
Helix v kostele svatého Vavřince. Foto Ondřej Melecký
Koncert tria Helix v kostele svatého Vavřince se skládal ze dvou částí, ale první z nich vytvořila tak logický, působivý a uzavřený oblouk, až posluchač získal na chvíli pocit, že by měl jít o přestávce domů. Druhá část ovšem nechala koncert doznít v přesvědčivém kontrastním závěru.
Helix hrál poprvé v nové sestavě: k houslistce Tereze Horákové a violistovi Ondřeji Štochlovi přibyl klavírista Egli Prifti a vypadá to, že se k sehrané dvojici smyčců připojil zcela přirozeně. Horáková a Štochl na souhře pracují už delší čas a v Priftim našli klavíristu, který má podobný smysl pro zvukové jemnosti svého nástroje i hudby obecně. Nejde tu ani tak o technické schopnosti jednotlivých hráčů, jako o společně nastavený přístup k tomu, co se hraje a proč se to hraje určitým způsobem.
Další věc je už zmíněná dramaturgie, která ze skladeb šesti autorů vytvořila útvar připomínající čtyřvětou sonátu s velku kódou po přestávce. Málokdy se objeví koncertní program, který by působil tak kompaktním dojmem – zvláště když se jedná o skladby různých autorů. Potkaly se v nich klasiky 20. století, vcelku čerstvé novinky i jedna světová premiéra.
Koncert začal skladbou Michaela Denhoffa Strophe 28A (Seufzer für E. Satie). Jednotlivé nástroje jsou skutečně vedené v satieovském duchu, viola s houslemi se navzájem stínují v poněkud poťouchlých náznacích polyfonie, klavír dobarvuje celek.
Hudba z ticha skladatele Marka Kopelenta měla světovou premiéru v říjnu 2018 na festivalu MusicOlomouc. Skladba z ticha opravdu vyrůstá a nikdy nehlučí – dynamika nepřesahuje mf a klavír má předepsáno nejen dolce, ale také „kočičí tlapky“. V hudbě i její interpretaci ale také byl dostatek energie, vnitřního mikrotonálního napětí i dvojhlasů s bezvadně sjednoceným velkým vibratem.
Skladatel George Crumb bude mít letos v říjnu 90 let a jeho cyklus Four Nocturnes (Night Music II) pro housle a klavír z roku 1964 byl nejstarší skladbou koncertu. Crumbova Nokturna jsou ovšem hudbou člověka, se kterým cloumají vnitřní úzkosti tak, že nemůže spát. Cyklus jako by se zacházením se zvukem i hudební energií hlásil k acid rockovým kapelám 60. let.
První část koncertu uzavřela světová premiéra kompozice Lehkosnovná zújmění když mízní skladatele a klavíristy Marka Keprta. Skladba je sestavená z několika hudebních modulů, které se mohou hrát v různém pořadí, opakovat i vypouštět. Tímto „modulovým“ způsobem přistupuje Keprt i k jednotlivým nástrojům, které vytvářejí vzájemně se ovlivňující, ale přitom uzavřené hudební skupiny. Vzniká křehká komunikace propojená jemným chvěním zvukových barev.
- Ondřej Štochl a jeho úvod do problematiky koncertu. Foto Ondřej Melecký
- Tereza Horáková a Egli Prifti. Foto Ondřej Melecký
- Tereza Horáková a Ondřej Štochl. Foto Ondřej Melecký
- Tereza Horáková. Foto Ondřej Melecký
- Helix a publikum. Foto Ondřej Melecký
- Helix a děkovačka. Foto Ondřej Melecký
Druhou část koncertu zahájila nová řada Mikroludií, která Ondřej Štochl napsal pro houslistku Terezu Horákovou a pro sebe jako klavíristu. Z Mikroludií se ozývala chuť opravdu rozeznít nástroje, zezačátku až do velkého zvuku připomínajícího romantickou manýru. Horáková a Štochl jako by na pódiu vedli soukromý dialog před očima veřejnosti.
Závěrečné Sostenuto skladatele Geralda Resche se zdánlivě nemůže rozběhnout přes neustálé střídání taktů. Energický střed skladby se potom vrátil k „zadržovanému“ úvodu a skončil tichou sekundou, ve které také dozněl celý koncert.
Michael Denhoff: Strophe 28A (Seufzer für E. Satie), Marek Kopelent: Hudba z ticha, George Crumb: Four Nocturnes (Night Music II), Marek Keprt: Lehkosnovná zújmění když mízní, Ondřej Štochl: Mikroludia (nová řada), Gerald Resch: Sostenuto. Helix (Tereza Horáková – housle, Ondřej Štochl – viola a klavír, Egli Prifti – klavír). 9. dubna 2019, trio Helix, kostel sv. Vavřince, Hellichova 18, Praha.
[…] Trio Helix. Psychedelie, hudební moduly a intimita […]