Smíšený sbor Vox Iuvenalis včera znovu provedl Requiem Alfreda Schnittkeho v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Poprvé to bylo před dvěma lety v kombinaci s výběrem z cyklu Vsjenočnoje bděnije Sergeje Rachmaninova, části byly uvedeny i během mše za zemřelé 2. listopadu 2010.

Při včerejší provedení se projevila především stoupající jistota sboru, který začíná mít náročnou kompozici zažitou, zpívá ji s jistotou a Schnittkeho Requiem se stává jeho značkou. Je to znát i v celkovém nastudování, doprovodný orchestr obsahující i elektrické kytary a bohaté bicí zněl jasně, zvuk byl srozumitelný a dobře čitelný i v hlasitých pasážích. Sbor i Jan Ocetek už zřejmě nepřemýšlejí nad notami a věnují se detailům, dobrou práci odvedli i Hana Škarková a Petr Levíček v sólech.

Před Requiem byla na začátku uvedena Janáčkova transkripce Mše B dur Franze Liszta. Jakkoli se jedná o dramaturgický unikát, kompozice je krotká i na samotného Liszta, s vyspělým Janáčkem nemá společného prakticky nic. Provedení utrpělo nejistotou Petra Levíčka – zvlášť zezačátku mu sólo vůbec nevycházelo, zpíval falešně, jednou mu úplně přeskočil hlas. Následující Otčenáš už mu vyšel mnohem lépe, a také vytvořil most od unylé Mše B dur napsané pod vlivem cecilianistické reformy k subjektivnímu Requiem. Dramaturgie koncertu tak dostala přece jen jakýsi smysl, když naznačila cestu od objektivně vnímané „zvelebené“ církevní hudby k zobrazení vlastního vidění světa skrze zhudebněný duchovní text.

11. 11. 2012, Vox Iuvenalis, bazilika Nanebevzetí Panny Marie, Staré Brno