Věc Makropulos, Welsh National Oper. Foto Richard Hubert Smith
Drama splašeného času a touhy po nesmrtelnosti začíná u Rudolfa II. a končí v apartmá luxusního prvorepublikového hotelu. Tomáš Hanus přiváží Věc Makropulos na festival Janáček Brno pouhé dva měsíce po její premiéře ve Velšské národní opeře, kde působí jako šéfdirigent.
Káťa Kabanová v Grand Théâtre de Genève. Foto www.gtg.ch
O svých dvou vystoupeních na festivalu Janáček Brno se Tomáš Netopil rozhovořil v jihoitalském Bari. Pochvaloval si mozartovský a mendelssohnovský večer, který měl před sebou, ale hned také připomněl novou inscenaci Káti Kabanové. Připravoval ji koncem října v ženevském Grand Théâtre, v neděli ji představí také na festivalu Janáček Brno.
Mezi tragédií a fraškou se pohybuje Vokální symfonie, jejíž emocionální nápor dává zabrat i lidem, kteří nezažili 50. léta ani jinou formu totality. Právě silnou reflexi tehdejší beznaděje přinesl Vladimír Sommer mezi časkými skladateli jako první. O provedení jeho díla na festivalu Janáček Brno hovoří dirigent Marko Ivanović.
Z mrtvého domu, režie Jiří Heřman. Foto Marek Olbrzymek
Z hlubin beznaděje ke světlu provede diváky unikátní scénické spojení opery Z mrtvého domu s Glagolskou mší, které zahájí festival Janáček Brno. Dirigent Jakub Hrůša o projektu promluvil dlouho před začátkem zkoušek letos v březnu.
Dnes večer začíná festival Janáček Brno, hrát se bude Káťa Kabanová v inscenaci Roberta Carsena – ta bude mít českou premiéru. Řeka Volha zaleje celé jeviště, Carsen má smysl jak pro velké efekty, tak pro to, aby dávaly smysl. Pokud se za život pokládá i něco jiného než chlemtání piva na Jakubském náměstí, tak je uvedení jeho inscenace skutečným oživením města. Zajít si na ni by mělo být stejně in jako vyzkoušet novou nabídku drinků v Baru, který neexistuje. Celý článek »
Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena, Z mrtvého domu v provokativním ztvárnění z Norimberku, Reichova The Cave, Schönbergovo Očekávání a Modrovousův hrad Bély Bartóka v režii Davida Radoka a nakonec Její pastorkyňa režírovaná Martinem Glaserem. Top události festivalu Janáček Brno byly vždy operní. Jak jinak, nakonec i Janáčkovo dílo má své nejvýraznější vrcholy v opeře. Přinejmenším jeden vedlejší proud festivalu si ale zaslouží maximální pozornost: totiž série pěti sborových koncertů. Celý článek »
Žánrově otevřenější posluchači byli v sobotu v Brně postaveni před Sofiinu volbu. V hale na Vodově koncertoval Herbie Hancock, a zároveň končil festival Janáček Brno provedením Glagolské mše. Nebylo to ovšem jen tak ledajaké provedení, ale opakování světové premiéry se stejnou sestavou účinkujících těles, ve stejném sále, se stejnými varhanami a v původní verzi. Výjmečná to byla událost, výjimečný byl i samotný zážitek.
Každé publikum si musí svoje trápení přestát – bohužel i během festivalu Janáček Brno 2014. Její pastorkyňa v nastudování Chorvatského národního divadla ze Zagrebu byla utrpením, které jsem se rozhodl ukončit dobrovolným odchodem z tohoto divadelního světa již po druhém dějství. Celý článek »
Září už je za polovinou a Zápisník zmizelého se stále nemůže vzpamatovat z prázdnin. Důvod je jednoduchý – jsem v nich taky pořád zabořený a nechce se mi ven. Celý článek »
Screenshot z webu Rok Leoše Janáčka, rokjanacka.cz
Pražské Národní divadlo právě uvedlo premiéru projektu Roberta Wilsona, Aleše Březiny a Soni Červené 1914. Být nejočekávanější divadelní událostí sezóny je sice nebezpečný závazek, ale také záruka, že se o věci mluví dlouho předem i dlouho potom. A pak jsou tu věci, o kterých se nemluví, třeba brněnská Věc Makropulos v inscenaci Davida Radoka. Celý článek »