Ensemble Inégal zahájil letošní Concentus Moraviae skvěle nejen tím, na jaké úrovni zahrál rozsáhlou Mši k poctě Nejsvětější Trojice Jana Dismase Zelenky. Výborně se vyrovnal i s akustikou boskovického kostela svatého Jakuba.

Zelenkova mše nepatří k běžným barokním dílům, její mimořádný rozsah ji vyjímá i z liturgické praxe. Jedná se spíš o duchovní oratorium vyjadřující obecnějším způsobem vztah k víře. Svým způsobem ji to pro duchovní koncert hudebního tělesa umístěného před oltářem předurčuje, jakkoliv to s sebou přináší jisté obtíže – akustika kostelů přece jen počítá s hudbou provozovanou z kůru.

Ensemble Inégal svým stylem hry problematiku dlouhého dozvuku spíš využil, než aby se jí nechal omezit, nebo se v ní dokonce ztrácel. Hudební nastudování Adama Viktory kladlo maximální důraz na rytmus a téměř setrvalé “antilegato” smyčců, které by v jiných podmínkách mohlo znít až nepříjemně. Hráči si hleděli stavby frází, ale nevytvářeli dlouhé melodické oblouky, hráli velmi pregnantně a dozvuk spojoval jednotlivé tóny do plynulé melodické linky. Dobře byl tento prvek znát v kontrastu se sólovými čísly – pěvci kantilénou nešetřili, ale výsledek se pojil dohromady zcela přirozeně. Díky dobře vedeným smyčcům se nic neztrácelo ani v těch nejrychlejších pasážích, žádné noty nezanikaly v akustickém zmatku, který podobné koncerty často provází. A nutno říci, že Adam Viktora volil tempa opravdu svižná, ale zároveň pestrá. Dobře a beze ztrát na srozumitelnosti se dařilo tvořit i dynamické gradace. Ensemble Inégal si s prostředím kostela zkrátka bez kompromisů poradil.

Hutný a přitom čitelný zvuk orchestru i sboru se projevil hned v úvodním Kyrie eleison. Altové sólo Christe eleison (přednesené stejně jako další altová sóla mužským hlasem) ve mě vzbudilo dojem mírného tápání, jako by se David Erler nemohl vpravit do té správné dynamické hladiny, po intonační a vůbec technické stránce ale nemám výhrady. Zcela v pořádku už bylo souznění jeho altu se sopránem a tenorem v tercetu Et unam sanctam v části Credo. V závěrečném Kyrie eleison přišla první fuga, v níž se jednotlivé hlasy dynamicky také ještě mírně vyrovnávaly, aby už nadále zněly zcela čitelně a zároveň se dobře pojily dohromady.

Pro Gloria in excelsis bez tempového označení zvolil Adam Viktora ještě rychlejší tempo než okolní části vivace, úvod druhé části mše sršel energií. Krásně bylo provedeno sopránové sólo Quoniam tu solus Sanctus, vzorné legato neubíralo Gabriele Eibenové na jasné artikulaci ozdob, bylo to pro mě jedno z vrcholných míst celé mše. Gloria bylo završeno perfektně provedenou perlivou fugou. Musím ještě podotknout, že krátké sólové vstupy sopránu ve sborových pasážích, které zpívala Stanislava Mihalcová, byly rovněž na velmi dobré úrovni. Kvalita jednotlivých hlasů byla opravdu vysoká a velmi vyrovnaná.

Na téměř “swingující” úvod Creda navázala pomalejší část Et incarnatus est. V již zmíněném tercetu Et unam sanctam se kromě krásně zazpívaného ansámblu prosadil také křehký doprovod theorby. Dlouhé držené noty závěrečného Et vitam venturi saeculi kamuflovaly tempové označení vivace, do nějž se rozběhl úplný závěr Creda.

Část Sanctus byla zakončena efektním provedením Pleni sunt caeli–Osanna in excelsis, které Ensemble Inégal (pro mě poněkud nepochopitelně) zopakoval na konci jako přídavek. V části Benedictus byly kantabilnímu sopránu rovnocenným partnerem obligátní flétny. To stejné platí pro duet tenoru (Václav Čížek) a basu (Lisandro Abadie) Agnus Dei s obligátními chalumeaux. Závěrečná fuga Dona nobis pacem zakončila brilantím způsobem strhující provedení mimořádného duchovního díla.

Letošní ročník festivalu Concentus Moraviae je zaměřený na starou hudbu, což se mi zdá důležitější než jakkoli zábavná kouzla a hříčky s čísly, které jsou aktuálním dramaturgickým leitmotivem. Podotýkám, že proti duchaplným hříčkám nemám vůbec nic, jen jim nepřisuzuji velkou důležitost. Mnohem důležitější je vysoká kvalitativní úroveň, jíž si festival sám na sebe plete velmi sympatický bič.

Jan Dismas Zelenka: Mše k poctě Nejsvětější Trojice (Missa Sanctissimae Trinitatis) ZWV 17. Ensemble Inégal, Adam Viktora – umělecký vedoucí. 2. 6. 2012, kostel sv. Jakuba, Boskovice. V rámci festivalu Concentus Moraviae.