V Galerii TIC najdete momentálně čtyři výstavy, z toho tři měly vernisáž včera a čtvrtá byla prodloužená. Těžké lehkosti v přízemí s Motýlím třeskem a Světem práce (“Live in Your Head”) v patře propojuje Take me with you ve výklencích a koutech po cestě.

V Těžkých lehkostech vás Marta Fišerová nechává šlapat po hvězdné obloze převzaté z obrázku na ploše systému počítačů Apple. K dispozici je QR kód a pokud máte ve smartphonu čtečku, můžete se přes něj připojit na webkameru a dívat se sami na sebe, čímž celá věc teprve dostává jakýsi zacyklený smysl. Tuto technologickou nezbytnost, bez níž instalace nefunguje, pokládám za hendikep – dávám přednost bezbariérovým věcem. Nečekané kouzlo má nutnost vzít si návleky nebo sundat boty – drobný rituál dělá ze vstupu do instalace událost. Motýlí třesk Heleny Blaškové a Marie Hladíkové je instalace z umělohmotných bílých „záclon“ nařasených v tmavém prostoru, z nějž vytvářejí malé bludiště, součástí je projekce abstraktních animací a jednotvárná zvuková stopa. Působilo to na mě dojmem nedotaženého návrhu scény k nějaké barokní opeře, což posiloval zápach umělé tkaniny smíchaný s jakousi přidanou vůní. Svět práce (“Live in Your Head”) – to je ta prodloužená výstava – reflektuje proces vzniku uměleckého díla, k němuž se dochází skrz myšlenku.

V Take me with you Jennifer Helia nenápadně vyzvývá návštěvníky, aby si z putování po galerii něco odnesli: nový podnět, myšlenku, zážitek, nebo aspoň jeden z klacků naskládaných v koutě schodiště. Ten může ostatně sloužit i jako poutnická hůl pro další cesty, hokejka, sekačka… nebo jako ukazovátko na stavbě, jak jej prý hodlá použít Ivan Palacký. Inspiračním zdrojem instalace byla kniha Martina Reinera Básník/román o Ivanu Blatném. Jennifer je také členkou improvizační kapely Vačice, liška, motýl, a velryba, která na vernisáž hrála. Součástí vystoupení jsou i živě dotvářené meotarové projekce Beaty Spáčilové, na kytaru hraje Petr Antoš, na violoncello Tomáš Jenček. Zahráli dva delší hudební bloky, oba od jemné zvukové komunikace sklouzly k poněkud banálním opakovaným postupům a melodiím – to je podle mého názoru největší kámen úrazu a nebezpečí improvizované hudby vůbec. Na vernisáž to bylo dobré, na delším koncertě už by to bylo horší. Kapela by si na to měla dát pozor, pokud se chce někam posunout.

• Vs. Interpretation: vybřednout z vlastních klišé

Těžké lehkosti (Marta Fišerová), Motýlí třesk (Helena Blašková a Marie Hladíková), Take me with you (Jennifer Helia), Svět práce (“Live in Your Head”), Vačice, liška, motýl, a velryba. 5. 8. 2014, Galerie TIC, Brno.