
Z mrtvého domu, režie Jiří Heřman. Foto Marek Olbrzymek
1. 11. 2022, 15.09 | Boris Klepal
Z mrtvého domu, režie Jiří Heřman. Foto Marek Olbrzymek
31. 12. 2021, 10.32 | Boris Klepal
Starý muž křičí na mraky. Peter Grimes v Brně, foto Marek Olbrzymek
3. 3. 2017, 8.08 | Boris Klepal
Pavla Vykopalová, Cena Diva 2015 za ženský pěvecký výkon, foto archiv ND Brno
13. 1. 2017, 10.42 | Boris Klepal
Alexander Liebreich, Simona Šaturová, Filharmonie Brno. Foto © Jiří Jelínek
29. 5. 2014, 0.01 | Boris Klepal
Pavla Vykopalová jako Nedda (Komedianti), zdroj www.vykopalova.com
Když se setká Pucciniho Madam Butterfly s Ostrovského Bouří a je u toho Leoš Janáček, vznikne Káťa Kabanová. „Proč lidé nelétají?“ zní její otázka, chce to zkusit. Její krátký vzlet z příšerného manželství ale skončí na dně Volhy. Celý článek »
17. 3. 2014, 0.30 | Boris Klepal
Uměleckým Brnem minulý týden proběhly dva skandály. Tím prvním je Manuál úspěšného diváka, který vytvořilo ND Brno, a vzbudil rozporuplné reakce i vlnu posměchu na Facebooku. Druhý skandál způsobil hasič, který si během pátečního koncertu Filharmonie Brno vyřizoval telefon tak hlasitě, že ho bylo slyšet po celém sále.
Celý článek »
5. 11. 2013, 10.10 | Boris Klepal
Pocta Henryku Góreckému, foto Petr Francán
Když se řekne Polsko, schválně, co se vám vybaví – gastarbajtři rozlezlí po celém světě, šmelina, potraviny vylepšené silničářskou solí? Někdy mám dojem, že se na naše sousedy z bývalého sovětského bloku díváme rádi s despektem, který má z nás samotných udělat něco lepšího. Z tohoto hlediska možná nebyl nejlepší nápad nazvat jeden z vrcholů Moravského podzimu Polský víkend. Jak jinak ale pojmenovat sobotu a neděli věnovanou polským skladatelům a interpretům, a vyhnout se hloupostem, to opravdu nevím. Posluchači by si měli pomalu zvykat na to, že pozoruhodné není jen to, na co jsou dlouhá léta zvyklí, nebo jména přetřásaná ve velkých médiích. Celý článek »
28. 9. 2013, 10.51 | Boris Klepal
Včerejší premiéra Bludného Holanďana dopadla nad moje očekávání, i publikum ji ocenilo vřele a zároveň bez hloupých standing ovation – což bylo tak akorát. Líbilo se mi především hudební nastudování Jakuba Kleckera, měl to dobře promyšlené a vystavěné. O to víc mě mrzí, že se hrála jakási pokroucená verze s jednou přestávkou místo jednolitého proudu hudby, jak ho Richard Wagner napsal. Velmi dobře zpívali Jiří Sulženko a Petr Levíček, jejichž role ale stylově patří spíš do předwagnerovské opery. Ivan Choupenitch (Erik) porazil Szilvii Rálik (Senta) v soutěži o větší tremolo, oba ale mají také pěkné a objemné hlasy. Škoda, že je neumějí lépe používat. Frank Blees (Holanďan) by měl přidat na intenzitě, stylově a typově byl přesný. Režie byla trošku rozkolísaná, Roman Polák dobře vystavěl komorní scény, sbory se ale hýbaly moc do rytmu a námořníci v úvodu třetího dějství tančili poněkud medvědí tanec. Hezká je scéna Pavla Boráka zdůrazňující pomocí jakýchsi klecí omezení našich životů konvencemi, povinnostmi i přehnanými touhami. Kostýmy Petra Čaneckého jsou ryze realistické (kromě Holanďana a jeho posádky, ale kam na duchy s realismem). Je to solidní inscenace v oblastním divadle, což není odsouzení, ale naopak ocenění práce s prostředky, které jsou k dispozici – podrobnější recenzi jsem napsdal na Město hudby➚. Na představení si zajděte, Wagner se u nás moc nehraje a je to pěkná muzika. Celý článek »
17. 6. 2013, 11.53 | Boris Klepal
„Domlátili mě, kus oháňky jsem ztratila,“ vykládá Bystrouška Zlatohřbítkovi při jejich námluvách. Příhody lišky Bystroušky uvedené v parku na Moravském náměstí sice neztratily konec, ale značná část těla chyběla. Bystrouščin dívčí zjev z prvního dějství (kdo a proč takovou hudbu škrtl?), kromě namlouvací scény celé druhé dějství, téměř celý dialog Revírníka s Haraštou a celý výstup Revírníka s Rechtorem a Hostinskou ze třetího dějství… to jsou jen ty nejkřiklavější zásahy. Opera, která má při kompletním provedení jen asi hodinu a čtyřicet minut, byla za hodinku pryč.
10. 1. 2013, 8.31 | Boris Klepal
Včerejší koncert Filharmonie Brno by bylo možno rozdělit na dvě příliš nesouvisející poloviny. Beethovenův Koncert pro housle, violoncello a klavír i Sukův Asrael jsou pozoruhodné a reprezentativní kompozice, ale hledat mezi nimi nějaké nenásilné spojení se mi zdá téměř nemožné. K Filharmonii Brno se na chvíli vrátil její bývalý ředitel David Mareček, tentokrát jako klavírista.
Orchestr vedený Jakubem Hrůšou byl včera dobře připravený, v dobré formě a podle mého názoru hrál hlavní roli i v první polovině večera. Sólisté byli matní, ztráceli se, a to zdaleka ne jen dynamicky. Chyběl jim především charakterističtější projev, jímž by se výrazně odlišili a postavili se jím před orchestr se vším všudy. Filharmonie Brno hrála měkce a lyricky – na Beethovena možná až příliš, ale to už je věc osobního vkusu. I tak provedení trojkoncertu táhla a orchestrální part přinášel po sólových pasážích vítaná oživení.
Asrael (světová premiéra v roce 1907) Josefa Suka je vynikající dílo české symfonické literatury a byl jsem opravdu rád, že na něj v Brně došlo. Monumentální kompozice s hlubokým duchovním obsahem patří do aktuálního proudu hudby počátku dvacátého století. Pomineme-li tragické okolnosti vzniku související se smrtí Antonína Dvořáka a jeho dcery – tedy Sukova tchána a manželky – ocitáme se v díle mahlerovských kvalit i rozměrů. Podle mého názoru je škoda, že se tento aspekt – tedy zařazení Asraela do světového hudebního kontextu – obecně poněkud opomíjí na úkor mimohudebních výkladů, jakkoli jsou přitažlivé a dojemně působivé.
Jakub Hrůša měl partituru výborně promyšlenou a Filharmonie Brno výborně hrála, v podstatě jsem skoro zapomněl, že koncert měl i nějakou první část (Chuck Berry by mohl Asraelovi dočasně věnovat Roll over Beethoven, kdyby se to ke smuteční symfonii hodilo). K lyrickému zvuku přibyla i značná dávka expresivity, provedení bylo dynamicky pestré, dlouhé gradace držely napjatou pozornost po celou hodinu, kterou Asrael trvá. Orchestr hrál velmi dobře jako celek, pozornost na sebe ale přece jen strhávaly výborné bicí, především tympány, a také sólové pasáže prvních houslí a anglického rohu.
Moje obvyklé výhrady směřují k dramaturgii, která měla před Asraela zařadit vhodnější skladbu. Skvělá byla kombinace s Biblickými písněmi při zahájení festivalu Osterklang před dvěma lety ve Vídni, ale našla by se jistě i jiná a stejně působivá varianta. Koncert se opakuje ještě dnes večer, především díky Asraelovi jej mohu jedině doporučit.
Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle, violoncello a klavír op. 56, Josef Suk: Asrael, symfonie pro velký orchestr c moll op. 27. Hudební nastudování – Jakub Hrůša, František Novotný – housle, Michal Kaňka – violoncello, David Mareček – klavír, Filharmonie Brno. 9. 1 .2013, Janáčkovo divadlo, Brno.