Vytvořit stejně dobře komediální roli prince Orlofského v Netopýrovi i paranoidní Klytaimnestru v psychologické tragédii Elektra chce celou ženu. Nebo aspoň dramatickou umělkyni. Brigitte Fassbaender patří mezi ty vyvolené, kterým ani jedna ze dvou extrémních poloh nedělala problémy. Vynikající německá mezzosopranistka se tento víkend zastavila v Praze, kde na festivalu Pro Art vedla mistrovský kurz.

„Nesnáším pauzy,“ prohlásila sedmasedmdesátiletá Brigitte Fassbaender po prvních třech hodinách výuky. „Pojedeme v kuse a skončíme o něco dřív,“ dodala ještě a vzala si do práce dalšího účastníka. Vlastně účastnici – ojedinělou možnost získat zkušenosti od prvotřídní pěvkyně využily jenom ženy. Přihlížejících bylo hanebně málo. Těžko říct, jestli za to mohla slabá propagace, nezájem ze strany našich pěvců i pedagogů, nebo obojí.

Mistrovské kurzy začaly společnou rozcvičkou a individuálním předzpíváním každé účastnice. Potom si Brigitte Fassbaender brala jednu po druhé a s každou rozebírala její árii nebo píseň. Po taktech, po tónech, po každém pohybu svalů. Opravovala postoj, dech, soustřeďovala se na zpěv. „Nehrejte to, zpívejte,“ nabádala výrazně gestikulující zpěvačku. Výrazové nuance klidně předváděla o oktávu níž, nikam se zbytečně nehonila. Ale občas nasadila hlavový tón s takovou samozřejmostí, až to bralo dech. Téhle paní bude skutečně za tři roky osmdesát?

Je hodně pěvců, kteří se naučí techniku, potom jsou schopni ji používat dokonale, a přitom intuitivně. Neumějí nic dál předat, nikoho nic nenaučí. Brigitte Fassbaender byla nejen vynikající pěvkyně, ale na pražské HAMU se předvedla i jako vynikající učitelka. Dokázala okamžitě a přesně postihnout, co každé z pěvkyň chybí, a názorně jí ukázat cestu k řešení problému. Byla pozitivní, povzbudivá, ale přísná a nic jí neuteklo. Měla oči všude, každou nepravost hned zarazila, a nenechávala se rozptylovat okrajovými hloupostmi. Charisma z ní sálalo jako z infrazářiče.

„Víte, jaký je nejčastější problém současných zpěváků?“ zeptala se účastnice kurzu, která se napájela vodou z obrovské láhve. A hned sama odpověděla směrem k celému plénu: „Reflux, má ho každý druhý. A víte, z čeho to mají? Protože pořád pijí vodu.“ Mistrovské kurzy posloužily i jako přehlídka pěveckých chyb. Od nejistého postoje, nezpevněného těla, přes špatné dýchání, deformování tónu, nahrazování legata portamentem, mylné představy o vlastním hlasu, špatnou volbu repertoáru až po nezodpovědné hazardování s vlastním zdravím: jedna dívka hodinu naplno pilovala náročnou dramatickou árii „Voi lo sapete, o mamma“ z Cavallerie rusticany, ačkoliv měla večer zpívat písňový koncert.

Člověku občas zůstával rozum stát, ale občas si také říkal, že nadějné hlasy tu pořád jsou. Jen se s nimi velmi často beznadějně pracuje – Brigitte Fassbaender musela některým účastnicím objasňovat úplně elementární věci. Pokud se má česká opera někam výkonnostně posunout, musí učitelé těchto kvalit působit na našich školách stabilně.

Některé – naštěstí ne všechny – studentky ale také nezapomněly svým chováním zdůraznit, že jim čouhá sláma z bot. Zajímala je jen jejich vlastní lekce, na ostatní nedávaly pozor a po skončení té svojí okamžitě odcházely. Nedokázaly zůstat z hlubšího zájmu, radosti z hudby, ani kousku úcty nebo slušnosti k mimořádné profesorce. Ostudně nízká účast ještě řídla a ředila se nesoustředěností. Brigitte Fassbaender musela některé věci vysvětlovat pořád dokola a kdyby odešla a práskla za sebou dveřmi, nikdo by se nemohl divit. Byla ale graciézní a poctivá se vším všudy, profesionalita v ní má jedno ze svých ztělesnění.

Protagonistkou dnešního matiné je pochopitelně Brigitte Fassbaender. Záminkou je nejen její přítomnost v Praze, ale také nedávné narozeniny – měla je před týdnem. Představí se jako všestranná interpretka rolí od lyrické komiky až po extrémně vybičované drama. Jsou mezi nimi především zralé ženy a mladí chlapci – to už je osud mezzosopranistek.

Na úvod zazní árie He Was Despised and Rejected of Men z oratoria Georga Friedricha Händela Mesiáš (zpívaná v německém překladu Er ward verschmähet und verachtet). Spojení antipatetické interpretační kázně a hlubokého prožitku je zde dokonalé. Radio-Sinfonieorchester Stuttgart řídí Neville Marriner.

Po mohutném oratoriu přijde ukázka z rodinné pohádkové opery Hänsel und Gretel, čili Perníková chaloupka – napsal ji Engelbert Humperdinck (ne ten populární zpěvák). Hlavní role Jeníčka – Hänsela a Mařenky – Gretel jsou obě pro ženské hlasy, hlubší mezzosoprán patří pochopitelně chlapci. Jako Gretka se připojí famózní sopranistka Edita Gruberová. Zpěv tu působí jako ta nejjednodušší věc na světě, stejně jako operní herectví. Vídeňské filharmoniky řídí Georg Solti.

Po pohádce pro děti následuje pohádka pro dospělé – legenda o Tristanovi a Isoldě inspirovala Richarda Wagnera k vytvoření jedné z nejpůsobivějších partitur v dějinách hudby. Hlavní ženskou postavou je pochopitelně Isolda, má ale také věrnou družku Brangänu. Věrnou a osudovou – je to ona, kdo zamění nápoj smrti za nápoj lásky a uvrhne tím Tristana s Isoldou do neřešitelné citové pohromy. Částečně to odčiní tím, že poslouží králi Markemu o svatební noci svým panenstvím, když Isolda už v tomto směru jaksi nemá čím sloužit. V matiné zazní scéna Isoldy a Brangäny ze začátku druhého dějství, Isoldu zpívá Margaret Price, Staatskapelle Dresden řídí Carlos Kleiber.

Vášní přibývá, ale pořád to ještě není dost, na chorobný vrchol extáze se matiné dostane s postavou královny Klytaimnestry z opery Richarda Strausse Elektra. Za takový dramatický výraz už asi opravdu nelze jít dál. Ich habe keine gute Nächte – Nemám žádné dobré noci, stěžuje si Klytaimnestra své dceři Elektře, která ji chce zabít, jen se k tomu neumí odhodlat. Elektru zpívá Gwyneth Jones, představení v Metropolitní opeře řídí James Levine.

Po Elektře matiné vejde do klidnějších sfér epického hudebního divadla, které spolu vytvářeli Kurt Weill a Bertolt Brecht. Jejich balet se zpěvy Sedm smrtelných hříchů – Die sieben Todsünden se točí kolem zdvojené ústřední postavy. Brigitte Fassbaender zpívá Annu I i Annu II, doprovází ji mužské pěvecké kvarteto Karl-Heinz Brandt, Hans Sojer, Hidenori Komatsu a Ivan Urbas, Radio-Philharmonie Hannover des NDR řídí Cord Garben. A jen pro jistotu: NDR = Norddeutscher Rundfunk.

V úplném závěru se matiné vrátí k Richardu Straussovi a finále jeho opery Rosenkavalier. Sofie a Oktavián se nakonec šťastně dali dohromady, jejich milostný duet přivede Brigitte Fassbaender opět do mužského převleku, stejně jako ji role Oktaviána kdysi přivedla ke světové kariéře. Sofii zpívá další slovenská megastar Lucia Poppová, mihnou se i Gwyneth Jones jako Oktaviánova bývalá milenka Maršálka a Benno Kusche jako Sofiin otec Faninal. Představení v Bayerische Staatsoper řídí opět Carlos Kleiber.

Mistrovské kurzy Brigitte Fassbaender v rámci festivalu Pro Art. 8.–10. 7. 2016, HAMU, Praha.