Surfařská akademie a keramický pes

27. 10. 2012, 22.14 | Boris Klepal

Brooklynský klub Littlefield mi v mnohém připomněl bývalý brněnský Tetrahydroclub – kromě toho, že v Littlefieldu všechno organizačně klapalo a člověk se nebál jít na záchod. Marco Cappelli a především Marc Ribot slibovali silný zážitek a nezklamali ani v nejmenším.

Marc RIbot’s Ceramic Dog v klubu Littlefield, foto Boris Klepal

Marco Cappelli a jeho Italian Surf Academy odehráli jako předkapela set věnovaný jejich čerstvému albu The American Dream. Euroamerický přístup k převzatým melodiím bych charakterizoval jako spaghetti jazz, který si pohrává s tématy Ennia Morriconeho i surfařskou hudbou ze 60. let. Capelli základní materiál rozebírá na součástky, které potom impresionisickým způsobem znovu skládá dohromady. Dá se říct, že původní skladby spíš dekonstruuje než rekonstruuje, a při vší zábavnosti k tomu přistupuje intelektuálním způsobem. Zezačátku se mu trošku rozlaďovala kytara a myslím, že by jeho trio zasloužilo výraznějšího basistu. V závěru se přidala zpěvačka a improvizátorka Kyoko Kitamura, set se stylově posunul k Johnu Zornovi, kam do jisté míry směřoval od začátku, a připravil půdu pro Marca Ribota. Kitamura má dost ostrý tón, ale výborně frázuje a přesně intonuje.

Marc Ribot se jako kytarista objevil na nahrávkách Toma Waitse (do značné míry je tvůrcem charakteristického zvuku Rain Dogs) i Elvise Costella. Se svou kapelou Ceramic Dog hraje divokou směs improvizované hudby, free jazzu, hard core i elektroniky na vynikající technické i myšlenkové úrovni, o invenci ani nemluvím. Jednotlivé skladby srší nápady a Ribotovi spoluhráči kromě základní baskytary a bicích obsluhují brilantně i další nástroje (různé perkuse, druhou kytaru, Moog i jinou elektroniku). Ribot občas i zpívá a svůj nezpěvácký, ale zároveň muzikální projev dávkuje hodně uvážlivě, stejně jako ostatní složky. Hudba jeho tria působí naprosto živelně, člověk při ní ale ani na chvíli nepropadá pocitu, že už je snad něčeho příliš. Improvizované i připravené pasáže jsou perfektně načasované, střídají se kontrastní afekty. Jako sarkastický a jedovatý úšklebek působila nervní a drásavá verze standardu Take Five, zuřivý přídavek Masters of the Internet věnovaný ilegálnímu stahování hudby vyvolal nadšenou odezvu publika. Díky tomuto večeru jsem se mohl v syrové podobě setkat s jedním z proudů, na nichž se veze Tom Waits – obratný tulák, který se před každým koncertem vyválí v umělém, vydezinfikovaném prachu.

Marco Cappelli’s Italian Surf Academy (+ Kyoko Kitamura, zpěv), Marc Ribot’s Ceramic Dog. 26. 10. 2012, Littlefield, Brooklyn, New York.

Zanechte komentář