Ludvík XIV. a jeho dvorní skladatel Jean-Baptiste Lully se do Holešova dostavili především skrze hudbu a balet, který tyto dvě osobnosti evokují zcela automaticky. A byla to především a hlavně hudba, která držela úroveň večera vysoko.

Pokaždé mě potěší, když zjistím (a jsem přesvědčený, že to není jen dojem), že někdo neustrnul ve vývoji, pracuje na sobě a výsledky jsou vidět a slyšet. The Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením Romana Válka jsem slyšel naposledy před rokem a od té doby šli po všech stránkách nahoru. Větší jistotu jsem zaznamenal především v dechových nástrojích – ať už ve dřevech nebo v žestích – a celkový projev orchestru získal na suverenitě a plastičnosti. Líbí se mi jeho kompaktní a měkce lyrický zvuk – ten sice maličko obětuje čitelnost jednotlivých sekcí, ale není rozmazaný k nesrozumitelnosti. A také uměřená tempa bez zběsilého spěchu, s nímž se dnes často barokní hudba přehrává. Výborný je i přidružený sbor, což se v českých zemích často bere za jakousi samozřejmost, ale občas mě nepřestává překvapovat, kolik kvalitních sborových těles je tak malá země schopná vyprodukovat.

Samotný program se zaměřil, jak už bylo zmíněno, na dílo Jeana-Baptisty Lullyho v pěkně a logicky vygradovaném pořadu od obdivu k lidskému tělu k oslavě Boha. V úvodu zazněla směs hudby z Lullyho baletů – s inteligencí a smyslem pro tempové, rytmické i dynamické kontrasty sestavená taneční suita. Ta se stala záminkou pro předvedení dějin tance od renesance až po současnost. Taneční čísla byla z velké části velmi hezká (balet si netroufám jinak než obecně hodnotit, vůbec mu nerozumím), některá se ale esteticky s barokní hudbou míjela. Mám na mysli především romantickou část a trošku násilně naroubované tango. S barokem si naopak výborně rozuměl současný tanec, což už je věc vyzkoušená, a možná by stálo za to, vytvořit v tomto duchu celé představení, které by tak získalo na soudržnosti.

K duchovní hudbě nás přivedla kompozice Exaudiat Te Dominus, v níž se přidal i sbor a sólisté. Ti tvořili pěkně vyrovnaný ansámbl, dueta i terceta v libovolných kombinacích zněla výborně i přes akustiku velkého zámeckého sálu, která není zrovna přívětivá a k sólovému zpěvu se chová zřejmě nejhůř. Nepomáhá mu přiměřeným dozvukem, spíš nechává tóny mlátit ode zdi ke zdi, ale i tak – sólistům to zpívalo velmi dobře. Individuálně mě v jejich skupině zaujala Markéta Cukrová a Jean Francois Lombard, ale jak už jsem řekl, ansámbl sólistů byl v podstatě vyrovnaný. Balet k duchovní kompozici provedl příběh nějakého vztahového propletence, ale možná jsem jen něco nepochopil. V každém případě mi to přišlo s hudbou i textem zcela nesouvisející a laciné.

Vrcholem vzestupně gradovaného večera bylo Te Deum, které bylo provedeno opravdu velkolepě a důstojně po všech stránkách. Balet byl tentokrát velmi decentní a sympaticky se necpal dopředu. Symboly trojice a ryby nakreslené přímo na těla tanečníků, volné černé kostýmy, uměřený pohyb, to vše jen jemně dokreslovalo to, o čem se mluvilo v hudbě. Přiznám se, že jsem měl z tanečního ztvárnění Te Deum předem velké obavy, ale nenaplnily se a jsem opravdu rád. Hana Litterová odvedla výbornou práci, škoda jen estetického výpadku během předcházejícího Exaudiat.

Odpustil bych si takzvaný light design Arnošta Janěka, zvlášť v barokním sále, který nic takového nepotřebuje. Zřejmě nechtěně komicky působil kostýmovaný úvod celého koncertu, kdy publikum uvítal sám Ludvík XIV., který podle hlasu představitele poněkud masarykovsky mečel, všechny nás pěkně uvítal a „odebral se do svého lóže”. Byla to ale nakonec jen zábavná drobnost na úvod krásného večera.

Jean-Baptiste Lully: Le Divertissement Royal, Exaudiat Te Dominus, Te Deum. Hudební nastudování – Roman Válek, choreografie – Hana Litterová, light design – Arnošt Janěk. Michaela Šrůmová a Markéta Cukrová – soprán, Jean Francois Lombard – haute contre, Václav Čížek – tenor, Tomáš Král – baryton, Monika Knoblochová – cembalo. The Czech Ensemble Baroque Orchestra & Choir, baletní skupina Hany Litterové. 22. 9. zámek Holešov. V rámci festivalu Musica Holešov.