Káťa Kabanová na vodním zrcadle. Česká premiéra inscenace Roberta Carsena na festivalu Janáček Brno

7. 10. 2016, 16.27 | Boris Klepal

Káťa Kabanová, foto Marek Olbrzymek

Káťa Kabanová, foto Marek Olbrzymek

Dnes večer začíná festival Janáček Brno, hrát se bude Káťa Kabanová v inscenaci Roberta Carsena – ta bude mít českou premiéru. Řeka Volha zaleje celé jeviště, Carsen má smysl jak pro velké efekty, tak pro to, aby dávaly smysl. Pokud se za život pokládá i něco jiného než chlemtání piva na Jakubském náměstí, tak je uvedení jeho inscenace skutečným oživením města. Zajít si na ni by mělo být stejně in jako vyzkoušet novou nabídku drinků v Baru, který neexistuje. Celý článek »

Filharmonie Brno a variace na životní energii

20. 9. 2016, 9.25 | Boris Klepal

Filharmonie Brno a Jakub Hrůša na Stadionu, foto Jiří Jelínek

Filharmonie Brno a Jakub Hrůša na Stadionu, foto Jiří Jelínek

Svoji koncertní sezónu zahájila v neděli Filharmonie Brno, lákadel bylo kromě samotného programu hned několik. Orchestr se vrátil na místo svého dávného působení, tedy Stadion na Kounicově ulici, který má pro brněnské publikum ohromné charisma. Koncert dirigoval stále úspěšnější Jakub Hrůša a sólistou večera byl houslista Milan Pala. Hrál se Leoš Janáček, Béla Bartók a Antonín Dvořák. Celý článek »

Pějme píseň vespolek. A na festivalu sborem

4. 9. 2016, 0.21 | Boris Klepal

Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena, Z mrtvého domu v provokativním ztvárnění z Norimberku, Reichova The Cave, Schönbergovo Očekávání a Modrovousův hrad Bély Bartóka v režii Davida Radoka a nakonec Její pastorkyňa režírovaná Martinem Glaserem. Top události festivalu Janáček Brno byly vždy operní. Jak jinak, nakonec i Janáčkovo dílo má své nejvýraznější vrcholy v opeře. Přinejmenším jeden vedlejší proud festivalu si ale zaslouží maximální pozornost: totiž série pěti sborových koncertů. Celý článek »

Dvoje májové narozeniny. Richard Wagner a František Jílek

22. 5. 2016, 0.01 | Boris Klepal

Vytvořit hudební epochu v Brně není takový počin jako zatřást celou operou. Jakýsi epochální počin ale dirigenta Františka Jílka a hudebního dramatika Richarda Wagnera přece jen spojuje. Kromě toho se oba narodili ve stejný den, jen Jílek o sto let později. Celý článek »

Výročí, které minulo. A k němu samé dvojky

17. 4. 2016, 0.01 | Boris Klepal

Dnešní matiné se mělo odpíchnout od osobnosti švédského vojevůdce Lennarta Torstenssona. Polní maršál z dob třicetileté války se zapsal do našich dějin tím, že nedobyl Brno. To ale pro dnešek nemělo být všechno. Celý článek »

Jaro, Svatý Grál a osvícení bloudi

20. 3. 2016, 0.01 | Boris Klepal

Věčná obnova přírody i života přichází s každým jarem a je úplně jedno, jestli se tomu říká rovnodennost nebo Velikonoce. Je to každoroční výzva liščí rebelky od Adamova: „Odstraňte staré řády, stvořte nový svět!“ Celý článek »

Max Brod. Průvodce české hudby na cestě do světa

20. 12. 2015, 0.01 | Boris Klepal

„Lidskost, nikoli opernost! – Lidskost, nikoli nacionální nenávist! – není snadné v šílenství tohoto času „vytrvat a prorazit“ s tak samozřejmými zásadami.“ Tak zakončil svou úvahu o překladu libreta Její pastorkyně do němčiny Max Brod. Právě díky němu začalo být Leoši Janáčkovi rozumět ve světě, i když často ne úplně přesně. Celý článek »

Věc Makropulos a Jakub Hrůša. Dva debuty ve Vídeňské státní opeře

15. 12. 2015, 10.25 | Boris Klepal

Heinz Zednik a Laura Aikin. Foto © Michael Pöhn / Wiener Staatsoper

Heinz Zednik a Laura Aikin. Foto © Michael Pöhn / Wiener Staatsoper

Intenzivnější uvádění Janáčkových oper začalo v roce 2002 inscenací Její pastorkyně, kterou nastudoval Seiji Ozawa a režíroval David Pountney – ta byla v roce 2004 uvedena i v Brně. Od té doby uvedla Vídeňská státní opera všechny Janáčkovy zralé opery kromě Výletů pana Broučka a v posledních letech přichází jedna nová janáčkovská inscenace v každé sezóně. V neděli mělo ve Vídeňské státní opeře premiéru první uvedení Věci Makropulos, jako dirigent se zde poprvé představil Jakub Hrůša. Celý článek »

Janáček, Bartók a Novák na zdi Jaromíra Nečase

26. 7. 2015, 8.45 | Boris Klepal

„Von pořád čekal, že něco přijde, von pořád čekal, nepřišlo vůbec nic.“ I tak někdy vypadá čekání na téma, až člověku přijde zpráva, že zemřel Jaromír Nečas. Bylo mu třiadevadesát, požehnaný věk vyplnil požehnanou prací, víc mu přeji klid, než abych truchlil. Celý článek »

Vycházení. Odkud, kam, a proč ne?

5. 4. 2015, 0.01 | Boris Klepal

„Loučení, ó loučení, mý srdýčko je celý zkroucený,“ zpívá se ve staré pražské písni. Někdy se ale chce odejít a někdy se odejít dokonce musí. Dnešní matiné je věnováno odchodům, loučením, putováním a cestám, které končí v mlze, a přece se po nich pořád chodí. I Židé kdysi vyšli z Egypta a nakonec došli až ke Zmrtvýchvstání, ale to se v lidském životě moc často nepřihodí. Člověk prostě jde, kam ho vítr nese, a více či méně si namlouvá, že má všechno ve svých rukou. Celý článek »