Včera jsem viděl v Redutě premiéru hudebně dramatického opusu Moc Art aneb Amadeus v Brně, kterou sepsali Miloš Štědroň, Milan Uhde a Vladimír Morávek – ten představení i režíroval. Podrobnou recenzi chystám, ale přece jen se musím svěřit s jednou maličkostí, která nemá s dílem ani samotnou inscenací skoro nic společného.

Odcházel jsem z divadla se silně rozporuplnými pocity a musím říct, že k tomu přispěla i značná divácká nepohoda, o kterou se postaralo blízké okolí. Přede mnou seděla dvě děvčata, která téměř nepřetržitě žvanila. Dospělejší dvojice za mnou komentovala dění na scéně jen občas. Lotr po levici během celého představení fotil a neměl na svém vysoce kvalitním kompaktním foťáku vypnutý zvuk. Jeho přístroj při každém zmáčknutí spouště jemně, ale zřetelně zakňučel. Vpravo naštěstí seděly Jana Soukupová a Erika Bezdíčková, které všechno snášely mlčky.

Chodit u nás do divadla a na koncerty je často strašné utrpení pro každého, kdo se chce trapně věnovat jen umělecké produkci. Jsou Velikonoce, takže nebudu přát všem rušitelům hlavy dolů hned teď, ale nezapomenu na ně.