Lety na dno i do vítězných konců

4. 5. 2014, 0.01 | Boris Klepal

Podivuhodná letecká dobrodružství i letadla jsou hlavním námětem dnešního matiné, mezi nimi se ale také ponoříme do tajemství času. To všechno proto, že před devadesáti pěti lety zahynul při letecké havárii Milan Rastislav Štefánik (21. 7. 1880 – 4. 5. 1919). Je považován za jednoho ze zakladatelů Československa, tak se snad vejde i do Roku české hudby, na který si letos v Zápisníku hrajeme. Celý článek »

Sono Centrum a Zábrdovice: jeden člověk, jeden zvuk, jeden svět

24. 4. 2014, 11.44 | Boris Klepal

Sono Centrum, foto archiv klubu

Sono Centrum, foto archiv klubu

Včera se mi naskytla neobvyklá příležitost k bezprostřednímu srovnání dvou vzdálených, a přece i blízkých prostředí. Perfektně zazpívaná moteta pozdní renesance v zábrdovickém kostele jsem slyšel hodinu po předváděčce luxusního hudebního klubu Sono Centrum. Celý článek »

Co jste uhasili vy, že si dovolujete kritizovat? Manuál úspěšného diváka

17. 3. 2014, 0.30 | Boris Klepal

hasic-1018822_21453995

Uměleckým Brnem minulý týden proběhly dva skandály. Tím prvním je Manuál úspěšného diváka, který vytvořilo ND Brno, a vzbudil rozporuplné reakce i vlnu posměchu na Facebooku. Druhý skandál způsobil hasič, který si během pátečního koncertu Filharmonie Brno vyřizoval telefon tak hlasitě, že ho bylo slyšet po celém sále.
Celý článek »

Symfonické básnění Svatopluka Havelky

23. 2. 2014, 0.01 | Boris Klepal

Dnes slaví svátek Svatopluk, což by mohlo svádět k tématu Velké Moravy, jejíž nejvýznamnější panovník se právě tak jmenoval. Mohli bychom se taky poohlédnout za repertoárem mužského sboru Svatopluk ze Žďáru nad Sázavou, který byl po velkomoravském knížeti pojmenován v roce 1863 a od té doby působí s přestávkami dodnes. Nicméně na základě chabé jmenné asociace se skladatelem pro dnešní matiné stal Svatopluk Havelka (2. 5. 1925 – 24. 2. 2009), otec mnohem slavnějšího operního režiséra, herce a entertainera Ondřeje. Celý článek »

Polsko, šmelina a hudba, na kterou se nechodí

5. 11. 2013, 10.10 | Boris Klepal

katowicky-orchestr-strugala-2013-11-francan-013

Pocta Henryku Góreckému, foto Petr Francán

Když se řekne Polsko, schválně, co se vám vybaví – gastarbajtři rozlezlí po celém světě, šmelina, potraviny vylepšené silničářskou solí? Někdy mám dojem, že se na naše sousedy z bývalého sovětského bloku díváme rádi s despektem, který má z nás samotných udělat něco lepšího. Z tohoto hlediska možná nebyl nejlepší nápad nazvat jeden z vrcholů Moravského podzimu Polský víkend. Jak jinak ale pojmenovat sobotu a neděli věnovanou polským skladatelům a interpretům, a vyhnout se hloupostem, to opravdu nevím. Posluchači by si měli pomalu zvykat na to, že pozoruhodné není jen to, na co jsou dlouhá léta zvyklí, nebo jména přetřásaná ve velkých médiích. Celý článek »

Zvolte si svůj podzim

25. 10. 2013, 0.33 | Boris Klepal

malhostovice-kurim-2013-10-001

Dnes je první den voleb do Poslanecké sněmovny a je to všechno na vás. Opravdu jen na vás, takže nečekejte žádné chytré rady, snad kromě jedné. Nedejte na doporučení chytráků, kteří vědí všechno nejlíp, a rozhodněte se podle toho, kdo se vám líbí. Je úplně jedno, jestli ti dobří rádcové stojí v televizním studiu nebo šaškují v sauně, vykašlete se na ně. Volíte za sebe, ne za všeobecné blaho nebo budoucnost svých dětí. A po volbách se taky vykašlete na všechny ty trapné kecy o emigraci, stejně nikam neodjedete. V Brně můžete povolební zklamání, které nás všechny čeká, zahnat hudbou – v neděli začíná Moravský podzim. Celý článek »

Expozice nové hudby do telefonu

29. 5. 2013, 12.09 | Boris Klepal

Expozice nové hudby přišla letos s věcí, po které jsem se poohlížel už loni – s aplikací do telefonu. K mání je jak pro Android, tak pro iPhone, iPod a iPad. Obsahuje aktuální line up, feed novinek, možnost vytvoření vlastního kalendáře akcí, samozřejmě celý program, info o festivalu a účinkujících. Jsem rád, že si současná hudba konečně také začala všímat současných technologií. Pokud k tomu přispělo moje loňské online zpravodajství, tak mělo aspoň nějaký smysl (a kdyby se i další příspěvkové organizace začaly probouzet a podívaly se, co se děje kolem, bylo by to ještě lepší. A nemyslím tím, že pan Michalík připustí ředitele ND Brno ze zahraničí… tedy ze Slovenska.).

Expozice nové hudby, screenshot

Beethovenův trojkoncert ve stínu Asraela

10. 1. 2013, 8.31 | Boris Klepal

Včerejší koncert Filharmonie Brno by bylo možno rozdělit na dvě příliš nesouvisející poloviny. Beethovenův Koncert pro housle, violoncello a klavír i Sukův Asrael jsou pozoruhodné a reprezentativní kompozice, ale hledat mezi nimi nějaké nenásilné spojení se mi zdá téměř nemožné. K Filharmonii Brno se na chvíli vrátil její bývalý ředitel David Mareček, tentokrát jako klavírista.

Orchestr vedený Jakubem Hrůšou byl včera dobře připravený, v dobré formě a podle mého názoru hrál hlavní roli i v první polovině večera. Sólisté byli matní, ztráceli se, a to zdaleka ne jen dynamicky. Chyběl jim především charakterističtější projev, jímž by se výrazně odlišili a postavili se jím před orchestr se vším všudy. Filharmonie Brno hrála měkce a lyricky – na Beethovena možná až příliš, ale to už je věc osobního vkusu. I tak provedení trojkoncertu táhla a orchestrální part přinášel po sólových pasážích vítaná oživení.

Asrael (světová premiéra v roce 1907) Josefa Suka je vynikající dílo české symfonické literatury a byl jsem opravdu rád, že na něj v Brně došlo. Monumentální kompozice s hlubokým duchovním obsahem patří do aktuálního proudu hudby počátku dvacátého století. Pomineme-li tragické okolnosti vzniku související se smrtí Antonína Dvořáka a jeho dcery – tedy Sukova tchána a manželky – ocitáme se v díle mahlerovských kvalit i rozměrů. Podle mého názoru je škoda, že se tento aspekt – tedy zařazení Asraela do světového hudebního kontextu – obecně poněkud opomíjí na úkor mimohudebních výkladů, jakkoli jsou přitažlivé a dojemně působivé.

Jakub Hrůša měl partituru výborně promyšlenou a Filharmonie Brno výborně hrála, v podstatě jsem skoro zapomněl, že koncert měl i nějakou první část (Chuck Berry by mohl Asraelovi dočasně věnovat Roll over Beethoven, kdyby se to ke smuteční symfonii hodilo). K lyrickému zvuku přibyla i značná dávka expresivity, provedení bylo dynamicky pestré, dlouhé gradace držely napjatou pozornost po celou hodinu, kterou Asrael trvá. Orchestr hrál velmi dobře jako celek, pozornost na sebe ale přece jen strhávaly výborné bicí, především tympány, a také sólové pasáže prvních houslí a anglického rohu.

Moje obvyklé výhrady směřují k dramaturgii, která měla před Asraela zařadit vhodnější skladbu. Skvělá byla kombinace s Biblickými písněmi při zahájení festivalu Osterklang před dvěma lety ve Vídni, ale našla by se jistě i jiná a stejně působivá varianta. Koncert se opakuje ještě dnes večer, především díky Asraelovi jej mohu jedině doporučit.

Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle, violoncello a klavír op. 56, Josef Suk: Asrael, symfonie pro velký orchestr c moll op. 27. Hudební nastudování – Jakub Hrůša, František Novotný – housle, Michal Kaňka – violoncello, David Mareček – klavír, Filharmonie Brno. 9. 1 .2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Nohama v novém roce, hlavou v Silvestru

2. 1. 2013, 9.29 | Boris Klepal

Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Slovanské tance a zdravici primátora Onderky, loňské úspěchy připomněl prozatímní ředitel Roman Fürle. Začněme od konce, tedy od koncertu samotného.

Slovanské tance patří k pokladům českého (i světového) repertoáru a špičkový český orchestr, za nějž se i sami brněnští filharmonici pravděpodobně pokládají, by je měl zahrát jedině špičkově. Z tohoto hlediska koncert měl rezervy, byť orchestr samotný nedělal vyložené chyby. Zezačátku mi vadily rozmazané smyčce, které se definitivně zkonsolidovaly až v první Skočné (tanec č. 5). Horší byla dynamická a tempová rozkolísanost, kterou je ovšem těžké vyčítat orchestru a jde na vrub dirigenta.

Petr Altrichter se zdál být až v nepřirozeně dobré náladě a k rozevláté dirigentské kreaci přidal řadu baletních prvků. Pohled to byl zábavný, ale neřekl bych, že je s orchestrem natolik srostlý a sžitý, aby si to mohl dovolit. Měl jsem dojem, že se zabývá především sám sebou a své pojetí spíš na místě improvizuje, než že by ho měl promyšlené a nazkoušené. V celkovém zvuku se většinou úplně ztrácely lesní rohy, místy zase jejich přiznávky trčely nepřirozeně ven, jednotlivé nástrojové skupiny se vůbec občas vynořovaly a zase mizely bez zřetelného záměru. Až na pár výjimek zcela neslyšné tympány jdou spíš na vrub hráče – výměny paliček působily jako doplňková pantomima v pozadí – ale čekal bych, že si dirigent něčeho takového všimne a postará se o nápravu. Nevyzpytatelné byly i změny tempa.

Celý článek »

Všechno nejhorší v novém roce

30. 12. 2012, 20.22 | Boris Klepal

Rok 2012 byl v brněnském oficiálním umění rokem změn shora – hned tři příspěvkové instituce opustili jejich ředitelé. Zbyněk Matějů odešel z Filharmonie Brno, Daniel Dvořák z Národního divadla Brno, oba alespoň navenek z vlastního rozhodnutí. Matějů byl ředitel nevýrazný, sotva se dá říci, že ve Filharmonii zanechal nějakou stopu. Dvořák za sebou kromě několika vydařených premiér zanechal především sloní šlápoty a  rozvrácenou činohru i operu, jeho duch však – v osobě Evy Blahové – kráčí dál. Rostislav Koryčánek měl mimořádné výsledky a z Domu umění neodešel, ale brněnský magistrát se zachoval konzistentně jako zdegenerovaný správce kolonií a vyhodil ho sám – ve třech se to lépe táhne. Za tolik péče o zcela zbytečné a okrajové umění dík. Primátora Romana Onderku evidentně nezajímá jen Kometa – do té se sice směřují peníze, organizaci samotnou ale zřejmě nikdo neovlivňuje.

Roman Onderka, volební kampaň 2010, foto http://blog.idnes.cz/

Roman Onderka (volební kampaň 2010) v dresu Komety Brno – hazardní společnost Kajot, sázková kancelář Tip Sport, stavební společnosti OHL ŽSStrabag, pod tím vším dole Brno, foto http://blog.idnes.cz/

Je to dobře, protože požadavky kladené na kulturní instituce by jí neudělaly dobře. Letmým nahlédnutím do soupisky jsem například zjistil, že mnozí hráči vůbec nejsou z Brna, dokonce ani ti nejdůležitější. Brankáři Martin Falter a Jiří Trvaj jsou z Ostravy a z Havířova, kapitán Radim Bičánek je z Uherského Hradiště a po většinu kariéry se navíc zakopal kdesi v Kanadě. Miroslav Holec, který hraje s číslem 11(!!!), je dokonce z Písku – stejně jako pomník Kometě, který dlouhou dobu hyzdil náměstí Svobody. Kometě jednoznačně chybí i větší žánrový a generační záběr, profesionální hokejisté ověnčení zahraničními úspěchy nejsou všechno. Je potřeba oslovit nadšené místní sportovce všech věkových skupin, jejichž hru pochopí i širší veřejnost. A pokud by současné vedení nevědělo, jak takové problémy řešit, povoláme trenéra z Ústí nad Labem a je to. Pokud má takový přístup fungovat v Domě umění, proč ne v hokeji.

Abych to tedy shrnul, protože teď se shrnuje. Do brněnské opery jsem přestal chodit, běžná představení jsou v zásadě nesnesitelná, festivalové a jinak mimořádné inscenace úroveň divadla nedělají, „žáci“ ředitelky Blahové teprve ne. Aspoň že měl zatím Jiří Zahrádka volnou ruku v dramaturgii festivalu Janáček Brno. Filharmonii ještě zvládám, i když občas s odřenýma ušima – ale díky za Expozici nové hudby. Dům umění pro mě bude asi dlouho nakyslé tabu. Věci, které pokládám v uplynulém roce za zdařilé, neměly většinou s oficiálními strukturami města (případně s Brnem vůbec) vlastně nic společného – myslím především festivaly Concentus Moraviae, New Opera Days OstravaBeyond Cage. Všechno jsou to ale jen mimořádná vybočení, k nimž jsem se musel prodrat množstvím suchopáru. Navíc v něm máme zasety samé průšvihy, a tak si nedělám ani tu hloupou naději, že horší už to být nemůže.

PF 2013, Boris Klepal