Světové premiéry na začátku cesty

29. 10. 2012, 5.17 | Boris Klepal

Nová díla skladatelů na vzestupu byla provedena v sídle S.E.M. Ensemble ve Willow Place ve velmi komorním prostředí. Na návštěvě se určitě podepsal blížící se hurikán, respektive nefunkční metro. Lidí sice vzhledem k okolnostem přišlo nad očekávání, ale přece jen se většinou jednalo spíš o uzavřenou společnost provázanou osobními vztahy. To sice není na večerech mladých skladatelů nic zvláštního ani za příznivějších okolností, jen se člověk určitě nesmí nechat zmást reakcemi publika, v němž sedí autoři, interpreti i jejich známí a podporují se vzájemně. Je to pochopitelné, milé, ale je třeba to mít na paměti.

Kate Soper a Ian Antonio, foto Boris Klepal

Úroveň jednotlivých kompozic byla sice kolísavá, ale to se dalo očekávat – stále jsme se pohybovali na hranici studentských prací. A je určitě dobré, když dá festival prostor mladým skladatelům i interpretům, aby se trošku svezli na jménech zasloužilejších kolegů a měli příležitost upozornit na sebe publikum, které by si jich mimo festivalové dění třeba vůbec nevšimlo.

K tomu nejlepšímu, co jsem včera slyšel, patřila hned první skladba The Crito (Kritón) Kate Soper, která také interpretovala pěvecký part. Perkuse (především marimbu) obsluhoval Ian Antonio, hrál opravdu dobře a vydrželo mu to po celý večer. Kompozice složená ze dvou částí zhudebňovala text Roberta Duncana a Platónova dialogu a lehce se dotýkala performance – Kate Soper se v druhé části přidala z druhé strany k marimbě a vedla s Antoniem rozhovor instrumentální i vokální.

Uměřeností použitých prostředků si s Kritónem rozuměla následující skladba half-normal Michaela Wintera. Dva klavíry a vibrafon obsluhovaný dvěma hráči (tedy kvarteto Yarn/Wire) se doplňovaly v dlouhých, místy přeznívajících tónech, které postupně zrychlovaly, docházelo k zahuštění harmonického prostoru a směřování ke konsonancím, aby se skladba zase zklidnila zpět a postupně umlkla. Kompozičně se mi half-normal zdálo poněkud triviální, i když postup změn byl dobře načasovaný, provedení ale bylo velmi dobré.

Variations for Functions and Partitions of Time napsal David Kant pro dvě violoncella a skladba svou prací s kolísavými miniintervaly a  hledáním konsonance připomínala včerejší Navigations. Chybělo ale dobré načasování, provední klouzalo k monotónnosti, na níž se podepsalo i to, že violoncella byla bůhvíproč ozvučená. Amplifikace ořezala zvuk do jedné barvy a ochudila zvuk nástroje o barevnou pestrost, která je pro tento typ skladeb nepostradatelná.

V Alexe Minceka mělo hudebně interpretovat všechny možné varianty chápání znaku „V“, což je věc, která by bez návodu v programu byla asi nepochopitelná, čistě hudebně však věc fungovala a Ian Antonio ji výborně zahrál. Možnosti marimby byly využity všemi možnými, často zcela nestandardními způsoby. To by snad mohlo konvenovat s nestandardně chápaným „V“ (třeba jako šipky, znaku „je větší“ apod.), ale opravdu by mě zajímalo, jestli by na to někdo přišel sám od sebe.

Závěrečnou hudebně-hereckou performanci Panik(bread) zkoncipovala Natacha Diel. Záměrně neříkám zkomponovala, protože se skutečně jednalo spíš o hudební akci, jejíž aktéři se po první části uvelebili na kanapi a za pojídání chipsů sledovali sami sebe v různých situacích na videu. Publikum v druhé části sice živě reagovalo na známé tváře v nečekaných záběrech, mě ale celá věc úplně minula, zdála se mi samoúčelná a nudná.

O celém večeru se dá říct, že autoři i interpreti v podstatě nemají technické problémy, což se mi zdá pro mladé hudebníky stále typičtější. Jejich technická vyspělost je pozoruhodná, ale o to více vystupují na povrch problémy v koncepci a výrazu. Hudebníci často umějí napsat či zahrát bez problémů noty, ale ještě přesně nevědí, jak skladbu promyslet a uchopit. O to je ale důležitější, aby měli příležitost vystupovat i na akcích, kde mohou své výtvory a výkony konfrontovat také s reakcemi nezaujatého publika.

New Works by Emerging Composers / Večer světových premiér. Kate Soper: The Crito (2012), Michael Winter: half-normal (2012), David Kant: Variations for Functions and Partitions of Time (Variation VII) (2012), Alex Mincek: V (2012), Natacha Diels: Panik(bread) (2012). S.E.M. Ensemble, Yarn/Wire, Ian Antonio – perkuse, Kate Soper – hlas. 28. 10. 2012, Willow Place Auditorium, Brooklyn, New York.

Zanechte komentář