Take me with you. A vezmi si klacek

6. 8. 2014, 7.41 | Boris Klepal

take-me-with-you-jennifer-helia-vystava-2014-08-004

V Galerii TIC najdete momentálně čtyři výstavy, z toho tři měly vernisáž včera a čtvrtá byla prodloužená. Těžké lehkosti v přízemí s Motýlím třeskemSvětem práce (“Live in Your Head”) v patře propojuje Take me with you ve výklencích a koutech po cestě.

V Těžkých lehkostech vás Marta Fišerová nechává šlapat po hvězdné obloze převzaté z obrázku na ploše systému počítačů Apple. K dispozici je QR kód a pokud máte ve smartphonu čtečku, můžete se přes něj připojit na webkameru a dívat se sami na sebe, čímž celá věc teprve dostává jakýsi zacyklený smysl. Tuto technologickou nezbytnost, bez níž instalace nefunguje, pokládám za hendikep – dávám přednost bezbariérovým věcem. Nečekané kouzlo má nutnost vzít si návleky nebo sundat boty – drobný rituál dělá ze vstupu do instalace událost. Motýlí třesk Heleny BlaškovéMarie Hladíkové je instalace z umělohmotných bílých „záclon“ nařasených v tmavém prostoru, z nějž vytvářejí malé bludiště, součástí je projekce abstraktních animací a jednotvárná zvuková stopa. Působilo to na mě dojmem nedotaženého návrhu scény k nějaké barokní opeře, což posiloval zápach umělé tkaniny smíchaný s jakousi přidanou vůní. Svět práce (“Live in Your Head”) – to je ta prodloužená výstava – reflektuje proces vzniku uměleckého díla, k němuž se dochází skrz myšlenku.

V Take me with you Jennifer Helia nenápadně vyzvývá návštěvníky, aby si z putování po galerii něco odnesli: nový podnět, myšlenku, zážitek, nebo aspoň jeden z klacků naskládaných v koutě schodiště. Ten může ostatně sloužit i jako poutnická hůl pro další cesty, hokejka, sekačka… nebo jako ukazovátko na stavbě, jak jej prý hodlá použít Ivan Palacký. Inspiračním zdrojem instalace byla kniha Martina Reinera Básník/román o Ivanu Blatném. Jennifer je také členkou improvizační kapely Vačice, liška, motýl, a velryba, která na vernisáž hrála. Součástí vystoupení jsou i živě dotvářené meotarové projekce Beaty Spáčilové, na kytaru hraje Petr Antoš, na violoncello Tomáš Jenček. Zahráli dva delší hudební bloky, oba od jemné zvukové komunikace sklouzly k poněkud banálním opakovaným postupům a melodiím – to je podle mého názoru největší kámen úrazu a nebezpečí improvizované hudby vůbec. Na vernisáž to bylo dobré, na delším koncertě už by to bylo horší. Kapela by si na to měla dát pozor, pokud se chce někam posunout.

Těžké lehkosti (Marta Fišerová), Motýlí třesk (Helena Blašková a Marie Hladíková), Take me with you (Jennifer Helia), Svět práce (“Live in Your Head”), Vačice, liška, motýl, a velryba. 5. 8. 2014, Galerie TIC, Brno.

Zanechte komentář