Včerejší premiéra Bludného Holanďana dopadla nad moje očekávání, i publikum ji ocenilo vřele a zároveň bez hloupých standing ovation – což bylo tak akorát. Líbilo se mi především hudební nastudování Jakuba Kleckera, měl to dobře promyšlené a vystavěné. O to víc mě mrzí, že se hrála jakási pokroucená verze s jednou přestávkou místo jednolitého proudu hudby, jak ho Richard Wagner napsal. Velmi dobře zpívali Jiří Sulženko a Petr Levíček, jejichž role ale stylově patří spíš do předwagnerovské opery. Ivan Choupenitch (Erik) porazil Szilvii Rálik (Senta) v soutěži o větší tremolo, oba ale mají také pěkné a objemné hlasy. Škoda, že je neumějí lépe používat. Frank Blees (Holanďan) by měl přidat na intenzitě, stylově a typově byl přesný. Režie byla trošku rozkolísaná, Roman Polák dobře vystavěl komorní scény, sbory se ale hýbaly moc do rytmu a námořníci v úvodu třetího dějství tančili poněkud medvědí tanec. Hezká je scéna Pavla Boráka zdůrazňující pomocí jakýchsi klecí omezení našich životů konvencemi, povinnostmi i přehnanými touhami. Kostýmy Petra Čaneckého jsou ryze realistické (kromě Holanďana a jeho posádky, ale kam na duchy s realismem). Je to solidní inscenace v oblastním divadle, což není odsouzení, ale naopak ocenění práce s prostředky, které jsou k dispozici – podrobnější recenzi jsem napsdal na Město hudby➚. Na představení si zajděte, Wagner se u nás moc nehraje a je to pěkná muzika. Celý článek »