Život jako bitva bez vítěze

17. 5. 2011, 9.27 | Boris Klepal

Život není důležité vyhrát, ale s pokorou jej prožít – tak zní základní sdělení, které se podle mého názoru pokusili předat tvůrci inscenace Český orloj, cesta poutníka.

QVox, Vocalfest 2011, foto Boris Klepal

Koláž z Janáčkových úprav lidových písní, oratoria Hora tří světelPolní mše Bohuslava Martinů a veršů Karla Šiktance byla sestavena se vkusem a s důrazem na vnější efekt. S partiturami se zacházelo volně, úpravy reflektovaly potřeby mužského vokálního kvarteta, jehož projev byl v centru pozornosti. Společně zpívané a recitované pasáže také tvořily nejsilnější místa inscenace, jednotlivé hlasy už byly méně přesvědčivé. Síla Q Voxu je ve vzájemné spolupráci jeho výborně sezpívaných členů. Folklorní stylizace představení se hudebně odrážela v použití cimbálu, mrzela mě elektronická náhražka namísto avizovaného harmonia. Jako rytmické nástroje používali účinkující občas bonga, která do koncepce žádným způsobem nezapadala. Vzhledem k charakteru inscenace by lépe posloužily nějaké nehudební nástroje – třeba i bedny, ve kterých si účinkující nosili rekvizity. Myslím, že to byl jeden z projevů zásadního nedostatku inscenace, totiž snahy neustále vytvářet ušlechtilé a hezké věci, jakési obavy jít až na dřeň.

QVox, Vocalfest 2011, foto Boris Klepal

Nemám samozřejmě nic proti ušlechtilým a krásným tónům ani věcem, ale mám raději radikální folklorismus Janáčkův a Bartókův než romantizující stylizace, které mu předcházely. Jsem naprosto přesvědčen, že právě radikálnější přístup by celkovému vyznění prospěl a zesílil jeho účinek. Parafráze moravských (nebo snad slovenských?) krojů a většinou ani hudební složka nijak nesouvisely s názvem Český orloj, jehož volbu nechápu. Druhá část názvu – Cesta poutníka – už byla naplněna obsahem lépe. Tomáš Pilař pracoval s jednoduchými rekvizitami, které charakterizovaly jednotlivá období mužského života – oheň, meč, džbán vody, láhev kořalky, uniforma, hrst hlíny. Žena zde vystupovala ani ne jako dárkyně života, jako spíš jeho správkyně, která jej nejen dává, ale také určuje a nakonec i bere. I když je mužským světem omezována a snad i znásilňována, vše se točí kolem ní.

QVox, Vocalfest 2011, foto Boris Klepal

Folklorní stylizace byla kamenem úrazu v tom smyslu, že nefungovala univerzálně. Přirozeně souzněla s „chlapskými“ frajeřinami, bezohledným namlouváním i chvílemi ztišení – maximálně působivý byl archetyp vyprávění o starých časech zhuštěný do kratičké sborové recitace „to tenkrát ještě nikde a nic nebylo“, která se slila do nesrozumitelnosti charakterizující původní chaos. Naopak v příkrém kontrastu s lidovou stylizací představení byl patos některých veršů i závěrečné prosby o slitování. V představení se tak přes veškerou líbivost střídaly silné momenty s nepochopitelnými rozpory.

Český orloj, cesta poutníka. Hudební koláž skladeb Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů spojená s poezií Karla Šiktance. Q VOX: Petr Julíček – tenor, recitace, bicí, Tomáš Badura – tenorbaryton, recitace, bicí, Tomáš Krejčí – baryton, recitace, housle, bicí, Aleš Procházka – bas, recitace, zobcová flétna, bicí. Hosté: Hana Košíková – tanec, Magdaléna Múčková – cimbál, zpěv, Martin Jakubíček – harmonium, recitace, Tomáš Pilař – režie, Ladislava Košíková – choreografie. 16. 5. 2011, tovární hala Zbrojovky, Brno. V rámci festivalu Vocalfest.

Komentáře k článku „Život jako bitva bez vítěze“

  1. Vážený pane Klepale, díky za Vaše podnětné připomínky. Také nás velmi mrzelo, že jsme nakonec museli použít elektronický nástroj místo avizovaného harmonia, ale bohužel se při zkouškách ukázalo, že harmonium není kvůli svému subtilnímu zvuku v prostorách Zbrojovky téměř vůbec slyšet. Český Orloj je název sbírky veršů Karla Šiktance, ze které jsme textově nejvíc čerpali a proto byl podle ní nazvaný celý večer.

    S pozdravem Aleš Procházka.

  2. Pavel Drábek napsal:

    Výborná zpráva!

    Děkuje ten, který se nedostal.

Zanechte komentář