Jára Beneš: Uličnice

Krádež rodinných šperků, milostné pletichy, domluvené sňatky, cizojazyčný hrabě – ne, není to film Eva tropí hlouposti ale opereta Uličnice Járy Beneše. Pokud neznáte jeho jméno, znáte možná filmy Anton Špelec, ostrostřelec, Revizor, To neznáte Hadimrškumnoho dalších, k nimž složil hudbu. Čtenáři s lepší pamětí asi pochopili, že jsem se vrátil k cyklu Co jste (ne)chtěli vidět.

Nějaké místo byste pro mě neměli?

Nějaké místo byste pro mě neměli?

Opereta z 30. let zaznamenaná v roce 1970 v Hudebním divadle v Nuslích přišla v novém zpracování o starou patinu, která tvoří velkou část přitažlivosti filmů pro pamětníky. Opereta byla ostatně zfilmovaná už v roce 1936 s Věrou Ferbasovou, Jiřím Dohnalem, Jindřichem Plachtou a dalšími slavnými herci staré éry, takže je možné si obě verze porovnat. Spousta vtipů založených na slovních hříčkách ale neurazí ani dnes, máte-li pro takový humor smysl. Co se hudby týká, asi bych Uličnici označil spíš za muzikál – mluveného textu je spousta, hudební čísla jsou jednoduchá, ale patřičně efektní a líbivá, dialogy místy vtipně aktualizované. Jednotlivé scény jsou oddělovány tanečky dívek v uniformách anglických policistů – anglické reálie jsou ale první věc, která s lety ztratila dráždivý módní náboj, stejně jako téma zušlechťování uličnice převzaté z tehdy relativně čerstvého Pygmaliona. Není ale marné se na takovou věc podívat, třeba už jen proto, aby si člověk uvědomil, v čem opravdu spočívá kouzlo “filmů, jaké se dnes už netočí”. Jakou roli v jejich přijímání hraje nostalgie za starými zlatými časy a nakolik jsou zajímavé samy o sobě. A vidět v divadle “Limonádového Joe” Karla Fialu v jeho vlastním prostředí bez ironie a nadsázky není také od věci. A také budete vědět, kde se vzala nesmrtelná píseň Já mám devět kanárů.

"Čeká na vás páreček." "Teplý?" "Ne, mladý."

“Čeká na vás páreček.” “Teplý?” “Ne, mladý.”

Portýři z dálky smekají a slečny už mě čekají!

Portýři z dálky smekají a slečny už mě čekají!

Myslela jsem, že jste knihař – říkal jste, že mě dáte do vazby.

Myslela jsem, že jste knihař – říkal jste, že mě dáte do vazby.

Tatíček mě nenáviděl, musel se kvůli mě ženit.

Tatíček mě nenáviděl, musel se kvůli mě ženit.

Neseme vám své srdce otevřené!

Neseme vám své srdce otevřené!

Hlas má, myslím, pro balet.

Hlas má, myslím, pro balet.

Zamilovala jsem se do vás ve filmu Utrpení mladýho vechtra.

Zamilovala jsem se do vás ve filmu Utrpení mladýho vechtra.

Jára Beneš: Uličnice, libreto Karel Tobis, Václav Špilar, Václav Mirovský, Václav Rohan, úprava J. Hach. Hudební nastudování: Vladimír Raška, režie: Rudolf Vedral, scéna: J. Rott. Phillip Webster – Otomar Korbelář, Monika, jeho žena – Jiřina Steinmarová, Bessie – Milena Zahrynowská, Hrabě Antonio Moretti – Josef Mráz, Andy Doodle – Karel Fiala, Fred Kerry – Zdeněk Matouš, Sally, uličnice – Věra Vlková. Tančí členové baletu Hudebního divadla v Nuslích, hraje orchestr Hudebního divadla v Nuslích. Československá televize Praha, 1970.


Categories:

,

Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *