V sobotu 27. června skončil festival New Opera Days Ostrava. Již osmé pokračování bienále věnovaného výhradně současnému hudebnímu divadlu uzavřela jedna světová a jedna evropská premiéra.

Substance: Nekonečný Spinoza od Elliotta Sharpa je v základu biografická opera věnovaná jednomu z nejvlivnějších racionalistů 17. století a jeho filosofii jedné nekonečné substance, která je podstatou hmotných věcí i nehmotných idejí. Její nekonečně rozmanité působení se v opeře promítá do spletitého komorního orchestru se syntezátorem. Libreto cituje pasáže ze Spinozových děl, zpívá je sólový tenorista s podporou sboru. Text tady představuje především myšlenkové podněty, v orchestru a sboru se odehrává všechno důležité dění. Zároveň se ale jedná o velkou pěveckou příležitost pro sólistu.

Klauni od Any Sokolović se především noří pod masky a kostýmy klaunského světa a nacházejí pod nimi univerzální problémy lidské existence. Důležitý není jazyk libreta ani kostýmy, důležité je prokousat se pod všechny ty barvy i legrácky a tam najít cosi obecně podstatného, co prožívá každý. Klauni mají brilantní instrumentaci: podle hutného a barevného zvuku by člověk neřekl, že kromě bicích hrají jen čtyři dechy a Martenotovy vlny – proměnlivá barva starého elektronického nástroje je pro zvuk celé opery určující.

Operu Substance: nekonečný Spinoza režíroval Lukáš Jiřička a rozvinul ho do série asociací, které se plynule prolínaly s výrazným přispěním světelného designu Pavly Beranové. Klauny režíroval Jiří Nekvasil v náznaku cirkusového prostředí a s důkladným využitím kostýmů a pohybu. Kromě čtyř sólistů a sboru byli na scéně také opravdový klaun a klaunka.

Co se týká provedení Spinozy i Klaunů, tak skvěle zazpíval sbor Canticum Ostrava vedený Jurijem Galatenkem. Zvládl přesvědčivě dvě velmi těžké věci ve dvou dnech. Tenorista Valentino Blasina podal ve Spinozovi ohromný výkon, po celých 90 minut neslezl z jeviště a zpíval skoro pořád. Hudební nastudování vedl v prvním případě Petr Kotík, ve druhém Bruno Ferrandis.

Sympatické je, že New Opera Days Ostrava nemají žádný zastřešující hudební nebo inscenační styl. Jejich estetické nároky jsou spíš obecné a vejdou se do nich hodně různorodé věci. Festival je pestrý, každou inscenaci dělá speciální tým s jedním obsazením a často i na různých místech. Samozřejmě by bylo lepší, kdyby bylo na všechno víc času, ale to už je otázka zdrojů, kterých má festival omezené množství.

Současná opera by mohla mít velkou přitažlivost i pro současné české publikum, kdyby se ovšem nehrála skoro výhradně na specializovaném festivalu. Navíc spíš chudém, který válčí o každou korunu. Ze sedmi věcí, které letos uvedly New Opera Days Ostrava, by se nejméně tři mohly dávat v kamenných divadlech nebo aspoň na jejich komorních scénách.

Klauni úplně především, ti mají i velký zábavný potenciál, i když to není žádná groteska. Dále Substance: nekonečný Spinoza a také No. 61 David od Richarda Ayrese, který se dával první den. Klauni jsou hudebně i jevištně zábavní a osvěžující, je v nich i řada dojemných momentů. Ayresův David a Sharpův Spinoza navíc nabízejí obrovskou příležitost sólovému pěvci, který si může zazpívat bezvadnou věc a nedělit se s nikým o slávu na jevišti.

Z festivalových produkcí vzešla spolupráce Národního divadla moravskoslezského s Bernhardem Langem: v příští sezóně, v dubnu 2027 se bude hrát jeho opera Job. A festivalové provedení opery Aloise Háby Přijď království tvé vzkřísilo před osmi lety k životu šestinotónové harmonium: a letos v listopadu se v pražském Muzeu hudby a galerii DOX bude křtít jeho novodobá replika.