Když se řekne Smetana, Dvořák, Janáček nebo Martinů, většina české populace na jejich jména zareaguje jako na něco známého. Když se řekne Miloslav Kabeláč, možná budou kroutit hlavou i pravidelní návštěvníci symfonických koncertů. A méně formálním spoluobčanům přijde jeho příjmení nejspíš podobně směšné jako „kundera“. Jeden z našich největších symfoniků dodnes doplácí na normalizační zákazy po roce 1968, ale nějakého zadostiučinění se 37 let po smrti přece jen dočkal. V Supraphonu vyjde za několik dní komplet jeho symfonií. Celý článek »
Snad nejpodivnější dílo Leoše Janáčka Osud oprášili v brněnské opeře před festivalem Janáček Brno. Inscenace je stará dva roky, konzervativní a konvenční s několika drobnými nápady, ale dobře usazená a hudebně i divadelně plyne jakoby sama od sebe. Celý článek »
Pavla Vykopalová jako Nedda (Komedianti), zdroj www.vykopalova.com
Když se setká Pucciniho Madam Butterfly s Ostrovského Bouří a je u toho Leoš Janáček, vznikne Káťa Kabanová. „Proč lidé nelétají?“ zní její otázka, chce to zkusit. Její krátký vzlet z příšerného manželství ale skončí na dně Volhy. Celý článek »
Rusalka by z českého operního divadla nikdy neměla zmizet, v brněnské opeře se alespoň znovu objevila. Navíc ve strhujícím nastudování, důstojném velkého díla.
Čtyřicet let již tomu bude, co věrně konám službu svou a chodím do Janáčkova divadla jakoby ex offo. Včerejší večer s oratoriem Svatá Ludmila provedeným k osmdesátinám Richarda Nováka patřil k těm, na které se nezapomíná.
Kříž svatého Ivana, ilustrační foto, www.waymarking.com
Brněnské nastudování Turandot se v řadě ohledů vydařilo, především po hudební stránce. Inscenace šla ve snaze o pestrost za hranici pochopitelnosti a občas i vkusu.
Je těžké psát o koncertě, jehož provedení mohlo být slušné, ale většinou z něj nebylo nic konkrétního slyšet. Akustika Petrova je – navzdory vysvěcenému místu – pekelná.
Do opery ND Brno se vrací Julietta Bohuslava Martinů, pouhá tři představení můžete vidět 12. 3., 23. 3. a 2. 4. 2011 v Janáčkově divadle. Inscenace je to mimořádně zdařilá, snese i vyšší měřítka, než naše oblíbené „zaplaťpánbůhžesetovůbechraje“, přečtěte si původní recenzi. Představení je vhodné i pro ty, kdo se tradiční opery bojí.
Kulisou pro nové uvedení Figarovy svatby v ND Brno se stala funkcionalistická vila Tugendhat. Šlechtu nahradili přistěhovalí mafiáni, služebnictvo personál z místních obyvatel. Koncepce je to sama o sobě neutrální, její provedení bylo mírně řečeno nepovedené. Opera má ale naštěstí i hudbu a v té se účinkujícím dařilo mnohem lépe.