Včera hrála Opera diversa svoji autorskou hru Everyman čili Kdokoli a operu Miloše Štědroně Palackého truchlivý konec. Tu jsem podrobněji hodnotil po premiéře na serveru Brno – město hudby ➚, který mi od lestošního února zabírá hodně času, ale Zápisník se i navzdory ztížené situaci v těchto dnech dožívá tří let. To není tak moc, aby se kolem toho dělal přehnaný kravál, ale je to už dost velké děcko, aby se trošku učesalo – myslím tím malou a ještě ne zcela dokončenou změnu designu. Teď je čas, aby mezi třetím a šestým rokem získalo sociální návyky, tak se to snad podaří.

K Palackému jen poznamenám, že oproti prvnímu provedení vyšel mnohem líp Kašpárek. Řekl bych – pokud si to dobře pamatuji –, že míň rapoval a trošku víc vřeštěl – asi jako Vilém Čok v Pražském výběru.

Everyman je hra o smrti, zanáší do středověké morality současný slovník i reálie. Hra byla určena původně pro rozhlas a je to z ní částečně cítit. Spoléhá se tu opravdu víc na slovo a hudbu než na scénické prostředky, s nimiž se zachází velmi střídmě. Velký obraz světa na pozadí, jednoduché kostýmy, nepatetická gesta. Tomáš Studený vnesl nejvíc scénického života do “divadla na divadle” a “podobenství v podobenství” zároveň. Se scénickou střídmostí kontrastovaly místy až vodopády slov, ovšem slov dobře volených, žádné vycpávky. Pavel Drábek se stoprocentně vyhnul jisté upovídanosti, která se mu občas vloudí do textů. Myšlenka, že smrt nás všechny spojuje, už dnes může působit banálně, ale hra se banalitám všeho druhu úspěšně vyhýbá. Jednoduchá myšlenka je ukrytá ve specifické atmosféře, která si nehraje na středověk, ale přece jen nás unáší do jiného času, nebo snad prostoru. Ocitáme se s ní nikde a všude zároveň. Písně Ondřeje Kyase vyrůstají z monologů a dialogů, nejsou to pouhé hudební vložky, vzhledem k tématu se celý Everyman blíží nejspíš k filozofujícímu muzikálu. Z tohoto hlediska by hře možná prospěl jeden hitovější kousek, i když nerad dráždím popového hada bosou nohou. Everyman byl i dobře zahraný a zazpívaný, především ústřední trojice Jiří Bartoň, Otakar Blaha a Kateřina Dostalová zaslouží jednoznačnou pochvalu. Během Everymana možná zapomenete aspoň na chvíli na svoji vlastní smrt, i když se vám celou dobu připomíná. A také pochopíte, že až se budete dávat ptát, komu zvoní hrana, tak nezvoní vám, ale komukoli.

Pavel Drábek, Ondřej Kyas: Everyman čili Kdokoli. Režie a scénografie – Tomáš Studený. Everyman, Bohatec – Jiří Bartoň, Smrt, Mág – Otakar Blaha, Duše-Moře, Přítelkyně, Mysl – Kateřina Dostalová, Bůh, Režisér – Tomáš Studený, Člověk, Elegán – Michal Marhold, klavír – Jarmila Šranková. 2. 10. 2013, Opera diversa, Reduta, Brno.