Šel jsem v pondělí večer na JAMU v domění, že uslyším absolventský koncert Aleny Nevímové. Místo toho jsem slyšel Pěvecký večer, vystřídalo se několik studentů zpěvu ve velmi rozmanitém repertoáru. Studentské akce mám rád přinejmenším proto, že člověk nikdy neví, co může čekat. Tentokrát to byl dokonce úplně vyměněný program, což byla patrně nějaká administrativní chyba při tvorbě plakátu. Po chodbě nepobíhali žádní rozčilení příbuzní ohlášené absolventky, takže jako by se nic nestalo.

K letáčku s programem jen jednu věc: uvítal bych, kdyby u všech účinkujících bylo uvedeno kromě vyučujícího i to, ve kterém jsou ročníku. Vnáší to více světla do zvažování, proč jsou jednotliví zpěváci pokročilí zrovna tak, a ne jinak. K jejich vystoupení jen stručně a „in order of appearance“:

Vít Habernal se mi celkem líbil ve dvou písních Franze Schuberta (Das Wandern, Wohin?), o něco míň ve Voničce z kvítí milostného Bohuslava Sedláčka a nejmíň v Le violette Alessandra Scarlattiho. Zdálo se mi, jako by lavíroval mezi barytonem a tenorem a nemohl se rozhodnout, co z toho vlastně je. Lépe mu podle mého názoru seděla barytonová poloha v Schubertovi.

Zuzana Barochová zazpívala jednu árii z „Kaffeekantate“ J. S. Bacha (Schweigt stille, plaudert nicht, BWV 211) a jednu z opery Sněhurka Nikolaje Rimského-Korsakova. Sněhurka jí seděla určitě víc, v Bachovi mě štvalo moc pedálu v klavírním doprovodu.

Otakaru Součkovi se klube tenor pěkné barvy, zpíval Večerní písně Bedřicha Smetany a árii Lenského Kuda, kuda… (Petr Iljič Čajkovskij, Evžen Oněgin). Působil na mě dobrým dojmem, slabinou byla výslovnost. Vypadalo to, jako by se mu nechtělo artikulovat, bylo mu opravdu špatně rozumět.

Marek Belko vypadal, že si moc neví rady se svým prožíváním hudby ani s Adelaide Ludwiga van Beethovena. To není ani tak píseň, jako spíš klenot, pro mladého zpěváka ale příliš těžký. Možná se také jednalo jen o okamžitou nervozitu, co já vím.

Veronika Pacíková byla ze všech zúčastněných nejdál, působila nejvyzráleji a nejjistěji. Zpívala Laudamus Te ze Mše c moll W. A. Mozarta a árii Agitata da due venti z Griseldy Antonia Vivaldiho. Uvidíme, kam bude pokračovat – ať už technicky nebo po stránce osobitosti.

Odložil jsem si tu několik postřehů jako poznámky do budoucnosti, nic víc tím nemyslím.

Pěvecký večer, 20. 1. 2014, Hudební fakulta JAMU, Brno. Ilustrační foto HF JAMU Podzemnik, wikipedia