Festival New Opera Days Ostrava pokračoval včera světovou premiérou opery Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu. Vůbec první opera současného českého skladatele Petra Cíglera se hrála v Divadle Antonína Dvořáka.
Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu předkládá obraz domácnosti, do které se jednoho dne přistěhuje jeden chřestýš a jedna žena. Petr Cígler a libretista Petr Odo Macháček nevyprávějí příběh, ale podrobují tuto nezvyklou situaci zevrubnému zkoumání.
Libreto zezačátku působí jako exaktní záznam průběhu nějakého praštěného experimentu. Předkládá postupně charakteristiku obou nových členů domácnosti, jejich vzhledu, charakteru i chování. Dojem bizarní zhudebněné přednášky na vědecké konferenci umocňuje i přestávka na kafe zakomponovaná přibližně do poloviny opery.
Podstatou celého díla ale není vytváření zábavných situací, ty slouží spíš jako vodítko a prostředek k udržení pozornosti. Pod nimi probíhá proud trvalého soustředění a kontrolovaného oscilování kolem čisté intonace a dokonalé harmonie.
Petr Cígler pracuje se čtvrttóny a ještě menšími mikrointervaly, nechává hlasy stoupat nebo klesat po malých krůčcích. Hudba přitom ale neztrácí silný tah a emocionálně funguje i bez analytických rozborů. Opera nemá postavy v tradičním smyslu slova, oba ze dvou původních členů domácnosti jsou zastoupeni dvěma zpívanými a dvěma mluvenými hlasy. Pěvci přitom zpívají vždy zároveň, nikdy sólově.
Petr Cígler vede jejich dvojhlasy v těsných intervalech. Paralelní čtvrttóny navozují atmosféru neustálého dráždivého napětí a neklidu, který občas vyústí do spásné topornosti paralelních kvint. Pro ctitele klasické harmonie to tedy nic není. K charakteristické práci s intervaly se přidávají ještě fázové posuny témat v několika vrstvách nad sebou – jak ve zpěvu, tak v orchestru. Nechybějí ale ani silné melodické nápady, zvlášť výrazná janáčkovská horna je v tomto směru nepřeslechnutelná.
Petr Odo Macháček přiřadil každé postavě čtyři představitele, což může znít dost megalomansky. Ztvárnění ale bylo vysloveně minimalistické, založené podobně jako hudba na paralelních a lehce rozfázovaných pohybech dvojic. Scéna Davida Baziky byla téměř prázdná. Nejvýraznější – a zároveň nepoužitou – rekvizitou bylo starší Audi v pozadí, obrys zvlněného předmětu byl nakreslený na podlaze. Toto minimální řešení společně s přítomností nezaujatého vypravěče v první části opery evokuje epické divadlo, jehož charakter vytváří další dráždivý dvojhlas s operou bez děje.
Projev pěvcú i herců byl po všech stránkách maximálně civilní. Místy se dostal i k velmi silným emocím, ale nikdy v něm nebyl patos. Operu ve druhé části brzdilo velké množství mluvených pasáží. Silnou hudební složku v nich nic nenahrazovalo a vznikal dojem jakési ztráty energie, které bylo v hudbě naopak plno.
Výborně zahrál orchestr Ostravská banda pod vedením Ondřeje Vrabce. Všechny požadavky soudobé hudby od mikrointervalů až po zvukové a rytmické nároky jsou pro ně přirozeným jazykem, se kterým zacházejí s naprostou lehkostí. Zvlášť intonace čtvrttónů byla vzorná.
Vedení zpěvu v paralelních dvouhlasech připravilo pěvcům zapeklitou situaci, v níž se sólista nikdy nemůže osvobodit od svého okolí, prostě to rozbalit a pořádně si zazpívat. Pěvci spíš prováděli meditační cvičení pro dva dvojhlasy než aby ztvárňovali operní role. Mužské hlasy zpívali Josef Škarka a Vojtěch Semerád, ženské hlasy Aneta Bendová a Eva Gieslová.
U obou dvojic je chvályhodná výslovnost i rytmická a intonační kázeň, i když jí mikrointervaly dávaly pěkně zabrat. Dívčí hlasy mají oproti mužským v rozvoji ještě o hodně víc před sebou. Intenzitu a objem hlasů obou dvojic dorovnalo ozvučení – zpívalo se přes mikroporty. V soudobé opeře se z toho bohužel stává standard, který nepěkně ořezává dynamický rozsah.
Po premiéře Petra Cíglera následovalo scénické provedení skladby No. 42 (V Alpách) Richarda Ayrese. Je to v zásadě pohádka o zpívající dívce a němém chlapci. Zábavně a chytře složená hudba místy připomíná pasticcio z dějin opery, především německého romantismu.
V úterý se v ostravském centru Cooltour hrála opera Idina Samima MofakhamaU vod Léthé – At the waters of Lethe. Byla to dobře hudebně vystavěná věc, která by potřebovala hodně propracovat v detailech. Libretistka Martyna Kosecka ji bohužel zatížila přívalem informací a symbolů, v nichž se nedalo vyznat a většinou působily dojmem mnohomluvné bezradnosti.
Festival dnešním dnem končí, ale měl by to být konec velkolepý. Na programu je Oresteia, opera Iannise Xenakise na námět Aischylovy tragédie. Představení začíná dnes v 18.30 v Divadle Jiřího Myrona.
Petr Cígler, Petr Odo Macháček: Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu. 29. 6. 2016, Divadlo Antonína Dvořáka, Ostrava. V rámci festivalu New Opera Days Ostrava, světová premiéra.
Leave a Reply