V centru Baltic Opera Festivalu stála velká produkce Valkýry, na konci tragické životní drama básníka Heinricha Heina. Čtvrtý ročník v Gdańsku neskrývá ambice stát se operním centrem severu Evropy.

Recitál Madame, ich liebe Sie působil v programu Baltic Opera Festivalu na první pohled jako nenápadný epilog. Večer s písněmi na texty Heinricha Heina byl ale tak dobře sestavený i provedený, že se neztratil ani ve srovnání s většími divadelními projekty. Heineho básně patří k těm nejčastěji zhudebňovaným a zpívaným, dalo by se z nich sestavit několik dlouhých večerů. Heine byl nejen v milostné oblasti básníkem přímočaré vášně, ale také ironie a skepse. Výběr milostné poezie dokumentující básníkův tragický životní příběh měl působivost komorní opery a zároveň přinášel pocit autenticity autorského čtení.

Nádech opravdovosti vnášel do celého večera už fakt, že Heineho verše a život předkládali publiku sehraní umělečtí partneři i manželé: sopranistka Anett Fritsch a režisér Sven-Eric Bechtolf. Mozartovská specialistka má pro detailní práci s významem zhudebněného textu mimořádně vyvinutý smysl. Bechtolf coby zkušený divadelník vystavěl celý recitál jako velké drama v komorních rozměrech. Klavírista Florian Krumpöck hrál poeticky a vzdušně. Písně manželů Clary a Roberta Schumannových, Felixe Mendelssohna, Fanny Hensel, Johannesa Brahmse a Richarda Strausse vypovídaly o podobách lásky, která nakonec mizí do pekla.

Písňový recitál v Evropském centru Soliddarity zakončil čtvrtý ročník Baltic Opera Festivalu, který neskrývá ambice stát se významnou kulturní událostí celého baltského regionu na severu Evropy. Umělecký ředitel, basbarytonista Tomasz Konieczny stojí v čele festivalu svou osobností wagnerovského pěvce ve vrcholné formě i vizí o budoucím směřování akce. Přispívá ale také svými kontakty a nemalým množstvím osobního vkladu. K účinkování v obou představeních Valkýry točil propagační videa, věnoval se hostům festivalu i setkávání s politiky a mecenáši. Nepropůjčil festivalu jen svoje jméno, odpracoval si všechno důkladně a poctivě.

Když hovořil o potřebě bourat přehrady a překážky, které stojí historicky mezi Polskem a jeho sousedy Německem či Ukrajinou, mohlo by to znít jako fráze. Vakýru však hrály spojené orchestry opery v Gdaňsku a filharmonie v ukrajinském Lvivě. Wotanovu dceru Sieglinde a jeho manželku Fricku zpívaly polské pěvkyně Izabela Matuła a Małgorzata Walewska. Ani jedna z nich není ve wagnerovském repertoáru etablovaná a zkušená jako Konieczny či představitel Hundinga René Pape: obstály v náročných rolích výborně stejně jako orchestr.

Z programu je patrné, že festival sází ve většině případů na koprodukce v domácím i mezinárodním měřítku. Přivezl ovšem vesměs kvalitní inscenace, které nejsou pro domácí publikum snadno dostupné. Nepříliš povedená inscenace operety Polská svatba na celkovém vyznění celé události moc nezměnila. Přesto by ale bylo fajn, kdyby festival objevoval osobitější polské autory, než jakým byl Józef Beer.

Skvělý byl naopak program The Museum of Man z hudby Krzystofa Pendereckého – toho jistě není potřeba objevovat, ale je dobré se k němu vracet jako k úhelnému kamenu polské kultury 20. století, a samozřejmě i pro jeho hudbu samotnou. Hrál komorní orchestr Sinfonietta Cracovia, jehož profil je s Pendereckým svázaný hned od začátku.

Pokud byl recitál Madame, ich liebe Sie epilogem festivalu, za prolog lze považovat uvedení opery Lokys (Medvěd) od litevského skladatele hudebních rituálů Broniuse Kutavičiuse. Poněkud hororový příběh na motivy litevských pověstí je nádherné dílo, které vzniklo stejně jako Carmen na základě povídky Prospera Mérimée. Navíc do baltského regionu patří dějem, osobností autora i místem vzniku inscenace: přivezlo ji Státní hudební divadlo v Klaipedě. Jen škoda, že se z ní nepovedlo udělat regulérní součást festivalu.

V Městské galerii se konala výstava o historii Baltské opery v Gdaňsku. Byla spíš skromnějších rozměrů, ale zapojení místních institucí do festivalu je správné a snad podobných paralelních programů bude časem přibývat.

Takřka jako zátrak působila návštěvnost dvou představení Valkýry v Lesní opeře v Sopotech. Zastřešený přírodní amfiteátr pro více než 5000 lidí byl dvakrát vyprodaný přibližně z 90 % – na Wagnerovo lyrické drama se tedy přišlo podívat přibližně 9000 lidí. Kromě atraktivního prostředí, které se k samotné opeře dokonale hodilo, v tom musel sehrát významnou roli výborný marketing i PR. Venkovní představení Rýnského zlata pro děti bylo navštíveno o dost méně, ale pořád to byl slušný dav dětí a rodičů. Představení v divadle byla zcela vyprodaná. Těžko říci, jaký podíl měli na vynikající návštěvnosti turisté a vůbec hosté ze zahraničí.

Atraktivita trojměstí Gdańsk, Sopoty a Gdyně je ale věc, s níž festival bezesporu počítá a jistě na ní bude stavět i do budoucnosti. Polsko jako turistickou destinaci oceňuje stále více lidí a klimatická změna přitahuje pozornost i ke koupání v Baltském moři, které se ze studeného strašidla proměňuje na oázu příjemného chládku. V Gdańsku je cítit dech staré i nedávné historie od středověku přes druhou světovou válku až po založení Solidarity a pádu prosovětské diktatury. K tomu nábřeží řek Motławy a Visly v Gdańsku, pěkné okolí na turistiku, moře a večer opera – co může být lepšího.

Pro příští rok 2027 již pořadatelé potvrdili koncertní uvedení Fidelia a inscenaci Čarostřelce v koprodukci s Národním divadlem v Praze. Opera o kouzelných střelách a strašidelná scéna ve Vlčím dole najdou v Lesní opeře ideální prostředí.

Baltic Opera Festival. 27. 6. – 7. 7. 2026. Gdańsk, Sopoty.