K Brnu intenzivní láskou nehořím, i když uznávám, že žít se tu dá pohodlně. Proč by sem ale měl někdo jezdit na výlet, to opravdu netuším. Pokud se to komukoli přihodí, má k dispozici daleko nejlepšího průvodce – Michala Kašpárka. Hledat ho nemusí, stačí, když si za pár korun koupí jeho elektronickou knížku. Já sice Brno celkem znám, často i líp než je mi milé, ale stejně jsem si ji rád přečetl. A protože jsem nenapsal lepší, umím jen kritizovat a navíc nemám žádné vzdělání ani vědeckou publikační činnost, rozhodl jsem se v ní trošku porýpat. Samozřejmě především ve věcech, které se týkají hudby.

Restauracím a hospodám rozumím pramálo, chodím pořád na několik stejných míst. Potěšilo mě Bistro Franz na prvním místě v té druhé kategorii. Dál se do této tématiky pouštět nebudu, navíc lásku k posedávání po Jakubském náměstí a binci před hospodou U Poutníka rozhodně nesdílím. Pojďme tedy ke klubům a jiným hudebním i nehudebním věcem.

Ve Staré Pekárně běží mimo jiné série Jazz (Jaro) Brno➚ a Etno (Jaro) Brno➚, takže nejenom jazz a rock.

Sono Centrum (nebo snad Sono Music Club) rozhodně není koncertní sál a nemá dobrou akustiku, zato je tam vynikající aparatura studiových parametrů. Je to myšleno spíš jako luxusní klub vhodný i pro natáčení živých koncertních záznamů a akustika tam není žádná, přesvědčil jsem se o tom při zkoušce Filharmonie Brno. Prostor je celý vytlumený polstrováním a všechno je potřeba zvučit. Nechci říct, že je to vada, ale koncertní sál to opravdu není. Ten v Brně nemáme a zřejmě ještě dlouho mít nebudeme.

Suterén na Skleněné louce není zřídka otvíraný, ale rozjela se tam od letošního března Sklepní scéna➚, což má na svědomí především Jakub Adámek➚. Je to podzemí polohou i dramaturgií, dost možná tam najdou útočiště návštěvníci končící Mandragory➚ na Křenové.

Boro není vzmáhající se klub, ale legenda. Kdysi se říkalo „jdu na Křenku“, za komunistů tam hrávaly různé nežádoucí kapely a v pondělí býval filmový klub. Undergroundové prostředí je pořád undergroundovější, je to místo pro otrlé. Muzika se tam ale často hraje podnětná a účinkující máte na dosah ruky.

Alterna je vzhledem k minimálnímu programu zaslouženě mezi zmínkami jednou větou, ale na podzim se chystá kvalitní dramaturgie, takže doufám, že v příštím vydání průvodce poskočí nahoru. Klub by to měl udělat už kvůli sobě, svá první brněnská vystoupení si tu – pokud si dobře vzpomínám – odbyli Už jsme doma, Zuby nehty, Tornádo Lue atd.

Janáčkovo divadlo a Brněnská filharmonie nejsou kluby… Brněnská filharmonie nejen že není klub, není to vůbec nic. Instituce se jmenuje Filharmonie Brno a v tomto případě tam měl být spíš Besední dům, což je její sídlo. Janáčkovo divadlo a opera ND Brno jsou prakticky to samé. Pokud ani tyto instituce nesmějí ve výčtu chybět, mělo by se přidat i Městské divadlo Brno➚ a jeho Hudební scéna. Filharmonie Brno je momentálně v dobrém rozjezdu, pracuje živě a energicky, jde kvalitativně po všech stránkách nahoru a její umístění mezi krátké zmínky pokládám za vyloženou křivdu.

Ke specifickému Ženíškovu knihkupectví bych přidal ještě Modré knihkupectví➚ v Černých Polích – malý podnik v blízkosti Mendelovy univerzity, kde budete obslouženi nejochotnějšími a nejmenšími prodavačkami na světě.

Dále bych přidal ještě Antikvariát Musica➚ – poněkud obskurní podnik na Kobližné 12 v prvním patře, kde dostanete použité hudební nosiče a hudebniny všeho druhu. Od elpíčka Karla Gotta ze sedmdesátých let přes CD Tří sester až po partituru Její pastorkyně nebo paměti Hectora Berlioze.

Památník Leoše Janáčka patří k Moravskému zemskému muzeu a expozice není v bývalé varhanické škole, ale v domku, kde Janáček bydlel. V bývalé škole je archiv, kanceláře a – světe div se – Základní umělecká škola.

Do výčtu slavných brňanů jsem se už jednou soukromě mluvit pokoušel, takže se nebudu veřejně opakovat. Jen připomenu, že blahoslavené Marii Restitutě Kafkové věnoval svůj Smyčcový kvartet SAL skladatel Pavel Smutný.

Ve slovníčku hantecu mi chybí Blekfíld (Černá Pole) a pomalu zapomínaný Šrajbec (Pisárky).

Hudba z Brna je hodně subjektivně vybraná, já bych vyhodil Synkopy 61 a dal místo nich sourozence Ulrychovy, kteří letos oslavili 50 let činnosti a jsou hudebně o dost originálnější i čilejší. A překvapilo mě, že mezi jinak víceméně alternativním výběrem není Nikola Mucha➚, která je momentálně v kurzu a ještě jí to asi nějakou dobu vydrží. Navíc pracuje v kavárně Tři ocásci, kterou má Michal v srdci, jak sám píše. Někam by se měl vejít i Ensemble Opera Diversa➚ – soubor zaměřený na autorskou komorní operu a dnes už také solidní komorní orchestr s pozoruhodnou dramaturgií zaměřenou na brněnské autory (cyklus Město jako hudba). Letos premiéroval operu věnovanou zmizelým řekám – jmenuje se Ponava. Lo-fi kapel jsou na světě tisíce, souborů jako EOD není zase tak moc.

Ve výběru jmen z Čestného kruhu na Ústředním hřbitově mi bolestně chybí světoznámý klavírista Rudolf Firkušný➚ (jeho ostatky sem byly přeneseny v roce 2007) a snad také skladatel Jan Novák➚ (od roku 2011).

U lodi Dallas, dříve Moskva, bych zmínil, že se jedná o národní technickou památku. Zasadil se o to mimo jiné P. Martin Bejček, jinak hybatel stavby nových brněnských varhan➚ v kostele „u jezuitů“. Měly by to být snad nejlepší varhany v ČR, posvěceny a poprvé koncertně předvedeny budou 29. června 2014.

V seznamu webů na konci průvodce mě těší Město hudby➚, které „s ohromnou pečlivostí“ připravuji já. Kdyby se tam někdy ocitnul i tento Zápisník, těšilo by mě to dvojnásob.

Moje poznámky se týkají odhadem asi tak třicetiny rozsahu průvodce, většinou se navíc nejedná o vážné nebo faktické chyby. Nejlepší průvodce po Brně je ke stažení➚ za pouhých 95 Kč na webu poznejbrno.cz➚