K tradici Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou patří kromě hudby také věrné publikum, zámecká zahrada, odborné kolokvium nebo škvarková pomazánka. K dlouholetým jistotám přibyla další, která si své místo teprve hledá, ale i tak už nese pozoruhodné výsledky a přidává festivalu pečeť kvality i bez oficiálního certifikátu. Tou rodící se tradicí jsou projekty, které se letos dočkají třetího pokračování pod názvem Struny nad Oslavou.

Stálý okruh příznivců je to nejsladší břemeno pro každého dramaturga, který svou práci bere vážně. Lidé, kteří jezdí na festival i desítky let, mají dost přesnou představu o tom, co chtějí slyšet. Nemusí to snad být konkrétní kapely, i když svoje favority si dovedou hýčkat – letos si to v Náměšti mohl zaslouženě užít Radim Hladík. Možná by své preference těžko dokázali obecně popsat. Dokážou ale odejít, když se jim něco zdá moc nahlas nebo moc disonantně, dovedou polevit v pozornosti, když něco vnímají jako cizí. Při vší laskavosti, která se „folkovkami“ prolíná, jsou pořád přísnými soudci toho, co se jim na pódiu předkládá.

V takovém prostředí je na jedné straně radost pracovat. Ti lidé Folkové prázdniny milují, berou je za svoje, s koncem každého ročníku se už zároveň těší na ten příští. Pokud má ale dramaturg ambici někam hudební dění na festivalu posunout, ocitá se na hodně tenkém ledě. Nenaštvat si lidi, které sám každý rok rád vidí, a zároveň jim předložit něco nečekaného a výjimečného, chce kus odvahy i pokory v jednom. Témata posledních dvou ročníků folkovek jsou tím vlastně trvale aktuální.

Folkové prázdniny začaly zařazovat na program unikátní festivalové projekty. Před dvěma roky odstartoval první z nich věnovaný snad nejkrásnějšímu zvuku, který v hudbě existuje – lidskému hlasu. Tři hlasy spojily na pár dní intenzivních zkoušek zpěvačky Jitku Šuranskou, Irén Lovász a Michal Elia Kamal. Nic nebylo připravené předem, nikdo nevěděl, jak to dopadne, nervy všech zúčastněných byly na pochodu. Úspěch prvního pokusného projektu byl zcela nesporný, ale do jisté míry se v tomto případě přece jen dal očekávat.

Publikum dává kapelám se zpěváky jednoznačnou přednost, na zpěvačky reaguje snad ještě o něco vstřícněji. Jitka Šuranská patří mezi stálice festivalu a publikum jí tu zobe z ruky. Její dvě kolegyně z Maďarska a Izraele disponují přitažlivými hlasy a exotická krása jejich folklorních zdrojů se propojila s Jitčinými slováckými inspiracemi zcela přirozeným způsobem. V celém projektu tedy byla zmíněná dávka rizika, ale také kus dramaturgické mazanosti a rozvahy.

Záznam vystoupení tří zpěvaček nakonec vyšel u labelu Indies Scope v červenci 2015➚. Křest CD proběhl symbolicky během loňského ročníku Folkových prázdnin, který se už jako by samozřejmě bez dalšího speciálního projektu také neobešel. Tentokrát to ale nebyly žádné hlasy, kytary, nebo jiné tři zlaté vlasy, které by s sebou nesly alespoň nějakou jistotu úspěchu – na programu byly Tři niněry➚. Dramaturg Michal Schmidt ve spolupráci s Jitkou Šuranskou nešli cestou nejmenšího odporu a pohladili milované a milující publikum zhurta proti srsti.

V Náměšti nad Oslavou se sešli Valentin Clastrier z Francie, Germán Díaz ze Španělska a Matthias Loibner z Německa. Už tady mohli příznivci soudobé hudby i world music zastříhat ušima, a co teprve když si všimli, že s nimi budou taky hrát Franz Hautzinger na trubku, Benxamin Otero na hoboj a anglický roh, Peter Rosmanith na bicí a David J. Herrington na tubu a trubku. Špičkoví hráči se s ničím nemazali a pokropili náměšťské publikum zvukovou sprchou bez kompromisů v komplikovanosti hudebních prostředků, ale také v kvalitě.

Teprve během jejich setu se ukázala prozíravost poněkud poťuchlého dramaturgického kroku Michala Schmidta, který před tuto smršť zařadil vlídný pop rock skupiny Zrní. Její vystpupení naladilo publikum na pozitivní vlnu a vlilo jim do žil odvahu stejně jako rum vojákům před útokem. První část niněrového noise by obstála i na festivalu soudobé vážné hudby a teprve po půl hodině se muzikanti uchýlili k písničkovějšímu projevu. Silný dojem z jejich hudebního kouzlení ale nepominul.

Dnes čeká Folkové prázdniny třetí projekt Struny nad Oslavou. Germán López s pidikytarou timple, Antonio Toledo s kytarou a Seckou Keita s africkou korou se na letošních folkovkách už v různých formacích předvedli, stejně jako mandolínista Martin Krajíček, kontrabasista Juraj Valenčík a houslista Juraj Stieranka. Připojí se k nim ještě kytarista Antonio Forcione a společně odehrají koncert, který se už nikdy nebude opakovat. Skladby dostávaly finální podobu během posledních dní přímo v Náměšti, ani sami hudebníci v této chvíli ještě nevědí úplně přesně, k čemu na pódiu dojdou a jak to celé skončí.

Projekty vnášejí do festivalu prvek napětí jako penaltový rozstřel do fotbalu. Je to sázka do loterie bez nesmyslného hazardování. Nevyhnutelný risk, z nějž je možné i po případném neúspěchu odejít se vztyčenou hlavou. Už jen proto si tento i všechny příští projekty folkovek zaslouží, aby se vydařily. I kdyby se na jeviště snesly ty nejlepší world music kapely světa, pořád nevynahradí to úchvatnou možnost sledovat z první ruky proces vzniku velkého díla. Na hudební festivaly se jezdí především kvůli takovým neopakovatelným momentům. Ne proto, aby někdo po tisící zopakoval Radimu Hladíkovi, že je Bůh.