Zvony a vyzvánění pro mrtvé i živé

17. 1. 2016, 0.01 | Boris Klepal

Lemmy Kilmister, Pierre Boulez, David Bowie – z pozemského života odešla během posledních dní opravdu silná trojka. Každý z nich byl svým způsobem uctívaná ikona, zvonit by za nimi mohly všechny zvony světa od pekelných až po nebeské.

Zvon je magický hudební nástroj, jeho symfonická podoba používaná v orchestru je jen chudou náhražkou opravdového zvonění. Zvukové spektrum jednoho zvonu je tak mohutné, že se v něm těžko hledá základní tón. Zdá se, že v jednom úderu znějí všechny najednou, a přitom se vzájemně neruší. Symfonický zvon i přes svou omezenost směrem ke konkrétní výšce tónu krásně probarví celý orchestr, vyzvánění z kostela je ráj pro uši běžného požitkáře i spektralisty. I když ten druhý si s analýzou frekvencí užije víc než prchavou chvíli okouzlení. Jen současná vyzváněcí zařízení vnášejí do zvonění cosi rušivého: některá do zvonů přehnaně a nepříjemně třískají, a ničí tím zvuk i zvon samotný.

Dnešní matiné je věnováno zvonům a zvonivým zvukům vůbec. Autorem první skladby je Eric Griswold, kompozici nazvanou Ecstatic Descent také sám hraje na preparovaný klavír. V elektroakustické skladbě Mortuos Plango, Vivos Voco už přijde ke slovu opravdový zvon, konkrétně tenorový z winchesterské katedrály. Skladatel Jonathan Harvey použil jako základní materiál k analýze a zpracování jeho zvuk a hlas svého syna. Zhudebněný text pochází ze stejného zvonu, jaký je ve skladbě slyšet: „Horas avolantes numero, mortuos plango, vivos ad preces voco“ (Počítám ubíhající hodiny, běduji nad mrtvými, živé volám k modlitbě). Skladba je určená pro osmikanálovou reprodukci, takže domácí zážitek není úplný, ale tato disproporce mezi živým provedením a poslechem nahrávky přichází v různé míře pokaždé. Na závěr přijde Pantha Du Prince & The Bell Laboratory se skladbou Particle.

Campo Santi Apostoli, Canaletto, 1730

Campo Santi Apostoli, Canaletto, 1730

Zanechte komentář