Osud člověka, umělce a díla. S afterparty na Skleněné louce

6. 10. 2014, 10.43 | Boris Klepal

osud-janackovo-divadlo-2014-10-006

Snad nejpodivnější dílo Leoše Janáčka Osud oprášili v brněnské opeře před festivalem Janáček Brno. Inscenace je stará dva roky, konzervativní a konvenční s několika drobnými nápady, ale dobře usazená a hudebně i divadelně plyne jakoby sama od sebe. Celý článek »

Bludný Holanďan v zajetí práce, osudu a prokletí

28. 9. 2013, 10.51 | Boris Klepal

Szilvia Rálik a Ivan Choupenitch, Bludný Holanďan, foto Jana Hallová

Včerejší premiéra Bludného Holanďana dopadla nad moje očekávání, i publikum ji ocenilo vřele a zároveň bez hloupých standing ovation – což bylo tak akorát. Líbilo se mi především hudební nastudování Jakuba Kleckera, měl to dobře promyšlené a vystavěné. O to víc mě mrzí, že se hrála jakási pokroucená verze s jednou přestávkou místo jednolitého proudu hudby, jak ho Richard Wagner napsal. Velmi dobře zpívali Jiří SulženkoPetr Levíček, jejichž role ale stylově patří spíš do předwagnerovské opery. Ivan Choupenitch (Erik) porazil Szilvii Rálik (Senta) v soutěži o větší tremolo, oba ale mají také pěkné a objemné hlasy. Škoda, že je neumějí lépe používat. Frank Blees (Holanďan) by měl přidat na intenzitě, stylově a typově byl přesný. Režie byla trošku rozkolísaná, Roman Polák dobře vystavěl komorní scény, sbory se ale hýbaly moc do rytmu a námořníci v úvodu třetího dějství tančili poněkud medvědí tanec. Hezká je scéna Pavla Boráka zdůrazňující pomocí jakýchsi klecí omezení našich životů konvencemi, povinnostmi i přehnanými touhami. Kostýmy Petra Čaneckého jsou ryze realistické (kromě Holanďana a jeho posádky, ale kam na duchy s realismem). Je to solidní inscenace v oblastním divadle, což není odsouzení, ale naopak ocenění práce s prostředky, které jsou k dispozici – podrobnější recenzi jsem napsdal na Město hudby➚. Na představení si zajděte, Wagner se u nás moc nehraje a je to pěkná muzika. Celý článek »

Bystrouška nejen oháňky zbavená

17. 6. 2013, 11.53 | Boris Klepal

„Domlátili mě, kus oháňky jsem ztratila,“ vykládá Bystrouška Zlatohřbítkovi při jejich námluvách. Příhody lišky Bystroušky uvedené v parku na Moravském náměstí sice neztratily konec, ale značná část těla chyběla. Bystrouščin dívčí zjev z prvního dějství (kdo a proč takovou hudbu škrtl?), kromě namlouvací scény celé druhé dějství, téměř celý dialog Revírníka s Haraštou a celý výstup Revírníka s Rechtorem a Hostinskou ze třetího dějství… to jsou jen ty nejkřiklavější zásahy. Opera, která má při kompletním provedení jen asi hodinu a čtyřicet minut, byla za hodinku pryč.

Příhody lišky Bystroušky, Moravské náměstí, foto archiv Divadelního světa

Celý článek »

V každém tvoru jiskra Boží, v Miloši Štědroňovi nejmíň dvě

23. 2. 2012, 7.06 | Boris Klepal

Koncert k sedmdesátinám Miloše Štědroně v Besedním domě měl poněkud barokní rozměry ve shodě s osobností oslavence. Rozličné žánry se zřejmě nikdo ani nepokusil dramaturgicky propojit – dramaturgickým důvodem pro pestrou směs gratulantů byl Miloš Štědroň sám.

Miloš Štědroň, ilustrační foto, zdroj Filharmonie Brno

Celý článek »

Ruleta v níž se nevyhrává

13. 9. 2011, 7.12 | Boris Klepal

Koncertní provedení „surrealistické detektivky“, jak Zdenek Merta nazývá svou operu Ruleta, nebylo zrovna šťastným vykročením do nové sezóny. Na vině byla především bezkrevná, eklektická hudba díla.

Jorda Katarína Kramolišová a Josef Moravec, foto Jana Hallová

Celý článek »

Nádherný zpěv není všechno

20. 5. 2011, 8.35 | Boris Klepal

Dětský sbor Kantiléna zazpíval na špičkové úrovni, což se od špičkového sboru očekává. Dramaturgie byla bohužel nevyvážená a měla sestupnou tendenci.

Kantiléna a Jakub Klecker ve Zbrojovce, foto Boris Klepal

Celý článek »

Turandot a mnoho scénických hádanek

3. 5. 2011, 9.18 | Boris Klepal

Brněnské nastudování Turandot se v řadě ohledů vydařilo, především po hudební stránce. Inscenace šla ve snaze o pestrost za hranici pochopitelnosti a občas i vkusu.

Turandot, ND Brno, foto Jana Hallová

Celý článek »

Šárka, Ariadna a hra na mýtus

26. 11. 2010, 13.07 | Boris Klepal

Hravé, výtvarně téměř komiksové pojetí a dominantní ženské hrdinky spojovaly dvě odlišně myšlené opery: prvotinu Leoše Janáčka Šárka a snovou Ariadnu, pozdní dílo Bohuslava Martinů.

Šárka, ilustrační foto

Celý článek »

Jana z Arku na hranici kýče

15. 10. 2010, 11.16 | Boris Klepal

Uzavřít festival něčím velkolepým je snaha pochopitelná, zničit kvůli tomu špatnou inscenací oduševnělé dílo už je pochopitelné o dost méně. Oratorium Jana z Arku na hranici zpracovává velké téma velkými hudebními prostředky, jeho podstata je však intimní, což Stanislav Moša ve svém scénickém pojetí úplně ignoroval. Je to tím větší škoda, že hudební úroveň večera byla velmi dobrá, i přes všechny handicapy způsobené nevyhovujícím prostředím hokejové haly Rondo. Celý článek »