Vídeňská státní opera uvedla jako poslední premiéru této sezóny operu Giacoma Pucciniho Turandot. Velkým táhlem představení byl debut hvězdného venezuelského dirigenta Gustava Dudamela.

Turandot je příběh čínské princezny, která slibuje svou ruku tomu, kdo uhodne tři hádanky. Metaforu o ženě nadřazující inteligenci nad sexualitu znají v různých variantách snad všechny národy světa. Tento typ pohádek a mýtů je nadčasový a stále něčím nový, dokonce i bez nových výkladů díla. Vídeňská inscenace Turandot přesto přinesla kousek originality jak v přístupu k hudbě, tak v režii. Navzdory častému skuhrání nad excesy současných režisérů bylo tentokrát mnohem víc nezvyklostí v hudebním nastuování Gustava Dudamela. Jeho debut ve Vídeňské státní opeře patřil k očekávaným událostem, při premiéře schytal i nějaké to nesouhlasné zabučení. Ředitel opery na Ringu Dominique Meyer označil bučící jedince za pár idiotů➚, ačkoliv jindy k reakcím publika chvályhodně mlčí.

Gustavo Dudamel působí jako šéfdirigent venezuelského Orquesta Sinfónica Simón Bolívar a losangelské filharmonie a hostuje u slavných orchestrů včetně Vídeňských a Berlínských filharmoniků. Také u pultu Vídeňské státní opery zůstal dirigentem symfonickým, což platí především pro první dějství a spočívá v tom také zmíněná neotřelost hudebního výkladu Turandot. Puccini byl skladatelem počátku 20. století a psal opery jako velká pěvecká dramata. Jeho orchestr ale reflektuje nové i znovunalezené prostředky své doby: překrývá rafinovaně motivy a témata, používá prudké disonance, pentatoniku a paralelní kvinty, rozevírá se do barev jako paví ocas.

Dudamel to všechno dokázal krásně využít a nenechal zapadnout snad ani jeden zvuk, jen to všechno bylo hrozně nahlas. V prvním dějství měl místy co dělat i sbor, aby se prokřičel přes orchestr, co teprve nebohý Kalaf. Zpěv se dostal na první místo při árii Liù a Kalafově odpovědi, poté začal orchestr opět lomozit víc, než je v opeře zdrávo. Od začátku druhého dějství se ale stáhl do pozadí a bez ztráty pestrosti se stal doprovodným tělesem výborných pěveckých výkonů. Pohádka o kruté čínské princezně dostala takřka pohádkové hudební balení.

Pěvci v ústředních rolích byli výborní a co je možná stejně důležité – byli vyrovnaní. Role Turandot je výjimečná svým vysokodramatickým charakterem a díky ní si k italské opeře mohou odskočit wagnerovské hrdinky. Sopranistka Lise Lindstrom dostála všem nárokům role, objem jejího hlasu zaplňoval divadlo ve všech dynamických odstínech a měl průraznost oceli, takže se bezvadně nesl i nad sborem. Pomalejší rozjezd prvních taktů vstupního zpěvu jí asi nelze spravedlivě vytknout: zachytit energii zcela rozprouděného představení v polovině druhého dějství snad ani není v praxi možné. Lindstrom roli nejen zazpívala, ale vytvořila i zdařilý obraz ženy navenek kruté, která se ale ze všeho nejvíc bojí sama o sebe. A nakonec ji zlomí láska.

Legendární Birgit Nilsson tvrdila, že jako Kalaf vedle ní byl v unisonovém duetu o hádankách slyšet jedině stejně legendární Franco Corelli – tolik k nutné vyrovnanosti obou hlasů. Tenorista Jusif Ajvazov vedle Lise Lindstrom nejen byl slyšet, ale prosazoval se především krásnou barvou střední polohy. Proti oceli to byl spíš vyleštěný bronz, úplně dobře mu neznělo jen několik nejspodnějších tónů v prvním dějství. Hlavně ale důsledně a uvěřitelně vytvořil celou roli, nespokojil se jen s „vincerò“ vypáleným jako někde na stadionu a kolem už nic dalšího.

Turandot kromě dvou hlavních a extrémně exponovaných rolí obsahuje řadu středních a menších rolí. Ani jednu z nich nelze odbýt, pokud má mít představení nadprůměrnou úroveň. Výborná byla představitelka otrokyně Liù Anita Hartig, její výstupy dojímaly a těšily zároveň. Perfektně sezpívaný ansámbl tvořili Gabriel Bermúdez, Carlos Osuna a Norbert Ernst jako císařští úředníci Ping, Pang a Pong. Především vedoucí hlas ansámblu, barytonista Bermúdez provedl trojici celým představením včetně svého takřka monologu v úvodu druhého dějství. Přesvědčivě zazpíval Dan Paul Dumitrescu v roli Kalafova otce Timura. Hlas slavného tenoristy a charakterního herce Heinze Zednika už je roztřesený věkem a získal průsvitný charakter. Do role čínského císaře – už víc přízraku než živého člověka – ale zapadl bezvadně.

Režisér a zároveň autor výpravy i světel Marco Arturo Marelli vložil do inscenace nenápadný a těžko identifikovatelný příběh navíc. Nejvíc v něm zaujala Liù, která se začne zabývat myšlenkou na sebevraždu už ve chvíli, kdy Kalaf uhodne hádanky. Tedy ne až ve třetím dějství ve strachu, že nevydrží další mučení. Marelliho ztvárnění Turandot ale nelpělo na příběhu. Plynulo především v nádherných jevištních obrazech, které tvořily výtvarnou paralelu k Pucciniho hudbě. Také měly vždy něco poutavého na povrchu, aby se vnímání okamžitě zachytilo, ale perfektně vyladěné barvy, práce s jejich významy a opakování v detailech připomínaly plátna starých mistrů. Čínský kolorit reprezentovali draci na závěsech nebo do tradičních čínských oděvů stylizovaná saka Pinga, Panga a Ponga.

Sbor měl funkci komentujícího publika připraveného přijmout účast při popravě i při svatbě – podobně jako císařští úředníci s připravenými bianco pozvánkami pro oba typy příležitostí. Více než o režii se jednalo o rafinovanou scénografickou práci, herecký projev pravděpodobně zůstal v rukou individuálních schopností každého představitele. Nejhůř z toho po této stránce vyšel Jusif Ajvazov. Celkové vyznění inscenace ale zůstalo především fantasticky opojné, jeho estetika do sebe vtáhla i naturalistické scény s hlavami popravených nápadníků nebo mučením Liù.

V tomto roce se bude Turandot ve Vídeňské státní opeře hrát ještě 12. května. Potom až v příští sezóně 4., 7. a 10. září, ale to už s dirigentem Marcem Armiliatem.

Giacomo Puccini: Turandot, libreto Giuseppe Adami a Renato Simoni. Hudební nastudování – Gustavo Dudamel, režie a světla a výprava – Marco Arturo Marelli, kostýmy – Dagmar Niefind, video – Aron Kitzig. Lise Lindstrom – Turandot, Heinz Zednik – Altoum, Jusif Ajvazov – Kalaf, Anita Hartig – Liù, Dan Paul Dumitrescu – Timur, Paolo Rumetz – Mandarin, Gabriel Bermúdez – Ping, Carlos Osuna – Pang, Norbert Ernst – Pong, Won Cheol Song – Perský princ (zpěv), Werner Eske – Perský princn (pantomima), Younghee Ko, Martina Reder – Dívky. Orchestr a sbor Vídeňské státní opery. 8. května 2016, Wiener Staatsoper.