Klavírista Kirill Gerstein se narodil v Rusku a už jako dvanáctiletý získal pozvání Garyho Burtona na Berklee College. Tam odjel ve čtrnácti letech, zároveň ale studoval vážnou hudbu a nakonec se rozhodl pro ni jako pro svůj hlavní obor. Mluvili jsme spolu nejen o jeho blížícím se ostravském koncertu 10. a 11. října, ale také o studiu kompozice, klavírech Glenna Goulda a Leoše Janáčka. A také o tragédii střední Evropy.
Rád hrajete zároveň Schönbergův klavírní koncert a Gershwinovu Rhapsody in Blue. Z čeho vyplynula zdánlivě neslučitelná dvojice?
Mám tu kombinaci rád z několika důvodů. I když by člověk řekl, že jsou to velmi rozdílné skladby, je mezi nimi jedna silná historická vazba. Je v osobě Oscara Levanta, blízkého Gershwinova přítele, který hrál sám sebe ve filmu Rhapsody in Blue a mnohokrát tuto Gershwinovu skladbu hrál. Levant ale také zároveń studoval u Arnolda Schönberga kompozici a ve třicátých letech – to už byl velmi slavný klavírista a herec – se chtěl svému učiteli nějak odvděčit. Tak za ním šel s tím, že by si u něj rád objednal nějakou menší skladbu. Schönberg si to vyložil tak, že má napsat klavírní koncert, a také to udělal. Chtěl za něj potom tři nebo snad čtyři tisíce dolarů, což tehdy byly strašné peníze a Levant je zpočátku nechtěl dát. Nakonec koncert přeci jen zaplatil, ale nikdy jej nehrál. Nicméně spojení mezi Gershwinem a Schönbergem tu máme. Navíc Schönberg si Gershwina velmi vážil a měl pro něj slabost, známá je pěkná fotka, jak spolu hrají v Hollywoodu tenis. Mám rád tyto historické vazby, ale také tím pomáhám publiku, které Rhapsody in Blue důvěrně zná a má ji rádo, což obvykle o Schönbergově koncertu už tolik neplatí. Myslím, že společné provedení může přivést obecenstvo k pochopení, že Schönbergův koncert je vlastně velmi romantický kus a není zdaleka tak děsivý, jak si mnozí představují. Je v tom tedy i kus výchovné snahy.
