Slyšet živě Chrise Cutlera byl před mnoha lety sen. Na nelegálních burzách se prodávaly hlavně vinylové desky Led Zeppelin, Uriah Heep a podobné věci, byly tu ale i jiné proudy. Vzpomínám si, jak jsem kdysi z šumící nahrávky poprvé slyšel Art Bears, k tomu se něco dozvěděl o hnutí Rock in Opposition a nemohl pochopit jeho extrémně levicové postoje. Muzika to ale byla výborná a zásadní pro ni byl právě bubeník Chris Cutler.

Jemu také včera patřila první část koncertu. Základ jeho vystoupení tvořily bicí a perkuse ozvučené pomocí snímačů. Cutler jejich zvuk proháněl množstvím analogových efektů, s nimiž pracoval v reálném čase. Vrstvení zvuků oscilovalo mezi industriálem a konkrétní hudbou, nejsilněji na mě ale působila místa, kde se draly do popředí samotné bicí. Vystoupení bylo zvukově vytříbené a hodně pestré, přece jen to ale byly všechno vyzkoušené postupy. Výborný byl konec do ztracena, do nějž se zapojilo i skřípání šlapky kvákadla. Zcela mimořádná a neselhávající je Cutlerova virtuózní technika, už jen s ní se stojí za to setkat.

V přímém protikladu proti Cutlerovu setu bylo vystoupení Amy Knoles – ta provedla skladbu Crazy Nigger od Julia Eastmana. Ta je původně určená pro čtyři klavíry a na Skleněné louce tak byla před lety i provedená, což jsem bohužel neslyšel. Amy Knoles kompozici upravila pro svou digitální marimbu MalletKat s bohatým využíváním smyček. Čistě elektronické provedení skladbě úplně vzalo život, umělý zvuk klavíru se místy změnil, občas přešel do úplně syntetických zvuků. Celkově to ale bylo monotónní, tempově i dynamicky ploché, strašně mě to iritovalo a nedokázal jsem vydržet až do konce. Pokud šlo o rámcovou představu, co asi tak napsal Eastman do not, tak byl účel splněn. Jednodušší by ale bylo rozeslat zájemcům midi soubor domů, ať si jej pustí sami, případně jim dát k dispozici partituru. Aspoň by je neotravovaly vytrvalé komentáře Zdenka Plachého, který se choval jako otravný blb už během Cutlerova vystoupení. S midi úpravou Eastmanovy kompozice by si zřejmě mnohem lépe poradili Depeche Mode, ale pochybuji, že by se toho chtěli ujmout.

V kontrastu s mechanickou produkcí Amy Knoles se mi zpětně znásobilo kouzlo Cutlerova hraní. Kombinace bubnů a různých perkusí spolu s analogovými efekty už působila poněkud staromódně, ale bylo v ní bezprostřední kouzlo a velký kus života.

Chris Cutler téměř vyprodal Místogalerii na Skleněné louce, bylo nás tam odhadem tak dvacet. Zní to možná hrozně, ale legendy extrémních proudů to nemají jednoduché. Už v dobách svých tvůrčích vrcholů mívají úzký okruh publika a jak jde čas, tak ho ubývá. Všichni ti uřvaní vyznavači levicových postojů už mají dávno jiné idoly a méně komplikovaná řešení pro hudbu i pro svět. Dědek z Rock in Opposition je nezajímá a vlastně ani není důvod, proč by měl. Zvlášť když si na něj zajde i rektor JAMU – co je to potom za vzpouru a alternativu. Když se k tomu připočte ještě mizivá propagace, je vymalováno. Vystoupení to ale bylo báječné a rád jsem Cutlera slyšel.

Stejný večer hrála v Brně legenda zcela jiného typu – Suzi Quatro, která zabodovala ve své kariéře téměř dvěma hity a v sedmdesátých letech přiváděla do extáze diváky estrády Ein Kessel Buntes. Její vystoupení se mělo odehrát v Bobycentru, nakonec proběhlo ve velkokapacitní hale na Vodově asi pro tři tisíce diaváků. Pak tady zkuste prodávat umění.

Chris Cutler (Drums for Electronics), Amy Knoles (Julius Eastman: Crazy Nigger). 16. 10. 2013, Místogalerie na Skleněné louce, Brno.