„Začalo Mistrovství Evropy ve fotbale,“ omlouvali se členové Van Kuijk Quartetu po svém pátečním koncertu v Boskovicích. Na rautu se s ostatními jen krátce pozdravili a uprchli k televizi sledovat vydřené vítězství Francie nad Rumunskem. Hudba a sport prostě nemusí být v opozici natrvalo.

Národní hrdost je vážná věc a Van Kuijk Quartet jsou navzdory nizozemsky znějícímu jménu Francouzi. Na letošní Mistrovství Evropy se probojovala i česká reprezentace, takže i čeští hudebníci budou mít důvod se po koncertech příliš nezdržovat. A podívat se na vlastní oči, jestli bude taktika českého týmu útočná, nebo bude vycházet ze zajištěné obrany. A jestli o té druhé alternativě budou čeští komentátoři s opovržením mluvit jako o betonování. Asi jako když neuvěřitelně rozútočený český tým vyřadilo na Euru 2004 úporně bránící Řecko, které se dobránilo až ke zlatým medailím.

Betonářská fotbalová taktika „hlavně nic nezvorat a počkat si“ připomíná politiku. Je hnusná, nedá se na ni dívat, všem leze krkem a nakonec svým protivným způsobem funguje. Ví se o tom a je to důvod, proč existují betonáři ve všech oborech. Dokonce i v hudbě. Spoustě muzikantů by prospělo trochu víc uvolněnosti a drajvu místo úporného zírání do not. Ale aby si to někdo mohl dovolit, musí mít techniku i skladbu dokonale zvládnutou. Potom může stejně jako Usain Bolt vypustit finále stovky, nadzvednout tím celý stadion ze sedadel a nakonec ještě vyhrát.

Dnešní matiné vede do Francie za sportem. Jako první zazní Jeux – tedy Hry – Clauda Debussyho. The New Philharmonia Orchestra řídí Pierre Boulez. Po nich následuje série charakteristických klavírních skladbiček Sports et divertissements – Sporty a zábavy – Erica Satieho (celkem jich je 21: 1. Nevábná předehra, 2. Houpačka, 3. Lov, 4. Komedie dell’arte, 5. Buzení nevěsty, 6. Slepá bába, 7. Rybaření, 8. Jachting, 9. Koupání v moři, 10. Karneval, 11. Golf, 12. Chobotnice, 13. Dostihy, 14. Škatulata, 15. Piknik, 16. Tobogán, 17. Tango, 18. Sáně, 19. Flirt, 20. Ohňostroje, 21. Tenis). Na klavír hraje Maria Aloupi. V závěru se situace na hřišti trošku přiostří. Postará se o to Rugby, Symfonická věta č. 2 Arthura Honeggera. New Zealand Symphony Orchestra vede Takuo Yuasa.