Papageno si hraje na operu

28. 11. 2011, 8.11 | Boris Klepal

Kouzelná flétna bez lidového filosofování se proměnila ve veselou pohádku pro malé děti, ale ani dospělí se v žádném případě nenudí. Tak nějak by mělo vypadat představení, které vzbudí zájem o operu bez násilného poučování a hloupých, povrchních aktualizací.

Tamino, Pamina, foto Jana Hallová

Tamino, Pamina, foto Jana Hallová

Z původního, téměř tříhodinového díla zbyl příběh na necelou hodinu, jehož hlavním hrdinou je ptáčník Papageno. Ten nás provází celým dějem, seznamuje s dalšími postavami, provází také Tamina na cestě za Paminou a sám přitom mimochodem najde svoji Papagenu. Zmizely vznešené symboly dobra a zla, tedy velekněz Sarastro a Královna noci, nahradili je lidovější První dáma a Monostatos.

Papageno, Pamina, foto Jana Hallová

Papageno, Pamina, foto Jana Hallová

Jednoduchá scéna vytvořená ze suchých větví vytvářela věrohodnou iluzi lesa, Papagenova domova. Papageno stylizovaný do tuláka s prázdným hnízdem na čepici nebyl jedinou jemnou paralelou s inscenací Kouzelné flétny z roku 2003 v Covent Garden (režie David McVicar). Připomněl ji i jeho závěrečný duet s Papagenou – sice v hnízdě místo v posteli, ale na ránu polštářem došlo také – nebo Monostatova reakce na zvuk zvonkohry. Kostýmy v pestrých barvách a výrazných stylizacích (Pamina jako lesní jahoda) jsou dětsky vstřícné, ale nekloužou ke kýči. Lucie Halgašová vytvořila solidní základ pro bezprostředně veselou režii, snad jen Ondreje Olose u klavíru by bylo záhodno lépe obléci, když už je také na scéně a neumí to sám.

Monostatos, foto Jana Hallová

Monostatos, foto Jana Hallová

Tomáš Pilař inscenoval pohádkový příběh s lehkostí odpovídající použité hudbě. Představení si s dětmi povídalo – obrazně neustále a místy i doslova. S nedospělým publikem se tu počítá jako s elementem, který je potřeba zapojit do hry a ne ho nechat jen trpně přihlížet. Musím říci, že jsem opravdu rád, že se u mě Tomáš Pilař touto režií konečně chytil, a jsem přesvědčený, že by si něco z její přímosti, chytré nekomplikovanosti a ochoty jít přímo k jádru věci měl odnést i do svých prací pro dospělé. Je také společně s Patricií Částkovou autorem překladu a dramaturgické úpravy (tady vyvstává otázka, proč se vůbec vycházelo z kompilátu Eberharda Streula a ne z Kouzelné flétny samotné). Vtipy byly většinou povedené, a když už ne vysloveně povedené, aspoň neurážely dobrý vkus, nemnohá prozódická zaškobrtnutí byla ve zcela odpustitelné míře – oba autoři odvedli výbornou práci.

Pamina, Papageno, foto Jana Hallová

Pamina, Papageno, foto Jana Hallová

Hudební doprovod obstarával spolehlivý Ondrej Olos u klavíru, doplňovala ho pouze celesta a samozřejmě flétna. Dětské verzi absence orchestru nijak neublížila a navíc bylo možno díky ní roztáhnout jeviště směrem k divákům. Zvětšil se tím nejen prostor pro hereckou akci, ale i pro komunikaci s publikem. Ta byla ověřená už během zkoušek a děti reagovaly opravdu velmi vstřícně a živě. Pěvci si své role viditelně užívali, přes klavír se nemuseli nijak dřít, výborně hráli a zdálo se, že se baví stejně dobře jako diváci, aniž zapomínají na to, co mají dělat.

Papageno hraje na kouzelnou flétnu, tedy Kouzelná flétna v dětské úpravě Eberharda Streula, Tomáše Pilaře a Patricie Částkové se opravdu vydařila. Ať už svoje děti chcete nebo nechcete naučit chodit do opery, vyražte si s nimi za veselým zážitkem. Něco takového v televizi těžko uvidíte.

Papageno, Papagena, foto Jana Hallová

Papagena, Papageno, foto Jana Hallová

Wolfgang Amadeus Mozart, Eberhard Streul: Papageno hraje na kouzelnou flétnu. Hudební nastudování: Ondrej Olos, režie: Tomáš Pilař, scéna a kostýmy: Lucie Halgašová, dramaturg: Patricie Částková. Papageno – David Nykl, Papagena / První dáma – Andrea Priechodská Široká, Tamino – Václav Cikánek, Pamina – Tereza Merklová Kyzlinková, Monostatos – Petr Levíček. Klavír – Ondrej Olos, celesta – Galina Aleskevich, flétna – Michal Vojáček. 25. 11. 2011, divadlo Reduta, Brno.

Komentáře k článku „Papageno si hraje na operu“

  1. Jitka Zerhauová napsal:

    Mám radost za všechny a zvláště za mladého režiséra Tomáše Pilaře, který je moc talentovaný a ještě k tomu moc hezky vychovaný.

Zanechte komentář