Divadelní rok na stupních vítězů. Ceny Diva 2016

3. 3. 2017, 8.08 | Boris Klepal

Pavla Vykopalová, Cena Diva 2015 za ženský pěvecký výkon, foto archiv ND Brno

Pavla Vykopalová, Cena Diva 2015 za ženský pěvecký výkon, foto archiv ND Brno

Žebříčky, ceny, zlaté sošky a červené koberce: nemusí to být zrovna předávání Grammy a Oscarů, aby publikum přešlo do módu vzrušeného očekávání, přemýšlení o vlastních tipech a zodpovědného okusování tužky při vyplňování lístků v diváckých anketách. Národní divadlo Brno letos rozšířilo ceny svého časopisu Diva kromě diváckých také o ceny kritiků a teoretiků. K účasti jsem byl vyzván i já, takže tentokrát ani moje tužka nezůstala suchá. Celý článek »

Strauss a Mahler mezi životem, smrtí a věčností. Filharmonie Brno ve vrcholné formě

13. 1. 2017, 10.42 | Boris Klepal

filharmonie-brno-liebreich-saturova-2017-01-jiri-jelinek-010

Alexander Liebreich, Simona Šaturová, Filharmonie Brno. Foto © Jiří Jelínek

Filharmonie Brno na svém třetím abonentním koncertu v Janáčkově divadle uvedla takřka operní večer – výraznou roli v celém programu hrál zpěv. Na programu byly Čtyři poslední písně Richarda Strausse a Symfonie č. 4 Gustava Mahlera se závěrečnou vokální větou. Orchestr se předvedl v natolik mimořádné kvalitě, až odsunul vokální složku na vedlejší kolej. Kdyby podal tak nečekaný výkon sportovec, nejspíš by musel na antidopingový test. Včerejší úspěch brněnských filharmoniků byl ovšem „čistý“ a jeho strůjcem byl dirigent Alexander Liebreich. Celý článek »

Káťa Kabanová – poslední dvě představení v Brně

29. 5. 2014, 0.01 | Boris Klepal

Pavla Vykopalová jako Nedda (Komedianti), zdroj www.vykopalova.com

Pavla Vykopalová jako Nedda (Komedianti), zdroj www.vykopalova.com

Když se setká Pucciniho Madam Butterfly s Ostrovského Bouří a je u toho Leoš Janáček, vznikne Káťa Kabanová. „Proč lidé nelétají?“ zní její otázka, chce to zkusit. Její krátký vzlet z příšerného manželství ale skončí na dně Volhy. Celý článek »

Co jste uhasili vy, že si dovolujete kritizovat? Manuál úspěšného diváka

17. 3. 2014, 0.30 | Boris Klepal

hasic-1018822_21453995

Uměleckým Brnem minulý týden proběhly dva skandály. Tím prvním je Manuál úspěšného diváka, který vytvořilo ND Brno, a vzbudil rozporuplné reakce i vlnu posměchu na Facebooku. Druhý skandál způsobil hasič, který si během pátečního koncertu Filharmonie Brno vyřizoval telefon tak hlasitě, že ho bylo slyšet po celém sále.
Celý článek »

Polsko, šmelina a hudba, na kterou se nechodí

5. 11. 2013, 10.10 | Boris Klepal

katowicky-orchestr-strugala-2013-11-francan-013

Pocta Henryku Góreckému, foto Petr Francán

Když se řekne Polsko, schválně, co se vám vybaví – gastarbajtři rozlezlí po celém světě, šmelina, potraviny vylepšené silničářskou solí? Někdy mám dojem, že se na naše sousedy z bývalého sovětského bloku díváme rádi s despektem, který má z nás samotných udělat něco lepšího. Z tohoto hlediska možná nebyl nejlepší nápad nazvat jeden z vrcholů Moravského podzimu Polský víkend. Jak jinak ale pojmenovat sobotu a neděli věnovanou polským skladatelům a interpretům, a vyhnout se hloupostem, to opravdu nevím. Posluchači by si měli pomalu zvykat na to, že pozoruhodné není jen to, na co jsou dlouhá léta zvyklí, nebo jména přetřásaná ve velkých médiích. Celý článek »

Bludný Holanďan v zajetí práce, osudu a prokletí

28. 9. 2013, 10.51 | Boris Klepal

Szilvia Rálik a Ivan Choupenitch, Bludný Holanďan, foto Jana Hallová

Včerejší premiéra Bludného Holanďana dopadla nad moje očekávání, i publikum ji ocenilo vřele a zároveň bez hloupých standing ovation – což bylo tak akorát. Líbilo se mi především hudební nastudování Jakuba Kleckera, měl to dobře promyšlené a vystavěné. O to víc mě mrzí, že se hrála jakási pokroucená verze s jednou přestávkou místo jednolitého proudu hudby, jak ho Richard Wagner napsal. Velmi dobře zpívali Jiří SulženkoPetr Levíček, jejichž role ale stylově patří spíš do předwagnerovské opery. Ivan Choupenitch (Erik) porazil Szilvii Rálik (Senta) v soutěži o větší tremolo, oba ale mají také pěkné a objemné hlasy. Škoda, že je neumějí lépe používat. Frank Blees (Holanďan) by měl přidat na intenzitě, stylově a typově byl přesný. Režie byla trošku rozkolísaná, Roman Polák dobře vystavěl komorní scény, sbory se ale hýbaly moc do rytmu a námořníci v úvodu třetího dějství tančili poněkud medvědí tanec. Hezká je scéna Pavla Boráka zdůrazňující pomocí jakýchsi klecí omezení našich životů konvencemi, povinnostmi i přehnanými touhami. Kostýmy Petra Čaneckého jsou ryze realistické (kromě Holanďana a jeho posádky, ale kam na duchy s realismem). Je to solidní inscenace v oblastním divadle, což není odsouzení, ale naopak ocenění práce s prostředky, které jsou k dispozici – podrobnější recenzi jsem napsdal na Město hudby➚. Na představení si zajděte, Wagner se u nás moc nehraje a je to pěkná muzika. Celý článek »

Bystrouška nejen oháňky zbavená

17. 6. 2013, 11.53 | Boris Klepal

„Domlátili mě, kus oháňky jsem ztratila,“ vykládá Bystrouška Zlatohřbítkovi při jejich námluvách. Příhody lišky Bystroušky uvedené v parku na Moravském náměstí sice neztratily konec, ale značná část těla chyběla. Bystrouščin dívčí zjev z prvního dějství (kdo a proč takovou hudbu škrtl?), kromě namlouvací scény celé druhé dějství, téměř celý dialog Revírníka s Haraštou a celý výstup Revírníka s Rechtorem a Hostinskou ze třetího dějství… to jsou jen ty nejkřiklavější zásahy. Opera, která má při kompletním provedení jen asi hodinu a čtyřicet minut, byla za hodinku pryč.

Příhody lišky Bystroušky, Moravské náměstí, foto archiv Divadelního světa

Celý článek »

Beethovenův trojkoncert ve stínu Asraela

10. 1. 2013, 8.31 | Boris Klepal

Včerejší koncert Filharmonie Brno by bylo možno rozdělit na dvě příliš nesouvisející poloviny. Beethovenův Koncert pro housle, violoncello a klavír i Sukův Asrael jsou pozoruhodné a reprezentativní kompozice, ale hledat mezi nimi nějaké nenásilné spojení se mi zdá téměř nemožné. K Filharmonii Brno se na chvíli vrátil její bývalý ředitel David Mareček, tentokrát jako klavírista.

Orchestr vedený Jakubem Hrůšou byl včera dobře připravený, v dobré formě a podle mého názoru hrál hlavní roli i v první polovině večera. Sólisté byli matní, ztráceli se, a to zdaleka ne jen dynamicky. Chyběl jim především charakterističtější projev, jímž by se výrazně odlišili a postavili se jím před orchestr se vším všudy. Filharmonie Brno hrála měkce a lyricky – na Beethovena možná až příliš, ale to už je věc osobního vkusu. I tak provedení trojkoncertu táhla a orchestrální part přinášel po sólových pasážích vítaná oživení.

Asrael (světová premiéra v roce 1907) Josefa Suka je vynikající dílo české symfonické literatury a byl jsem opravdu rád, že na něj v Brně došlo. Monumentální kompozice s hlubokým duchovním obsahem patří do aktuálního proudu hudby počátku dvacátého století. Pomineme-li tragické okolnosti vzniku související se smrtí Antonína Dvořáka a jeho dcery – tedy Sukova tchána a manželky – ocitáme se v díle mahlerovských kvalit i rozměrů. Podle mého názoru je škoda, že se tento aspekt – tedy zařazení Asraela do světového hudebního kontextu – obecně poněkud opomíjí na úkor mimohudebních výkladů, jakkoli jsou přitažlivé a dojemně působivé.

Jakub Hrůša měl partituru výborně promyšlenou a Filharmonie Brno výborně hrála, v podstatě jsem skoro zapomněl, že koncert měl i nějakou první část (Chuck Berry by mohl Asraelovi dočasně věnovat Roll over Beethoven, kdyby se to ke smuteční symfonii hodilo). K lyrickému zvuku přibyla i značná dávka expresivity, provedení bylo dynamicky pestré, dlouhé gradace držely napjatou pozornost po celou hodinu, kterou Asrael trvá. Orchestr hrál velmi dobře jako celek, pozornost na sebe ale přece jen strhávaly výborné bicí, především tympány, a také sólové pasáže prvních houslí a anglického rohu.

Moje obvyklé výhrady směřují k dramaturgii, která měla před Asraela zařadit vhodnější skladbu. Skvělá byla kombinace s Biblickými písněmi při zahájení festivalu Osterklang před dvěma lety ve Vídni, ale našla by se jistě i jiná a stejně působivá varianta. Koncert se opakuje ještě dnes večer, především díky Asraelovi jej mohu jedině doporučit.

Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle, violoncello a klavír op. 56, Josef Suk: Asrael, symfonie pro velký orchestr c moll op. 27. Hudební nastudování – Jakub Hrůša, František Novotný – housle, Michal Kaňka – violoncello, David Mareček – klavír, Filharmonie Brno. 9. 1 .2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Nohama v novém roce, hlavou v Silvestru

2. 1. 2013, 9.29 | Boris Klepal

Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Slovanské tance a zdravici primátora Onderky, loňské úspěchy připomněl prozatímní ředitel Roman Fürle. Začněme od konce, tedy od koncertu samotného.

Slovanské tance patří k pokladům českého (i světového) repertoáru a špičkový český orchestr, za nějž se i sami brněnští filharmonici pravděpodobně pokládají, by je měl zahrát jedině špičkově. Z tohoto hlediska koncert měl rezervy, byť orchestr samotný nedělal vyložené chyby. Zezačátku mi vadily rozmazané smyčce, které se definitivně zkonsolidovaly až v první Skočné (tanec č. 5). Horší byla dynamická a tempová rozkolísanost, kterou je ovšem těžké vyčítat orchestru a jde na vrub dirigenta.

Petr Altrichter se zdál být až v nepřirozeně dobré náladě a k rozevláté dirigentské kreaci přidal řadu baletních prvků. Pohled to byl zábavný, ale neřekl bych, že je s orchestrem natolik srostlý a sžitý, aby si to mohl dovolit. Měl jsem dojem, že se zabývá především sám sebou a své pojetí spíš na místě improvizuje, než že by ho měl promyšlené a nazkoušené. V celkovém zvuku se většinou úplně ztrácely lesní rohy, místy zase jejich přiznávky trčely nepřirozeně ven, jednotlivé nástrojové skupiny se vůbec občas vynořovaly a zase mizely bez zřetelného záměru. Až na pár výjimek zcela neslyšné tympány jdou spíš na vrub hráče – výměny paliček působily jako doplňková pantomima v pozadí – ale čekal bych, že si dirigent něčeho takového všimne a postará se o nápravu. Nevyzpytatelné byly i změny tempa.

Celý článek »

Laskavý Mendelssohn, odbytý Beethoven a Brahms

30. 11. 2012, 8.10 | Boris Klepal

Když chcete hrát nesčetněkrát omleté skladby klasicko-romantického repertoáru, hleďte je hrát pořádně. To je můj zásadní vzkaz pro Christopha MülleraFilharmonii Brno po včerejším koncertu. Mendelssohnův houslový koncert dopadl ještě dobře, ale předehra k Fideliovi a Brahmsova druhá symfonie držely pohromadě jen stěží a jakkoliv se publikum nechalo oklamat efektními závěry, k nimž se Christoph Müller upínal, celek opravdu nestál za moc.

Yossif Ivanov, ilustrační foto, zdroj http://londonphilharmonic.wordpress.com

Yossif Ivanov, ilustrační foto, zdroj http://londonphilharmonic.wordpress.com

Celý článek »