Vystoupení vokálního souboru I Fagiolini v Předklášteří u Tišnova předcházel nejen mimořádný zájem, ale i ta největší očekávání – naplněna byla beze zbytku.

Svět renesančních polyfonií je našemu vnímání hudby, které má kořeny spíš v afektovaném baroku, dosti vzdálený. Posluchač se musí vždy poněkud přeorientovat na jiné zacházení s hudebním i textovým materiálem. Prodírat se složitým předivem čtyř a více hlasů, z nichž každý si nárokuje právo na samostatnou existenci, je něco úplně jiného než “poslouchat písničku”. Také reflexe textu probíhá spíš formou vedení hlasů než pomocí harmonických a tempových klišé, na něž jsme zvyklí. Tyto kompozice – jakkoliv jsou krásné – nejsou z dnešního hlediska žádným způsobem samonosné a jejich pochopení a přijetí je plně závislé na interpretaci.

I Fagiolini v klášterní bazilice Nanebevzetí Panny Marie předvedli pěveckou i interpretační suverenitu, o které se vlastně těžko píše.Ne snad, že by se chvály psaly obtížně, ale zde se dá chválit v podstatě všechno. Od samozřejmosti, s jakou mají jednotliví členové zvládnutou pěveckou techniku, přes detailně nuancovaná provedení až po osobní zaujetí a nasazení, s nímž k hudbě přistupují.

Pěvci mají charakteristické, ale dobře sladěné a vyvážené hlasy. Jsou dostatečně čitelné a rozlišitelné, ale zároveň se dobře pojí dohromady. Zvuk souboru je velmi jemný, světlý a celkově ušlechtilý, má ale také dostatečný objem. I při redukovaném obsazení či sólových částech zaplnil prostor celého kostela. Vedoucí souboru, kontratenorista Robert Hollingworth, se neprojevuje jako sólista, ale především jako tvůrce dramaturgie a vynikajících nastudování, která svojí svrchovaností bez uměleckých kompromisů vtáhnou publikum do svého komplikovaného řádu.

V úvodní K Hospodinu v soužení jsem volal Williama Byrda se představil kompletní osmičlenný soubor. Následující pětihlas Ó posvátná hostino Thomase Tallise zdobily krásné, dlouhé fráze a výrazný soprán. Ten, jenž mě utěšoval Jacoba Clemense non Papa zůstal u pětihlasu a charakterizovaly jej plynulé transpozice. V jednohlasém zpěvu Ó radosti a koruno Hildegardy von Bingen pro sólový soprán jsme mohli obdivovat jemnou práci s vibratem a dynamikou, krásné ozdoby a výslovnost. V Beránku Boží Josquina des Prés dominovaly kompletnímu obsazení tenory. David oplakával Abšalóma Nicolase Gomberta byl opravdový nářek i bez přepjatostí a afektů. Další mariánský zpěv Hildegardy von Bingen Buď pozdravena, ó kvetoucí ratolesti byl stejně naléhavý a přesvědčivý jako první, navíc s krásným závěrem v téměř neslyšném pianissimu. Bohatě modulované Písně na chromatický způsob Orlanda di Lassa posloužily jako prolog Perské Sibylle téhož autora. Hlas v Ráma Giachese de Werta nás přivedl k odbočce k současnému repertoáru. Skywalk Steva Martlanda si hudebně se starými polyfoniemi velmi dobře rozuměl – vycházel z nich, jen si ještě méně všímal souzvuku hlasů “pod sebou”. Text naopak vyzníval spíš panteisticky a byl s křesťanskou tématikou historického materiálu ve výrazné opozici. Závěrečné Zvěstovali různými jazyky Dona Fernanda de Las Infantas přece jen fantastický koncert neuzavřelo. Posluchači si museli o přídavek dlouho říkat, ale nakonec byli vyslyšeni. Byla jím opakovaná Tallisova Ó posvátná hostino, což by se dalo vztáhnout na úroveň provedení celého programu. Ani ptáci, kteří poletovali kostelem, si nedovolili pípnout.

Hudba nebeských sfér. I Fagiolini (Anna Crookes – soprán, Kirsty Hopkins – soprán, Clare Wilkinson – mezzosoprán, Robert Hollingworth – kontratentor, umělecký vedoucí, Nicholas Hurndall Smith – tenor, Christopher Bowen – tenor, Christopher Adams – bas, Graham Bier – bas). William Byrd: Ad Dominum cum tribularer, Thomas Tallis: O sacrum convivium, Jacob Clemens non Papa: Qui consolabatur, Hildegard von Bingen: O virga ac dilema, Josquin des Prez: Agnus Dei z „Missa L’homme armé sexti toni“, Nicolas Gombert: Lugebat, Hildegard von Bingen: O viridissima virga, ave, Orlando di Lasso: Prophetiae Sibyllarum, Giaches de Wert: Vox in Rama, Steve Martland: Skywalk, Don Fernando de las Infantas: Loquebantur varris linguis. 22. 6. 2012, Porta coeli, bazilika Nanebevzetí Panny Marie, Předklášteří u Tišnova. V rámci festivalu Concentus Moraviae.