonii však nepoměřujme s orchestrem Janáčkova divadla, myslím, že to jsou zcela odlišná pojetí a představ o finálním zvuku. Zde by mohl do diskuse se svým názorem vstoupit snad ještě pan Klepal.

   V případě Brucknera si osobně dovedu představit ještě intensivnější zvuk, zejména ve 4.větě. Snad je to ona kontiuálnější gradace, kterou jinými slovy zmiňujete Vy. Vše je však jistě do diskuse.

   Hezký večer a na shledanou koncertech Filharmonie Brno.

   Vilém Veverka

   Reply
6. 

   Vilém Veverka

   18. 02. 2012

   re: dodatek

   Nahrávky Filharmonie Brno slouží primárně k interním účelům orchestru.

   Dovedu si představit, že pokud bude nahrávka opravdu dobrá, že by k jejímu vydání mohlo teoreticky dojít. To je však běh na delší trat’. Pokud by jste o nahrávku koncertu stál, pak bych Vám ji mohl snad poskytnout.

   Reply