Trio Helix. Psychedelie, hudební moduly a intimita

10. 4. 2019, 19.34 | Boris Klepal

Helix v kostele svatého Vavřince. Foto Ondřej Melecký

Helix v kostele svatého Vavřince. Foto Ondřej Melecký

Koncert tria Helix v kostele svatého Vavřince se skládal ze dvou částí, ale první z nich vytvořila tak logický, působivý a uzavřený oblouk, až posluchač získal na chvíli pocit, že by měl jít o přestávce domů. Druhá část ovšem nechala koncert doznít v přesvědčivém kontrastním závěru.

Helix hrál poprvé v nové sestavě: k houslistce Tereze Horákové a violistovi Ondřeji Štochlovi přibyl klavírista Egli Prifti a vypadá to, že se k sehrané dvojici smyčců připojil zcela přirozeně. Horáková a Štochl na souhře pracují už delší čas a v Priftim našli klavíristu, který má podobný smysl pro zvukové jemnosti svého nástroje i hudby obecně. Nejde tu ani tak o technické schopnosti jednotlivých hráčů, jako o společně nastavený přístup k tomu, co se hraje a proč se to hraje určitým způsobem.

Další věc je už zmíněná dramaturgie, která ze skladeb šesti autorů vytvořila útvar připomínající čtyřvětou sonátu s velku kódou po přestávce. Málokdy se objeví koncertní program, který by působil tak kompaktním dojmem – zvláště když se jedná o skladby různých autorů. Potkaly se v nich klasiky 20. století, vcelku čerstvé novinky i jedna světová premiéra.

Koncert začal skladbou Michaela Denhoffa Strophe 28A (Seufzer für E. Satie). Jednotlivé nástroje jsou skutečně vedené v satieovském duchu, viola s houslemi se navzájem stínují v poněkud poťouchlých náznacích polyfonie, klavír dobarvuje celek.

Hudba z ticha skladatele Marka Kopelenta měla světovou premiéru v říjnu 2018 na festivalu MusicOlomouc. Skladba z ticha opravdu vyrůstá a nikdy nehlučí – dynamika nepřesahuje mf a klavír má předepsáno nejen dolce, ale také „kočičí tlapky“. V hudbě i její interpretaci ale také byl dostatek energie, vnitřního mikrotonálního napětí i dvojhlasů s bezvadně sjednoceným velkým vibratem.

Skladatel George Crumb bude mít letos v říjnu 90 let a jeho cyklus Four Nocturnes (Night Music II) pro housle a klavír z roku 1964 byl nejstarší skladbou koncertu. Crumbova Nokturna jsou ovšem hudbou člověka, se kterým cloumají vnitřní úzkosti tak, že nemůže spát. Cyklus jako by se zacházením se zvukem i hudební energií hlásil k acid rockovým kapelám 60. let.

První část koncertu uzavřela světová premiéra kompozice Lehkosnovná zújmění když mízní skladatele a klavíristy Marka Keprta. Skladba je sestavená z několika hudebních modulů, které se mohou hrát v různém pořadí, opakovat i vypouštět. Tímto „modulovým“ způsobem přistupuje Keprt i k jednotlivým nástrojům, které vytvářejí vzájemně se ovlivňující, ale přitom uzavřené hudební skupiny. Vzniká křehká komunikace propojená jemným chvěním zvukových barev.

Druhou část koncertu zahájila nová řada Mikroludií, která Ondřej Štochl napsal pro houslistku Terezu Horákovou a pro sebe jako klavíristu. Z Mikroludií se ozývala chuť opravdu rozeznít nástroje, zezačátku až do velkého zvuku připomínajícího romantickou manýru. Horáková a Štochl jako by na pódiu vedli soukromý dialog před očima veřejnosti.

Závěrečné Sostenuto skladatele Geralda Resche se zdánlivě nemůže rozběhnout přes neustálé střídání taktů. Energický střed skladby se potom vrátil k „zadržovanému“ úvodu a skončil tichou sekundou, ve které také dozněl celý koncert.

Michael Denhoff: Strophe 28A (Seufzer für E. Satie), Marek Kopelent: Hudba z ticha, George Crumb: Four Nocturnes (Night Music II), Marek Keprt: Lehkosnovná zújmění když mízní, Ondřej Štochl: Mikroludia (nová řada), Gerald Resch: Sostenuto. Helix (Tereza Horáková – housle, Ondřej Štochl – viola a klavír, Egli Prifti – klavír). 9. dubna 2019, trio Helix, kostel sv. Vavřince, Hellichova 18, Praha.

Zanechte komentář