Závěrečný koncert Ostravských dnů 2013, nejdřív s Janáčkovou filharmonií, potom s Ostravskou bandou i společně, studentské skladby i osvědčené kusy. Tak alespoň několik slov ke každému. U dirigentského pultu se střídali Petr Kotík, Johannes Kalitzke a Ondřej Vrabec.

Jack Callahan: If you Cannot Ignore the Response – Delay It

Vzájemně si odpovídající souzvuky dechů, přidávají se smyčce. Skutečně se jedná o jakási zvolání a odezvy, orchestr bohužel dost nepřesně nastupuje. Jinak je to skladba meditativního rázu, jakých jsme tu letos slyšeli hodně (to neznamená, že je na nich něco špatného, jen se jich potkalo větší než malé množství). Je zvláštní, když se tu dva týdny potkáváte s autorem, který celou dobu srší energií. Působivé jsou pauzy rušené pouze údery velkého bubnu v nejtišším pianissimu, později s pěkným hobojem.

Lucie Vítková: MAsterpiece

MAsterpiece už jsem jednou slyšel v Brně. Při tehdejším provedení tvořili protiváhu orchestru a ansámblu členové sboru Vox Iuvenalis rozmístění v publiku, což tentokrát chybělo (sbor je ad libitum). Menší skupina nástrojů před velkým orchestrem (cimbál, harmoniky, kytara, hoboj, housle…) vytvářela dojmem současné parafráze na concerto grosso. Řekl bych, že se povedlo nenásilně oddělit klasické nástroje v této malé skupince od zvuku orchestru až ke splynutí, opětnému vydělování a postupného umlknutí. Skladba vůbec pracuje se zvukem orchestru velmi pestře a zkoumá ho nápaditě a do hloubky. Myslím, že v programu už by u jména Lucie Vítkové mohlo studentské označení pomalu zmizet.

Benjamin Richter: Farther Reaches (2013)

Jemné bicí, kolísavý akord viol a violoncell, perkusivní zvuky na dna houslí. Táhlý zvuk s narůstající intenzitou, přidávají hlavně gongy a činely. Ostravská banda zní pěkně kompaktně, její hudební zaujetí, pozornost a hudební projev vůbec je nad Janáčkovou filharmonií o několik pater. Banda hraje výborně, a navíc ji to viditelně baví narozdíl od omrzelých městských zaměstnanců s odboráři v zádech. Skladba samotná se podle mého názoru i na ploše cca deseti minut příliš opakuje.

Helmut Oehring: Die Vier Jahreszeiten

“Naše jaro je na zeleno natřená zima,” bere si citát z Heinricha Heineho jako podtitul současné německé Čtvero ročních dob. Začátek jara tomu i odpovídá, svištění houslí evokuje studený vítr, foukací harmonika zase varovné signály. Kompozice přepisuje, částečně paroduje, místy i přímo cituje Vivaldiho, nejsou to ale laciné žerty. Skladba by obstála i bez znalosti tolikrát omletého hitu. Ostravská banda hrála pregnantně a dynamicky, Pauline Kim Harris jako sólistka excelovala.

Edgard Varese: Offrandes

Poslední skladbu letošního ročníku Ostravských dnů hrála Janáčkova filharmonie společně s Ostravskou bandou pod vedením Petra Kotíka, který celou akci pohání dopředu, drží pohromadě a snad se mu to bude ještě dlouho dařit. Pro tento rok ale sbohem, a dík za všechny ty noty. A také za celý ten jiný svět, do kterého se tu člověk na chvíli dostane.

Závěrečný koncert. Jack Callahan: If you Cannot Ignore the Response – Delay It (2013), Lucie Vítková: MAsterpiece (2012-13), Benjamin Richter: Farther Reaches (2013), Helmut Oehring: Die Vier Jahreszeiten (2011) Unser Sommer ist nur ein grün angestrichener Winter. HEINRICH HEINE, Reisebilder (3. Teil), Commissioned in 2011 by Chamber orchestra Stuttgart, world premiered by the violinist Patricia Kopachinskaja, Edgard Varese: Offrandes (1921). Johannes Kalitzke, dirigent (Vídeň), Petr Kotík, dirigent (Ostrava / New York), Ondřej Vrabec, dirigent (Praha), Janáčkova filharmonie Ostrava, Ostravská banda, Pauline Kim Harris, housle (New York), Sadie Dawkins Rosales, soprán (New York). 31. 8. 2013, Dům kultury města Ostravy, v rámci festivalu Ostravské dny 2013.