Obrazy, vizuální partitury a audiovizuální koncepty Milana Grygara vystavuje brněnská Fait Gallery pod názvem Světlo, zvuk, pohyb. Fait Gallery při této příležitosti vydala také dvě LP desky – Akustické kresby a Vizuální partitury. Obě pokřtil muzikolog Jiří Zahrádka, součástí křtu byl koncert ansámblu MoEns pod vedením Kamila Doležala.

Instalace Grygarových děl ve Fait Gallery ani tak nevytváří spojnice mezi světlem, zvukem a pohybem, spíš zachycuje všechny tři aspekty najednou – stejně jako je obsahují vystavená díla. Světlo přitom dodává už samotný vzdušný prostor strojírny bývalého továrního komplexu Vaňkovka – Fait Gallery patří k částem, které nezlikvidovala stavba přilehlého obchodního centra.

V centru pozornosti výstavy jsou díla, do nichž Milan Grygar zapojuje z hudbu nebo obecněji zvuk jako rovnocenný vyjadřovací prostředek. Jsou to akustické kresby, které vznikají jako výtvarné vyjádření hudebních impulsů – například rytmu – a jejich vznik je zároveň sám zdrojem dalších zvuků. Z opačného směru zase působí grafické partitury, kde výtvarné řešení zprostředkovává autorovu zvukovou představu pro následnou realizaci.

Hudba a výtvarné umění jsou dva samostatné světy a pokud se mají propojit, je potřeba to dělat vědomě. Grafická či vizuální partitura není obrázek, který si hraje s notovým papírem. Je to jiný způsob sdělení skladatelského záměru, než jaký umožňuje konvenční notový zápis.

Kurátorka Denisa Kujelová vytvořila expozici z několika tématických bloků. Ty nejobsáhlejší tvoří akustické kresby, filmové i fotografické záznamy realizací audiovizuálních konceptů a série vizuálních partitur nazvaných Antifony – ty vznikly po roce 2000, takže se jedná o celkem nedávnou tvorbu v konfrontaci s koncepty 60. a 70. let minulého století.

Kontrast a zároveň spojnici mezi nimi vytváří blok maleb a kreseb dřívkem – ten sice do koncepce audio-vizuálních prací prvoplánově nezapadá, ale pocit pohybu a rytmu je v něm natolik patrný, že vnitřní soudržnost výstavy spíš posiluje, než aby ji rušil. Vytváří v hlavním výstavním prostoru měkký předěl mezi rozevlátějšími staršími koncepty a geometrickými Antifonami. Většinou se jedná o dvoudílná plátna, z nichž je princip zvolání a odezvy jasně patrný a o hudební ztvárnění si přímo říká. Jako majáky působí ve vstupní část výstavy viditelné i zvenku tři prostorové partitury.

Alba Akustické kresby a Vizuální partitury vlastně kopírují tu linii výstavy, která konfrontuje starší a nedávné práce Milana Grygara. Akustické kresby jsou zvukové záznamy jeho experimentů, nebo snad lépe řečeno rituálů z let 1966 až 1973 – nahrávky vznikly v Továrně na hudební nástroje v Hradci Králové nebo v Grygarově ateliéru. Akustické kresby se bez vizuálního vjemu zužují na kompozice sestavené z hudebních i konkrétních zvuků. Při jejich poslechu je dobré mít na paměti, že se jedná o záznamy živě realizovaných konceptů, ne o studiově vrstvené zvuky. Představu o jejich vzniku podávají filmové záznamy na výstavě.

Vizuální partitury natočil pod vedením klarinetisty Kamila Doležala soubor MoEns. Ten také minulou středu do Fait Gallery přijel a stal se součástí dalšího rituálu: tentokrát křtu obou čerstvě vydaných alb.

Abum Vizuální partitury obsahuje pět realizací partitur a soubor MoEns z nich ve Fait Gallery provedl čtyři – přehrál tedy živě skoro celé album. Partitura Prostorem půdorysu je soustava načrtnutých kružnic vepsaných do osmiúhelníků, Bodová partitura krajiny je několik nakreslených nebo vypálených bodů rozprostřených do velké plochy. Obě reprezentují pohyb v charakteristickém prostředí a MoEns také pro obě našel odpovídající tvar – v prvním případě postupně se proměňující hudební kontinuitu, ve druhém vytvářel klavír zvukový prostor uzavírající do sebe ojedinělé akcenty ostatních nástrojů.

Modrá partitura je soustava zahuštěných modrých otisků v notové osnově. Kamil Doležal s Miroslavem Pudlákem ji společně realizovali jako sérii navazujících kontrastních souzvuků na jednom klavíru. Závěrečná Antifona je dvoudílná partitura tvořená dvěma černými kruhy – větším na bílém pozadí a menším na světlešedém pozadí. MoEns ji realizoval jako kvintakord, v jehož táhlém znění se postupně odkrývaly alikvotní tóny, projevoval se dozvuk prostoru a ze zdánlivě banálního souzvuku vznikl minimalisticky proměnlivý dron.

Měřítko pro úroveň realizace grafických partitur se hledá o to hůř, čím slabší byla hudební představa jejich autora. Pokud si do grafického díla nehudebně uvažujícího výtvarníka vnáší svou představu až interpret, může vytvořit prakticky cokoliv a takřka všechno je obhajitelné. Ale v okamžiku, kdy je hudební představa přítomná už při tvorbě partitury, nastává situace, kdy vizuální vjem vede ke zvukovému tvaru a potom už se dá říct, jestli je realizace adekvátní, úplně mimo, nebo někde mezi tím.

Grafické vyjádření hudební koncepce může být dílem jednoho autora, ale také spolupráce výtvarníka s hudebníkem. Na partiturách Milana Grygara i jejich realizaci MoEnsem by se dalo dokumentovat, jak takové spojení může fungovat. Bez hudební představy autora partitury je výsledkem její realizace hudební fantazírování a v opačném gardu to víceméně platí i pro malování na hudbu.

Milan Grygar ovšem není fantasta – v akustických kresbách nečmáral nahodilé obrazce inspirované nevyslovitelnou magií, ale vizuálně ztvárňoval konkrétní rytmické struktury, vycházel z klasických forem passacaglie nebo fugy, zapojoval do výsledku zvuky, které generuje samotná práce na výtvarném díle. U jeho vizuálních partitur i akustických kreseb je výtvarná a zvuková představa neoddělitelná.

Výstava Světlo, zvuk, pohyb bude ve Fait Gallery až do 27. července 2017, vstup je zdarma. A 20. května 2017 je možnost se zúčastnit v rámci brněnské muzejní noci komentovaných prohlídek s kurátorkou výstavy Denisou Kujelovou. Budou dvě a začínají ve 20 a ve 22 hod.

Milan Grygar, MoEns: Vizuální partitury. 26. 4. 2017, Fait Gallery, Brno