Johann Strauss: Cikánský baron

14. 7. 2011, 6.35 | Boris Klepal

„Co tjim chcete ržici, slečno?“ Kuriózní hostování ruského zpěváka dalo vzniknout bizarní dvojjazyčné inscenaci klasické operety Johanna Strausse mladšího.

Скажи мне о моей судьбе (Vylož mi můj osud).

„Скажи мне о моей судьбе“ (Vylož mi můj osud).

Zatímco mluvené dialogy láme Gerard Vasiljev v češtině přes koleno a vůbec všechno, co je po ruce, zpívá v ruském překladu. Vzniká jazyková směs, v níž mu občas okolí přizvukuje něčím jiným, než o čem on sám zpívá. Rozhodně je to pozdní pohled do praxe, která kdysi bývala běžná i v operách, pokud někoho zajímá, jak to asi mohlo znít. Pro zájemce připomínám, že existuje i záznam Dona Giovanniho ze Stavovského divadla, v němž hostuje slavný italský basista Cesare Siepi v titulní roli. Pouze jeho sluha Leporello (Karel Berman) mu sekunduje v italském originále, ostatní zpívají česky, což především v ansámblech zní hrozně. Je to velice silný argument pro uvádění hudebně-dramatických děl výhradně v originálním jazyce.

Kdybys prošel celý kraj, u mě je prasat ráj.

„Kdybys prošel celý kraj, u mě je prasat ráj.“

Hudební nastudování je solidní, i když mu chybí detailnější rytmické propracování, hudba jde příliš stroze po pravidelném rytmu a čardášům i valčíkům to ubírá dráždivosti. Pěvecké výkony jsou spíš průměrné – neurazí, ale špičkovým inscenacím nemohou konkurovat, zvláště když Cikánského barona uvádějí i operní domy. Od operetních specialistů bych čekal i svižnější podání dialogů. Inscenace je operetní se vším všudy, malované kulisy, kostýmy s výraznými vzory, všechno působí lacině a prvoplánově bez výraznější stylizace. Z lepenky a jiných náhražek se realismus vyrábí jen těžko. Na pomyslné stupnici mezi krajními možnostmi chci / nechci vidět hodnotím inscenaci neutrálně jako „převážně neškodnou“.

Tak jako slunce zlatý svit jen krása může okouzlit.

„Tak jako slunce zlatý svit jen krása může okouzlit.“

Pojď, ty moje potomče, kolikpak je ti let?

„Pojď, ty moje potomče, kolikpak je ti let?“

Johann Strauss ml.: Cikánský baron (Der Zigeunerbaron), překlad Bohdan Kaminský, upravil Oldřich Nový a Otakar Ševčík, texty písní Jiří Aplt. Hudební nastudování: Miroslav Homolka, režie: František Paul, choreografie: Bedřich Fusseger, scéna: Jan Wenig, kostýmy: Marcel Pokorný. Hrabě Homonay: Jan Sedliský, Carnero: Josef Janoušek, Sandor Barinkay: Gerard Vjačeslavovič Vasiljev, Koloman Župan: Jindřich Janda, Arsena: Ivona Valentová, Mirabella: Eva Šenková, Otokar: Vratislav Kadlec, Čipra: Blanka Vítová, Žofka: Věra Kalivodová, Ištván: Karel Koloušek, Pály: Josef Šerák, Ferko: Vlastík Zavřel, Jožko: František Fiala, Sandor: Jaromír Janák. Orchestr, sbor a balet Hudebního divadla v Karlíně. Záznam představení Hudebního divadla v Karlíně, Československá televize 1972.

Zanechte komentář