“Věřili byste, že zatímco u nás slavíme Vánoce v zimě, v Brazílii je horké léto?” Tato informace – jistě zcela neuvěřitelná pro žáky první třídy – prošla Českou televizí bez povšimnutí. Žádný podnět radě, žádné vzrušení, nic. Nechat ze sebe dělat blbce je zřejmě pro „většinového diváka” úplná samozřejmost. Chování zpěváka Samira Hausera a vůbec prezentace kapely Vanessa v Tečce páteční noci už pro něj tak jednoduché nejsou. Záznam pořadu bohužel zmizel z webu ČT – prý nejsou dostupná autorská práva pro internet. Vzhledem k tomu, že předchozí pořady k dispozici stále jsou, předpokládám, že to není pravda. I kompletní záznam z YouTube velmi rychle zmizel – zdá se, že někomu hodně záleží na tom, aby se k němu nebylo možné dostat. Očekávat se dají i sankce vůči tvůrcům pořadu.

Jakub Horák psal v únoru v Reflexu o rozdílu mezi Českou televizí devadesátých let a dneška. Z článku jsem si zaprvé vypůjčil dnešní titulek a zadruhé mě ujistil v tom, že vystoupení v Tečce páteční noci bylo připravené divadlo. To je úplně v pořádku, dbát na image je součást života každé pořádné kapely a Vanessa je u nás jedna z mála, která to dlouhodobě chápe. Abych se ale vrátil k těm devadesátým rokům – Vanessa zkusila v extrémnější formě vrátit na obrazovku něco z té doby. Samir Hauser během vysílání posílal moderátora do píči, vyšňupal lajnu mouky/kokainu vytvořenou na Bibli a trošku si mezi řečí ublinkl. Z toho mi – čistě společensky – vadí jen ta poslední věc, ostatní ať si srovná on sám se sebou. Pokud se takových excesů ale bojí někdo v České televizi, tak na to existuje jediný recept: kompletně zrušit živé vysílání. Nikde totiž není napsáno, že se nemůže nečekaně pozvracet dirigent při přenosu zahájení Pražského jara a poslat při tom do píči publikum i s prezidentem – stačí obyčejný záchvat psychózy.

Na celém pořadu pro mě byla opravdu zajímavá jediná věc: ve studiu se sešli lidé z generace, která tu na přelomu osmdesátých a devadesátých let rozjížděla klubový život. Zatím si asi málokdo uvědomuje, že to byla naše nová šedesátá léta, doba svobody, kdy se nade všechno cenila originalita a žádný nápad nebyl dost divoký a praštěný, aby se nezkusil. Lidé měli navíc spoustu peněz a ještě s nimi neuměli moc zacházet, takže se na kdejakou blbost našel sponzor. Byla to doba, kdy v podstatě neplatily zákony, což umožnilo divokou privatizaci i velké tunelování. Ale nechala také obrovský prostor pro vznik nových věcí v hudbě a umění vůbec. Před týdnem se jako „fanoušek Vanessy” v publiku objevil Jiří “Leon” Klestil, za kterým je spousta nadějně rozjetých a v chaosu utopených projektů – Šedá litina, festival Under Plunder, TetraHydroClub a naposledy kavárna Nová syntéza v Průmyslovém paláci v Praze. Na druhém pólu producent Jakub Horák, člen Vanessy, ale také spolumajitel komunikační agentury TBWA. Propletenec undergroundu s velkým byznysem byl tou nejpozoruhodnější věcí, která se v Tečce objevila. Mezi hosty Vanessy byli i výtvarník Pablo de Sax a šéfredaktor Živlu L. P. Fish.

„Patří podobná vystoupení, jaké předvedla kapela Vanessa, na veřejnoprávní obrazovku?” ptají se v anketě Lidové noviny. Otázka je to mimořádně hloupá, odpověď na ni neexistuje. Jiná věc je, že Vanessa je nejvýznamnější česká kapela electronic body music, takže sama o sobě do televize patří. Zvlášť do veřejnoprávní, která by menšinové žánry měla reflektovat, od toho tu je. Že se kapela chová nezvykle, to je součást hry a dál k tomu není co dodat. Ostatně se vysílalo po desáté večer. Připomínat to, že publikum i někteří účinkující během vysílání pili alkohol, je pokrytectví na desátou. Laciný chlast je u nás k dispozici dvacet čtyři hodin denně v kdejaké trafice, silné historky o množství vypitých piv, blití a kocovinách patří do běžné hospodské výbavy správných chlapů a výstup Miloše Zemana u korunovačních klenotů asi nemusím nikomu připomínat. Rozebírat Vanessu v televizi je pakárna, nechte ji být. Ať už jako domácí proroky tvrdé elektroniky, nebo pankáče z reklamních agentur. A lidi kolem Tečky páteční noci nechte být taky.