Projekce pozapomenutých filmů patřily k pravidelným programům klubu Rybanaruby. K jejich mimořádnosti přispíval i živý hudební doprovod, na němž se podíleli špičkoví hudebníci zaměření na improvizovanou hudbu. Výběrové album ze záznamů loňských vystoupení vyšlo pod názvem Máj ve stínu stroje u vydavatelství Guerilla Records.
Projekce filmů s živým hudebním doprovodem nejsou samy o sobě nic neobvyklého. Z události v klubu Rybanaruby dělaly výjimku přinejmenším dvě věci: totiž pravidelnost produkcí a volná improvizace inspirovaná bezprostřední interakcí s filmem. Živé hraní k filmům se v Ryběnaruby konalo dvakrát měsíčně a scházela se k němu velmi variabilní hudební společnost.
Pokaždé se ale jednalo o předem nepřipravené hraní, čímž se z klubu stalo zásadní místo pro improvizovanou hudbu u nás. Vystřídala se u toho řada lidí, kteří si třeba jen odskočili ze svých vlastních projektů. Takovéto hraní, které vyžaduje okamžité hudební ztvárnění obrazu stejně jako provázání se spoluhráči, pro ně určitě byla osvěžující a inspirativní i jinde.
Žánrově se filmy promítané v Ryběnaruby daly vymezit jen těžko těžko, ostatně i hudba zachycená na CD pochází ze tří velmi rozdílných projekcí. Pokud filmy v Ryběnaruby něco spojovalo, tak to byl důraz na výtvarnou stránku filmové řeči, expresiní vyjadřovací prostředky, sociální tematika a také zapomnění, z nějž dramaturg Pavel Straka filmy vytahoval. Nejednalo se tedy o potisící omílaná hraní k Upírovi Nosferatu a podobně profláknutým kouskům. Častým zdrojem byla sovětská a německá avantgarda z období mezi světovými válkami.
Dva z filmů, na jejichž základě nahrávka vznikala, lze vygenerovat už z názvu alba Máj ve stínu stroje. Když se to vezme od konce, tak CD uzavírá záznam hudebního doprovodu k filmu Máj z roku 1936. Společně ho tehdy natočili Emil František Burian a Čeněk Zahradníček. Jedná se o ryze experimentální záležitost tvořenou detailními záběry na lidské tělo a výraz obličeje, absolutně nedějovou a působící zobrazením vyhraněných emocí.
Prostřední ze tří nahrávek vznikla na základě filmu Ve stínu stroje (Im Schatten der Maschine) režiséra Albrechta Viktora Bluma z roku 1928. Jedná se o dílo, které by mohlo svým soustředěním na průmyslové prostředí, silným sociálním aspektem a expresionistickým výrazem připomenout něco mezi Chaplinovou Moderní dobou a Langovou Metropolis v dokumentárním duchu.
Úvodní film se do názvu alba nevešel: jmenuje se Pařížský švec (Парижский сапожник) a natočil ho v roce 1928 režisér Fridrich Ermler podle románu Nikolaje Nikitina Zločin Kirika Ruděnka. Ze tří uvedených titulů je to jediný dějový film konfrontující budování socialismu s morálními kolapsy jednotlivců.
Hudbu k jednotlivým filmům natočily proměnlivé skupiny celkem 14 hudebníků, na produkcích v Ryběnaruby se jich ale vystřídalo několik desítek. Na albu se podařilo zachytit tři vcelku konzistentní sestavy obsahující jakési tvrdé jádro pravidelných účinkujících. Ti určují charakteristický zvuk, tvoří osu veškerých produkcí a zároveň jsou také spolehlivým garantem kvality.
Jsou to hudebníci, kteří patří ke špičce naší improvizační scény, žánru se věnují pravidelně, dlouho, a přitom ještě neupadli do pasti vlastních mechanicky opakovaných vzorců. Jsou mezi nimi saxofonisté Mikoláš Chadima, Jan Grunt a Michal Hrubý, hráč na šakuhači a etnické nástroje Vlastislav Matoušek, thereminista Vojtěch Petržilka nebo Jan Faix s elektronikou.
Hudba určitě obstojí i bez filmové inspirace, i když není bez zajímavosti si k CD pustit i obraz – všechny tři filmy jsou na internetu snadno dostupné. Posluchač zjistí, že k filmu vzniká paralelní hudební pásmo, nikoli popisná zvuková ilustrace, motivy vztahující se ke konkrétním postavám či situacím a podobně. Jedná se vlastně o interpretaci pohyblivých grafických partitur. Výsledkem jsou plynoucí audiovizuální obrazy, v nichž má ale svou platnost i každá složka samostatně.
Hudba sama jde ve vlnách, které se spíš vyhýbají opakování a ostinátním rytmickým vzorcům, kapela neklouže k nějakému jam session. Nejblíž k němu má paradoxně v čistě výrazovém Máji, kde jeden ze saxofonů hraje takřka minimalistickou linku. Sledování vzájemných reakcí jednotlivých nástrojů je malé dobrodružství vyžadující posluchačskou aktivitu a vytrvalou pozornost. Pokud se ozve ohlas něčeho známého, jako třeba v Pařížském ševci variace na Siegfriedův signál z Prstenu Nibelungova, působí to spíš ironicky.
Klub Rybanaruby musel zavřít letos v květnu, další produkce se zatím stěhují z místa na místo. V září až prosinci by se měly projekce s improvizovanou hudbou konat v kavárně Už jsme doma v Bubenči a kromě toho se chystají také dvě akce v Libeňské synagóze.
Máj ve stínu stroje. Záznam živého hraní k filmům Pařížský švec, Ve stínu stroje a Máj v klubu Rybanaruby. Hrají Mikoláš Chadima, Jan Grunt, Michal Hrubý, Vlastislav Matoušek, Kateřina Vožická, Jiří Matys, Juraj Stieranka, Jan Faix, Jan Polanský, Vojtěch Petržilka, Marcela Štědrová, Martin Leták, Jozef Láska, Antip Sokolský. 1 CD, celková stopáž 72 min. Guerilla Records 2016.
Leave a Reply