Živý záznam z Národního divadla v Praze se neuvěřitelně vleče. Italština kontaminovaná českým přízvukem symbolizuje esprit díla, který se kamsi vytratil.

Statická režie, Svobodova schodiště, zpěv většinou zatěžkaný romantickou manýrou, na tento záznam se mi nedívalo dobře ani jako na dokument doby. Z oduševnělého veselého dramatu je těžkopádně inscenovaná klasicistní nuda. Katastrofálně nestylová je především Eva Děpoltová jako donna Elvíra představitelka donny Elvíry – snad ani na jeden vysoký tón se nedostane přímo a musí si vypomáhat portamentem. Největším kladem je výkon orchestru pod taktovkou Zdeňka Košlera, jen artikulace smyčců by mohla být konkrétnější. Pomalým tempům à la Wilhelm Furtwängler ale chybí vyvažující nepředvídatelná pestrost. Scénické řešení přispívá k topornému dojmu souměrností podle svislé osy, kterou navíc využívají i sborové scény. Rádoby realistické kostýmy nás vedou do blíže neurčitelné doby, která už byla. I přes některé slušné pěvecké výkony a výkon orchestru už dnes takového Dona Giovanniho vidět ani slyšet nechci.

Původně jsem jako představitelku Donny Elvíry mylně označil Evu Děpoltovou (bezhlavé opisování titulků videa). Evě Děpoltové se hluboce omlouvám a JUDr. Johaně Štěpánové děkuji za upozornění.

Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, libreto Lorenzo da Ponte. Hudební nastudování: Zdeněk Košler, režie: Václav Kašlík, scéna: Josef Svoboda, kostýmy: Jan Skalický. Pavel Horáček – Don Giovanni, Luděk Vele – Leporello, Eva Děpoltová – Donna Anna, Miroslav Kopp – Don Ottavio, Karel Průša – Komtur, Jiřina Marková – Zerlina, Bohuslav Maršík – Masetto. Orchestr, sbor a balet Národního divadla v Praze. Záznam představení Národního divadla v Praze, Československá televize 1987.