Zvuk v nás a mezi námi. vs. Interpretation 2016

3. 5. 2016, 13.02 | Boris Klepal

Mazen Kerbaj: Journal d’Une Année Comme les Autres (Deník jednoho běžného roku)

Mazen Kerbaj: Journal d’Une Année Comme les Autres (Deník jednoho běžného roku)

Festival vs. Interpretation nabídl od středy do neděle pestrou přehlídku sound artu – zvukového umění. Letos se konal teprve druhý ročník, jedná se tedy o událost velmi mladou. Ale o to víc má chuti do života.

Zásadním tématem letošního ročníku festivalu vs. Interpretation bylo nesoustřeďovat se na samotnou hudbu nebo šířeji a lépe řečeno na zvuk, ale zasazovat jej do širších souvislostí. V tom byl také zásadní posun od prvního ročníku – ten se konal v roce 2014, festival má frekvenci bienále. První ročník se věnoval především improvizované hudbě, respektive volné improvizaci. A celková atmosféra připomínala spíš dlouhý workshop proložený občasnou přednáškou a koncertem. Letos už se jednalo o festival, jehož jádrem byly každý večer hutné série několika koncertů nebo performancí. Paralelní proud tvořily zvukové instalace a výstavy. Důležitým spojovacím bodem velmi pestrého programu bylo ignorování hranic mezi uměleckými žánry a digitálními i analogovými technologiemi.

Festival se většinou pohyboval ve víceúčelových prostorách, což souzní se zmíněnými přesahy žánrů a technologií. Centrálním místem festivalu bylo Studio Alta v Holešovicích, a také většina dalších představení se odehrávala v rámci Prahy 7 a Prahy 6. Zahájení proběhlo ve Veletržním paláci, hrálo se ve Staré čistírně odpadních vod v Bubenči, v Institutu intermédií Fakulty elektrotechnické ČVUT, v divadle Alfréd ve dvoře a dalších místech. Z území Prahy 6 a 7 se vymykal Komunikační prostor Školská 28 a přednášky na HAMU.

Svéráz festivalu vyplývá už ze samotného názvu vs. Interpretation – tedy „proti interpretaci“. Událost tím dává jednoznačně najevo, že jí nejde prvoplánově o dovoz velkých hvězd a oslnivých interpretů, což se od festivalu obvykle mechanicky očekává. Ne snad že by účinkující neuměli hrát – řada z nich své nástroje ovládala dokonce virtuózně. Posluchač mohl u dechařů a zpěváků zaznamenat třeba pevně nasazované a dlouze držené tóny v pianissimu, přesně intonované citlivé intervaly a další signály technického zvládnutí nástrojů. vs. Interpretation ale nechce své publikum oslňovat nadlidskými interpretačními výkony, jako spíš zapůsobit samotným zvukem. Ten se zde staví do všemožných souvislostí a získává funkci základního pojiva velmi různorodého materiálu. Důležité je také cílené zasazování české soundartové scény do mezinárodního kontextu. V obou směrech odvedli výbornou práci dramaturgové Petr VrbaMiloš Vojtěchovský.

Mimořádně pozoruhodnou linku tvořila silná účast umělců s kořeny na Blízkém východě, prolínali se programem celého festivalu. Omamnou a zároveň nekompromisní hudební vlnu vytvořilo ve svém bloku kvarteto Rouba3i, v němž tři hudebníky z Bejrútu (Mazen Kerbaj – trubka, Sharif Sehnaoui – kytara a Christine Abdelnour – saxofon) doplnil perkusista Tony Buck. V pátek večer vystoupil francouzský perkusista Lê Quan Ninh společně s pražským Američanem – nebo snad americkým Pražanem – kontrabasistou Georgem Cremaschim. Jejich delikátní souhru doplňovalo pohybové vystoupení Julyena Hamiltona, s nímž vniklo na pódium něco z Mezinárodního dne tance, který současně probíhal i v pražských ulicích. Cremaschi také vede Pražský improvizační orchestr, který během třídenního workshopu s Christofem Kurzmannem nacvičil skladbu speciálně pro festival. Pozoruhodné jistě bylo setkání s nástrojem Bambuso Sonoro – neobvyklý instrument vzdáleně připomínající bambusové varhany sestrojil Hans van Koolwijk. Zcela jiný svět atakující estetiku art rocku vytvořila při sólovém vystoupení hráčka na elektrickou violu Martha Mooke. Festival dokázal přirozeně spojit události od čistě akustických přes sofistikované vícekanálové mixáže až po hlukové stěny.

Festival vytváří velmi živou a rovnostářskou platformu pro inspirativní setkávání. Kromě žánrových a technologických hranic tu často padají i hranice mezi publikam a umělci. Co je ale důležitější: protiinterpretační zaměření festivalu pokládá za samozřejmé, že se i mezi klasicky školenými hudebníky najde nemálo takových, kteří oslnivě zahranou Beethovenovu sonátu nepokládají za svůj nejvyšší cíl. Může se zdát až problematické uvažovat o vs. Interpretation 2016 jako o hudebním festivalu – ve skutečnosti se jednalo spíš o živou soundartovou výstavu. Lépe je ale přistoupit na tezi, že mezi hudbou a  sound artem neexistuje přesně pojmenovatelný rozdíl.

vs. Interpretation 2016, přehlídka sound artu. 27. 4. – 1. 5. 2016, Praha

Zanechte komentář