Náročný repertoár provedený bez jediného technického kompromisu a výrazového zakolísání – v rámci Moravského podzimu se objevil silný kandidát na koncert roku.

Pavel Haas Quartet, čerstvý držitel dvou cen časopisu Gramophone, vzbudil mimořádný zájem a přitáhl do Konventu Milosrdných bratří nadprůměrnou návštěvu, v sále se i stálo. Očekávání bylo napjaté a atmosféra soustředěná, což po našem znamená, že se kašlalo jen minimálně a mobil zazvonil jen jednou.

Všechno, co i ten nejnáročnější posluchač čeká od špičkového komorního tělesa, bylo přítomno. Kvarteto charakterizuje široký, zpěvný zvuk nástrojů, které jsou ovládány jakoby jednou rukou. Barevné, dynamické i tempové proměny probíhají v dokonale sladěných paralelách, vibrato je naprosto jednotné. Hudebníci promýšlejí interpretované skladby jako velké, logické oblouky a zároveň dbají na detaily, aniž jimi tříští celek.

Se svými nástroji zacházejí belcantovým způsobem, výraz je vypracován s hodinářskou jemností i přesností a je založen na suverénní technice. Vrcholná díla kvartetní literatury jsou uchopena naprosto svrchovaně a přitom s notnou dávkou pravé umělecké pokory, která chce myšlenku skladatele přesně vyslovit, ne ji převálcovat a zničit k nepotřebě.

Základem projevu kvarteta je zpěvnost, z níž by se zaradoval i Toscanini. Barevnost i objem tónu se mění podle potřeby a charakteru skladeb. Hudebníci umějí vytvořit štíhlý, zastřený zvuk, téměř neslyšné pianissimo a decrescendo až do ztracena. V opačném extrému atakují hutným zvukem hranici komorního orchestru. Barev a nálad mezi tím je nepočítaně, jak vyžadovali staří učitelé zpěvu.

Jednovětý Kvartet č. 1 patrona souboru Pavla Haase proběhl v dynamických vlnách a širokém tónu, s důrazem na kompaktní zvuk tělesa. Provedení Kvartetu č. 7 Dmitrije Šostakoviče charakterizoval užší, pichlavý zvuk konvenující úzkostné náladě kompozice. Nad Kvartetem č. 1 Leoše Janáčka zůstal rozum stát a slova se vzpírají. Svrchované hudební drama ve svrchovaném provedení je to nejmenší, co mohu o závěrečné skladbě první části koncertu napsat.

Symfonické rozměry i hloubka Kvartetu č. 13 Ludwiga van Beethovena kladou na interprety i posluchače zcela mimořádné nároky, kvartet trvá i se závěrečnou Velkou fugou asi 45 minut. Dvě kontrastující nálady první věty se zcela přirozeně přelily do brilantního presta věty druhé. Nádherně zpěvné andante třetí věty vytvořilo první interpretační vrchol druhé části večera, i když jej nakonec ještě překonala Velká fuga, což bylo ale spíš dáno samotnou kompozicí. Musím říci, že jsem na třičtvrtě hodiny zapomněl dýchat.

Pavel Haas: Kvartet č. 1 cis moll, op. 3, Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič: Kvartet č. 7 fis moll, op. 108, Leoš Janáček: Kvartet č. 1 z podnětu Tolstého „Kreutzerovy sonáty”, Ludwig van Beethoven: Kvartet č. 13 B Dur, op. 130 s Velkou fugou op. 133. Pavel Haas Quartet. 17. 10. 2011, konvent Milosrdných bratří, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Stejně jako Pavel Haas Quartet si neodpustím přídavek. “Co k tomu dodat?” ptal se řečnicky po Velké fuze a dlouhém potlesku Pavel Nikl, když uváděl druhou větu Čajkovského Kvartetu č. 1. A já odpovídám: “Nic!!! Už nikdy k tomu nic nedodávejte!”