Smetanovo trio ve dvacátém století

Smetanovo trio provedlo na zámku v Rájci nad Svitavou pořad skladeb spojených především důrazem na charakteristickou práci s barvou zvuku. Snová a vzpomínková dramaturgie festivalu tentokrát zafungovala téměř bezchybně.

Smetanovo trio, ilustrační foto

První polovina večera byla věnována duetům, z nichž bylo pro publikum zřejmě nejpřekvapivější hned úvodní Duo pro housle a violoncello Ervína Schulhoffa. Interpreti jím nešetřili sebe ani obecenstvo, rozhodně se nejednalo o žádnou předehru na rozehřátí. Jana Vonášková-Nováková a Jan Páleníček byli sehraní do detailů včetně synchronizovaného vibrata, tvořili tón jednotným způsobem. Zvuk jejich nástrojů byl průrazný, místy až ostrý, což Schulhoffově kompozici stylově beze zbytku odpovídalo, stejně jako důraz na pregnantní rytmus. Následující výběr z Musorgského Obrázků z výstavy provedla Jitka Čechová a nemohl jsem se zbavit dojmu, že především zápasí s hluše znějícím klavírem, aby z něj vydolovala dramatický zvuk. Při snaze o hutné, orchestrálně znějící podání populárního cyklu se jí klavír ve forte a výš sléval do ne zcela přehledného shluku tónů, ztrácely se jednotlivé hlasy. Dlužno říci, že firma Petrof se svým koncertním nástrojem na festivalu příliš nevyznamenává.

Císařův slavík Václava Trojana svým zpěvným charakterem prudce kontrastoval s jistou “neučesaností” předchozích dvou skladeb a jakkoliv vypadal na papíře i v představě jako sourodá součást koncertního pořadu, v reálu přece jen vybočoval. Jana Vonášková-Nováková jej ale provedla s citem a zpěvností, i lyrický klavírní doprovod reflektoval změnu stylu zcela adekvátně. Téma s variacemi pro housle a klavír Oliviera Messiaena nás vrátilo z romantizující, do hudební minulosti zahleděné atmosféry zpět k hudbě, která do dvacátého století alespoň směřuje (Musorgskij), když už z něj přímo nepochází. První část večera uzavřely Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír Bohuslava Martinů, jimž dominovalo zpěvné violoncello Jana Páleníčka. Klavír v úvodní imitaci cimbálu Jitku Čechovou opět poněkud zrazoval, zněl nekonkrétně a rozmazaně.

Pokud jsem se nemohl zbavit dojmu, že se umělci v duetech místy hledají, Ravelovo Klavírní trio a moll potvrdilo, že kompletní sestava tria je jim blízká a jsou v ní doma. Lyrické, barevné podání s uvážlivě budovanými gradacemi bez extrémních dynamických i tempových zvratů překonalo i zdařilou první polovinu koncertu. Přístup Smetanova tria k Ravelovi byl vlastně velmi klasický, jednoznačným vrcholem byla passacaglia tvořící třetí větu.

Závěrečným vybočením byl brahmsovský přídavek, který do dramaturgie večera stylově nezapadal a čekal bych, že hudebníci budou při jeho volbě soudnější. Problémy s laděním houslí během celého večera zřejmě souvisely s klimatem v místnosti. Výborný dojem, který ve mě celý koncert zanechal, to však rozhodně nenarušilo.

Smetanovo trio (Jana Vonášková-Nováková – housle, Jan Páleníček – violoncello, Jitka Čechová – klavír). Ervín Schulhoff: Duo pro housle a violoncello, Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy pro klavír sólo, výběr, Václav Trojan: Císařův slavík pro housle a klavír, Olivier Messiaen: Téma s variacemi pro housle a klavír, Bohuslav Martinů: Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír H. 378, Maurice Ravel: Klavírní trio a moll, op. 105. 14. 6. 2011, Rájec-Jestřebí, zámek, Slavnostní sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.


Categories:


Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *